Je tomu 82 let od doby, kdy německý Wehrmacht roku 1939 zařadil do výzbroje první původně československé lehké tanky LT vz. 35. Ty byly zařazeny do řad 11. tankového pluku. V rotách tehdy nahradily lehce vyzbrojené Panzery I a II.

Po německé okupaci českých zemí se koncem března 1939 seznamovala řada německých důstojníků na cvičišti v Milovicích s československou tankovou technikou. Za účasti českých důstojníků se podrobily jízdním zkouškám i lehké tanky vz. 35. Od Němců se jim dostalo označení dobře pohyblivých vozidel s pozoruhodnou palebnou silou (kanon ráže 37 mm + dva kulomety) a technicky velmi zajímavým způsobem ovládání převodových a řídících mechanismů. Nevýhodou se jevilo nýtované pancéřování. Výhodou naopak vysoká životnost pojezdových pásů.

Foto: ,,Německé" tanky Panzer 35t se blíží ke Casselu ze Západu | ConnorMac12 / CC BY-SA 4.0

Německý Wehrmacht převzal celkem 244 tanků LT vz. 35. Ty byly dopraveny do Vojenského materiálního úřadu v Königsbornu u Magdeburku, kde z nich byla vymontována československá radiovýbava. Jejich zajíždění zajišťoval právě výše zmíněný 11. tankový pluk v Paderbornu. Tanky obdržely nově sedačku pro dalšího člena osádky - nabíječe. Vlevo vedle řidiče seděl místo kulometčíka radista obsluhující německé rádiové vybavení a korbový kulomet. Pro zvýšení delšího dojezdu, byly na zádě vozidel instalovány závěsy pro pět kanystrů na pohonné hmoty.

Podle svědectví německých tankistů nebyly obrněnci právě v nejlepším stavu, velká část z nich musela být do skladů po vyložení z vagónů dokonce odtažena. V dílnách poté prošly revizí a opravami. Některé stroje postrádaly dělovou hlaveň, kulomety, lafety, optiku, nebo byly jinak poškozeny. Část tanků byla dokonce odeslána ke generální opravě do Plzně či do Prahy.

Od 9. června 1939 byl 11. pluk v pohotovosti, vozidla procházela urychleně dalšími revizemi a doplňováním německé výstroje, nářadí a rovněž cvičnými jízdami v Liethu a Senne. Poté ještě následovaly cvičné střelby na střelnici v Sennelageru. Osádky prodělávaly od července výcvik v Putlosu. Předpisy k výcviku a návody k obsluze vozidel si musely obstarat samy, protože ty byly pouze v češtině. Výcvik mechaniků probíhal za účasti mechaniků ze Škodových závodů. Němcům dělalo velké potíže především řazení rychlostních stupňů.

Řada vozidel během zkušebních jízd odpadla kvůli různým defektům, zejména pro úniky paliva, oleje a chladící kapaliny, vadným a prozeravělým těsněním. Potrubí muselo být izolováno azbestem. Rychlost střelby se zvýšila, díky doplnění nabíječem oproti původnímu čs. tanku 4x. Velkou nevýhodou se ukázala nemožnost nahradit střelivo čs. původu střelivem německým. Tank podle Němců rovněž trpěl špatným odrušením, to v praxi znamenalo snížený dosah německých radiostanic.

LT vz. 35 byl Němci zařazen do III. tankové kategorie, obdržel označení Panzerkampfwagen III(t), dočasně také Skoda - Panzer, nebo Skoda - Pz.III, či PzKpfw 3,7cm, oficiální Panzerkampfwagen L.T.M 35, v lednu 1940 nahrazené definitivním označením Panzerkampfwagen 35(t).

V 11. tankovém pluku bylo zařazeno celkem 122 těchto lehkých tanků, 8 z nich bylo přestavěno na velitelská vozidla. Dalších 64 strojů bylo zařazeno do 65. tankového praporu v Sennelageru.

Několik vozidel obdrželo Vojenské zkušební středisko v Kummensdorfu u Berlína. Dalších řádově několik kusů bylo zařazeno k jednotkám Waffen-SS (např. k divizi Totenkopf).

K 1. září 1939 disponovala německá armáda 202 tanky tohoto typu. V rámci operace Fall Weiss, útoku proti Polsku, se Panzery 35(t) zúčastnily akcí v řadách 1. lehké divize. Ve dvou praporech 11. tankového pluku postupovalo do nitra Polska 75 vozidel + 6 velitelských strojů (Panzerbefehlswagen 35(t)). V 65. tankovém praporu pak bylo dalších 37 tanků + 2 velitelské.

