EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Dobytí severního pólu sovětským stylem: Projekt 404S "Charkovčanka"

 29. 01. 2020      kategorie: Vojenská výzbroj      5 komentářů

Když se řekne dobytí severního pólu, většina lidí si pravděpodobně vybaví větrem ošlehané dobrodruhy na psích spřeženích, postupující nehostinnou Arktidou přírodním podmínkám navzdory (a zbytek si pak představí skvělou cimrmanovskou divadelní hru). V padesátých letech minulého století se ovšem tato část naší planety stala zajímavou a důležitou pro mnohem širší okruh lidí, než byli vědci a badatelé s dobrodružnou povahou.

Studená válka mezi USA a SSSR byla totiž v plném proudu a cesta přes Arktidu představovala zajímavou a strategicky důležitou zkratku mezi oběma znesvářenými velmocemi. Aktivnější byl v tomto směru Sovětský Svaz, kde si poměrně záhy uvědomili, že pokud chtějí ovládnout toto strategické území, psí spřežení rozhodně stačit nebudou. Charkovské traktorové závody tak v roce 1957 dostaly za úkol zkonstruovat zcela nový typ vozidla, schopného pohodlně dopravit osádku na severní pól i zpět a to ideálně bez nutnosti vozidlo v prostředí Arktidy vůbec opouštět. 

Závody se úkolu zhostily poměrně bravurně a již v roce 1958 tak mohl být představen výsledek jejich snahy - Projekt 404S, naprosto jedinečné vozidlo, kterému později nikdo neřekne jinak než Charkovčanka a které ztělesňuje typicky ruský přístup k technice - co je velké, těžké a robustní, to je dobré.

Psali jsme: Různé zbraně- různé výstřely

radikal.ru
Foto: Projekt 404S ve svém přirozeném prostředí, na Arktidě | mtdata.ru

Charkovčanka byla skutečně impozantní; téměř devět metrů dlouhý, tři metry široký, čtyři metry vysoký a 35 tun vážící pásový vůz, postavený na upraveném podvozku tanku T-54. Ten byl vybaven rozšířenými pásy se speciálním povrchem, aby se zlepšila průchodivost sněhem nebo ledem, motorem o výkonu 520 koňských sil, který byl však v nouzi (např. při propadnutí vozidla ledem) schopen krátkodobě dodat téměř dvojnásobek tohoto výkonu a pětistupňovou převodovkou. I přesto však vozidlo vzhledem ke svojí hmotnosti mělo maximální rychlost pouhých 30km/h a cestovní byla zhruba poloviční, což však vzhledem k jeho určení příliš nevadilo. Důležitější bylo, že za sebou bylo schopno táhnout dalších 70 tun zásob nebo jiného nákladu. Motor měl k dispozici dostatečnou zásobu 2500 litrů nafty a vozidlo bylo dále samozřejmě vybaveno nádržemi na vodu pro osádku nebo samostatným elektrickým generátorem.

mtdata.ru2
Foto: Rozvržení prostoru pro posádku bylo velkorysé | mtdata.ru

Psali jsme: SA vz. 61 aneb když vás štípne Škorpion


Ještě zajímavější však byla nástavba pro posádku. Ta disponovala plochou cca 30 metrů čtverečních, strop měla vysoký přes dva metry (takže i vysocí členové posádky se uvnitř mohli pohodlně postavit), byla velice kvalitně tepelně izolována a samozřejmě vybavena výkonným topením, využívajícím odpadní teplo z motoru. Určena byla pro až osm lidí, kteří měli k dispozici prakticky veškerý komfort včetně WC, koupelny, kuchyně nebo ložnice. Její součástí samozřejmě byla i kabina pro řidiče a specialita v podobě přístupu k motoru, která umožňovala opravovat případné technické závady bez nutnosti opouštět vozidlo. Ta sice vedla i k jedné nepříjemnosti, kterou bylo občasné pronikání výfukových plynů do kabiny, ale podle dostupných informací se nejednalo o nějaký zásadnější problém. Každopádně vozidlo ve finále opravdu nebylo prakticky nutné opouštět ani během dlouhé cesty a tu tak bylo možné absolvovat v teple a pohodlí, zatímco kolem panovaly hluboké arktické mrazy a vánice. Díky izolaci vnitřního prostoru by nebyl problém ve vozidle přežít i případnou jadernou válku, ke které nakonec naštěstí nedošlo.

