Ruské vzdušné miny: nebezpeční a neviditelní zabijáci helikoptér
Už její pojmenování mírně zavání nesmyslem, vrtulníky přece létají a miny jsou pozemní zbraně. Nesmysl to ovšem není, i když z logiky věci vyplývá, že zde budou určitá omezení.
Princip je jednoduchý, jde o zbraň, která ničí cíl kinetickou energií masy projektilů vržených proti němu. Mina stojící na zemi pomocí akustických a infračervených senzorů detekuje letící cíl a ve vhodný okamžik vzhůru odpálí smrtící ocelovou smršť. Senzory jsou schopné detekovat cíle podle velikosti až do vzdálenosti něco přes 3 km. Když se cíl přiblíží na 400 až 1000 m, opět v závislosti na jeho charakteru, mina se aktivuje.
A pokud vrtulník nebo třeba bezpilotní letoun vletí do perimetru o poloměru 150 m kolem miny, nemá šanci uniknout. Projektily odpálené rychlostí 3 km/s zasáhnou citlivé části stroje, jako jsou motory, rotor, rotorová hlava, transmise a samozřejmě i trup. Projektily jsou schopné probít pancíř až 12 mm silný na vzdálenost 100 m. Tedy trup bitevních vrtulníků jim může odolat, ale nikoliv už motorové instalace či pohyblivé a nosné části.

Achjo, vždycky jsem se na ně ráda dívala.