Dvě roty pluku a jedna rota samostatného praporu byly začleněny do 11. náhradního tankového praporu. Ztráty v polském tažení činily celkem 77 vozidel, většinou se však jednalo o mechanické závady pojezdového ústrojí, bojových ztrát bylo málo. Skutečně odepsáno muselo být nakonec pouze 7 tanků Panzer 35(t).

Proti západním Spojencům nasadili Němci v rámci operace Fall Gelb, na jaře 1940, 6. tankovou divizi, která ve svém 11. tankovém pluku se třemi prapory disponovala 118 Panzery 35(t) + 14 velitelskými stroji. Květnové ztráty během bojů ve Francii činily 44 strojů, jako náhrada ztrát bylo z Německa k divizi posláno 35 "nových" Panzerů 35(t), některé po opravě. Ve druhé fázi tažení na Západě, Fall Rot, ztratila 6. tanková divize dalších 17 strojů, nenávratně však jen několik.

Tanky Panzerkampfwagen 35(t) nasadila německá armáda rovněž do polního tažení proti Sovětskému svazu v rámci operace Barbarossa, zahájené 22. června 1941. Zde 6. tanková divize a její 11. tankový pluk v rámci 4. tankové skupiny bojovaly na severním úseku východní fronty ve směru na Leningrad. Pluk disponoval 155 obrněnci Panzer 35(t) + 5 velitelskými stroji.

Foto: "Pětatřicíky" pravděpodobně na východní frontě | Bundesarchiv / Wikimedia Commons / Public domain

Ztráty slabě pancéřovaných a lehce vyzbrojených "Třicet pětek" rychle narůstaly. Již v září 1941 vykazoval 11. tankový pluk ztrátu 47 vozidel. Po nasazení na středním úseku fronty ve směru na Moskvu v rámci 3. tankové skupiny došel pluku dech. Tanky čs. původu měly tou dobou najeto mnohdy i 12 500 km, mnohé součásti byly opotřebovány na hranici únosnosti, ve skladech začaly docházet náhradní díly a kanibalizovat prakticky nebylo z čeho.

Koncem listopadu 1941 zůstal celému 11. tankovému pluku jediný bojeschopný Panzer 35(t)! Polní dílny fakticky pozbyly schopnost opravovat méně poškozené tanky. 6. tanková divize tak musela být stažena z fronty, poslána do Německa na odpočinek a k znovuvyzbrojení. "Třicet pětky" se poté již do první linie v rámci německé armády nikdy nevrátily.

Několik vozidel tohoto typu získaly Waffen-SS. Na počátku výstavby divize Totenkopf v září 1939 se uvažovalo vybavit její jednotky materiálem a výzbrojí československého původu. Průzkumný oddíl divize si 20. listopadu 1939 zřídil tankovou četu vybavenou 3 Panzery L.T.M.35, pro níž však chyběly vycvičené posádky. Skupina 27 SS-manů proto odjela do Plzně seznámit se s technikou. Následně tak vznikl v Heilbronnu divizní 3. průzkumný oddíl se dvěma tankovými četami (každá disponovala 3 tanky). Po usilovném výcviku byla divize SS Totenkopf přeložena v březnu 1940 do prostoru Korbach a přešla do zálohy německého Vrchního velitelství pozemní armády (OKH). V rámci západního tažení se 19. května 1940 zapojila do útoku ve směru na Cambrai v sestavě XXXIX. armádního sboru. O dva dny později se dostala jižně od Arrasu do několikadenních bojů s britskými jednotkami. 2 jejich Panzery 35(t) byly zcela rozstříleny. Další 2 byly zničeny u Le Cornet Malo. Do konce května ztratil 3. průzkumný oddíl SS postupně všech 6 vozidel. Jako náhradu později obdržel francouzské kořistní tanky.

Některé "Třicet pětky" 3. průzkumného oddílu SS se podařilo později zprovoznit, protože nejméně 2 z nich sloužily v roce 1942 v důstojnické škole SS v Bad Tölzu, kde se využívaly k výcviku boje zblízka proti obrněncům. Waffen-SS převzaly v Plzni dokonce původní prototyp Š-IIa v kompletním provedení pro své Zbrojně-technické učiliště v Mnichově. Zde sloužil k výcviku tankových mechaniků.