Podle agentury TASS Rusko 27. února 2025 oznámilo plán na obnovení výroby turbovrtulového motoru TVD-10, původně vyvinutého v Sovětském svazu. Tento motor má podpořit modernizaci dvouplošníku Antonov An-2 Kukuruznik, zavedeného v roce 1947. Ruský ministr průmyslu a obchodu Anton Alichanov toto rozhodnutí potvrdil a uvedl, že motory budou použity pro přestavbu letounu An-2 s možným budoucím využitím pro další modernizaci.

Foto: Antonon An-2 sovětského letectva | Artem Katranzhi / CC BY-SA 2.0

Psali jsme:Nový proudový autonomní dron MIUS

Sibiřský vědecko-výzkumný letecký ústav (SibNIA) plánuje, že do léta letošního roku bude prototyp letounu An-2 vybaven motorem TVD-10B, přičemž jeho výroba má být obnovena v Omsku. Toto rozhodnutí následuje po zpoždění dostupnosti motoru VK-800 vyvinutého v UZGA, které vedlo k pokračování výroby staršího modelu TVD-10. Cílem je zajistit provozuschopnost letounu alespoň do roku 2030, kdy se očekává zahájení sériové výroby lehkého víceúčelového letounu LMS-901 Bajkal.

Projekt VK-800 byl původně zahájen v roce 2008 s cílem pohánět různá ruská letadla, včetně vrtulníků Ansat a Ka-226. Potýkal se však s řadou problémů, což vedlo k téměř desetiletému přerušení prací. V letech 2018 a 2019 bylo obnoveno úsilí o adaptaci motoru pro letoun Bajkal. Motor by měl být certifikován do konce roku 2025 a sériová výroba je plánována na rok 2026. Zpoždění ovlivnilo harmonogram sériové výroby letounu Bajkal, která byla původně plánována na začátek roku 2024, ale byla odložena. Další komplikací je výrazné zvýšení předpokládané ceny letounu – z původně odhadovaných 120 milionů rublů (31,2 milionu korun) vzrostla na přibližně 445 milionů rublů (115,7 milionu korun) za kus.

Turbovrtulový motor TVD-10 byl vyvinut v roce 1965 Omskou konstrukční kanceláří motorů (OMKB) na základě motoru GTD-3F, který se používá ve vrtulníku Ka-25. Motor byl určen pro regionální osobní letadla a je vybaven volnou turbínou a dálkově ovládanou převodovkou. Jeho vzletový výkon je 1 025 koní, výkon vrtule 960 koní. Spotřeba paliva motoru při vzletu činí 0,255 kg/k za hodinu. Sériová výroba motoru TVD-10 byla zahájena v roce 1969 a motor byl instalován především do letounů, jako je Beriev Be-30. V 80. a 90. letech 20. století se TVD-10 vyráběl v Polsku v závodech VSK-Rzeszow a VSK-Kalisz, kde bylo vyrobeno přibližně 500 kusů. Od roku 1992 provádí OMKB údržbu a generální opravy a do roku 2004 opravila 190 motorů podle certifikačních norem AP-145 a FAP-145.

Psali jsme:Nové samohybné minomety pro švýcarskou armádu

TVD-10B je modifikací motoru TVD-10 určenou pro přezbrojení letounu An-2. Zachovává stejné konstrukční prvky jako jeho předchůdce, má vzletový výkon 1 025 koní a suchou hmotnost 230 kg. Motor je navržen tak, aby mohl pracovat až 10 000 hodin, přičemž doba mezi opravami činí 2 000 hodin a doba mezi generálními opravami 1 500 hodin. V Polsku se motor TVD-10B vyráběl v sériových počtech a po jeho opětovném zavedení v Rusku se bude nadále používat pro údržbu a modernizaci letounů An-2.

Letouny An-2 jsou v ruských ozbrojených silách používány od svého zavedení a plní role v dopravě, leteckém výcviku a dalších logistických operacích. V sovětském období byl hojně využíván výsadkovými vojsky, přičemž specializované letky byly přiděleny gardovým výsadkovým divizím. Letoun zůstal ve vojenské službě i po rozpadu Sovětského svazu a nadále slouží k výcviku výsadkářů. V roce 2024 ruští branci výsadkových vojsk prováděli seskoky z An-2 na letišti Klokovo v Tulské oblasti.

Letoun An-2, v Rusku známý jako „Annuška“ a „Kukuruznik“, v Česku jako „Andula“ a v NATO označovaný jako „Colt“, byl vyvinut v reakci na požadavek sovětského ministerstva lesního hospodářství na nový letoun, který by nahradil Polikarpov Po-2. Navrhla jej Antonovova konstrukční kancelář pod vedením Olega Antonova a prototyp, původně označený SKhA-1, uskutečnil svůj první let 31. srpna 1947. Zkoušky pokračovaly v letech 1947 a 1948 a letoun byl oficiálně přijat do služby jako An-2. Vyráběl se pro použití v zemědělství, dopravě, leteckém hašení požárů a výsadkových operacích. Některé letouny nasbíraly více než 20 000 letových hodin.

Letoun An-2 se vyráběl na více místech a mezi lety 1947 až 2002 vzniklo více než 18 000 kusů. Počáteční výroba probíhala v závodě č. 473 v Kyjevě, poté následovala rozsáhlá produkce v polském závodě WSK PZL-Mielec, kde bylo v letech 1960 až 2002 vyrobeno přibližně 11 915 kusů. Další výroba probíhala v Číně pod označením Yunshuji Y-5, přičemž některé zdroje uvádějí, že výroba stále pokračuje. Letoun byl vyvezen do 26 zemí a nadále slouží v Rusku, Číně a dalších státech. K roku 2012 bylo v Rusku evidováno 1 580 provozuschopných letounů An-2, z nichž 322 bylo považováno za letuschopné. Další flotily zahrnovaly 290 letadel v Kazachstánu, 135 na Ukrajině, 143 v Uzbekistánu, 89 v Turkmenistánu, 82 v Bělorusku, 63 v Ázerbájdžánu, 30 v Kyrgyzstánu, 13 v Moldavsku a 6 v Arménii. Také v Česku stále létá asi dvacet kusů tohoto typu.

An-2 je jednomotorový dvouplošník s vyztuženým křídlem poháněný radiálním motorem Švecov AŠ-62IR o vzletovém výkonu 1 000 koní. Jeho maximální rychlost je 258 km/h, cestovní rychlost 180 km/h a dostup 4 500 metrů. Vyžaduje vzletovou dráhu o délce 235 metrů, k přistání mu stačí 225 metrů. Horní křídlo má rozpětí 18,17 metru, spodní 14,23 metru, celková nosná plocha činí 71,52 m². Hmotnost prázdného letounu An-2 se pohybuje od 3 400 do 3 690 kg a jeho maximální vzletová hmotnost je 5 500 kg. Je vybaven lamelovými křídly, která se automaticky vysouvají při nízkých rychlostech, což mu umožňuje udržet řízený let i při rychlostech pouhých 50 km/h. Letoun se nadále využívá v civilních i vojenských úlohách, zejména v prostředích vyžadujících možnost krátkého vzletu a přistání.

Zdroj: armyrecognition.com, defensemagazine.com