mtdata.ru
Foto: Vozidlo je vzhledem ke svým kvalitám využíváno dodnes | mtdata.ru

V první sérii bylo vyrobeno pět kusů tohoto unikátního stroje, které se již v roce 1959 osvědčily při první úspěšné, 2700km dlouhé, výpravě k severnímu pólu a poté ještě mnohokrát při dalších výpravách. I když od snah o vojenské ovládnutí Arktidy bylo postupně upuštěno, vozidlo nadále dobře sloužilo všemožným vědcům a badatelům, kteří až tolik netoužili po dobrodružství a drsné romantice klasických polárních výprav. O deset let později vznikla druhá verze vozidla, vybavená klasickou kabinou řidiče a motorem mimo prostor pro osádku. Vozidlo tak přišlo o eleganci naprosté soběstačnosti bez nutnosti vystupovat, stalo se však jednodušší na údržbu i provoz a odpadly problémy s pronikáním výfukových plynů do kabiny.

Druhá verze však nikdy nebyla tak oblíbená, jako první a zatímco první verze vozidla byla pro polární výpravu použita ještě v roce 2008, což je na šedesát let starou konstrukci jistě úctyhodný výkon, exempláře druhé verze nakonec namísto výprav k pólu sloužily spíše jako běžné tahače a transportéry v sibiřských oblastech Ruska, kde podle některých informací slouží dodnes.

 Autor: Griffon

CENOVÉ BOMBY (406)

Komentáře

Jára

30. 01. 2020

Ono je to asi jedno, napíše se Severní pól, po pár letech opět a za další dva zase...a nikomu nevadí nápisy na vozidlech na foto..ano i na foto z článků..ani články o ANTarktickém nasazení..nakonec ani Wikipedie...ani Google... a tahač? Nejezdil"jen tak", byl určen pro zásobování VOSTOKu - stanice na pólu chladu...pro celoroční provoz bylo potřeba 60 tun paliva atd.,atp...k tomu fotky dr.Sekyry z vykládky z lodi OB...1967, kupodivu zase JIH....a : kdo by jezdil z Mirného, skoro centrální Sibiř, na severní pól...nakonec to tak je přes 3055 km ..vzdušnou čarou...ujet 2700 nestačí...a nosnost ledu směr sever..přečtěte si něco o expedicích na sever..prostě si přečtěte něco víc,než tento článek, který už po třetí opakuje nesmysl...

Cateye

30. 01. 2020

Ten obrázek z řezem vozidla si pamatuji z nějakého časopisu pro mládež (snad ABC) Strašně jsem jako dítě obdivoval jeho robustnost a soběstačnost :)

Hary

29. 01. 2020

Pro Jára: Mirnyj není jen název stanice v Antarktidě, ale také města na Sibiři. https://cs.wikipedia.org/wiki/Mirnyj_(Sacha) Uznejte, že na severní pól je ze Sibiře blíž než na jižní ;) Že "Charkovčanky opravdu jela na severní pól je spousta dalších článků. Např. https://www.autoforum.cz/fascinace/v-sssr-v-50-letech-postavili-stroj-ve-kterem-slo-prezit-jadernou-apokalypsu/

Monarchista

29. 01. 2020

Autor článku je diplomat či "starý lišák". Nepochopil jsem, zda to "Dobytí severního polu a la Jára Cimerman" chválí či haní. Vypadá to, že by i rád pochválil, ale obává se diskuse jak to zde nazýváte "Rusofobů". Mně by například zajímalo, zda bylo potřebné palivo schazované z letadla a další logistické záležitosti. Zklamal mně článek, velmi zajímavá záležitost odbytá aby se vlk nažral a koza zůstala celá.Doufám, že některý z kolegu článek doplní. Děkuji.

Jára

29. 01. 2020

Zase a opět: publikováno už po třetí, chyba drobná a zásadní: vozidlo pro Antarktidu,ne pro Arktidu....viz logika: váha, vzdálenosti,uveze 70 tun...na severu??..a jinak: stačí se pozívat na foto..nápis Mirnyj a také Vostok....to jsou stanice.tehdejšího SSSR v Antarktidě..Charkovčanka- součást konvoje zásobování stanice Vostok...a komu to nestačí, googlujte foto ze.staršího článku..tam je přímo na vozidle nápis : Antaktida...Ale co, pro mnohé je to jedno..sever,jih :))

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací