Nad Ruskem se pohybuje bílý stín. Ne vždy je vidět na radaru veřejnosti, ne vždy je snadné určit, odkud vzlétá a kam se vrací. Tu-160M, jeden z nejikoničtějších strategických bombardérů ruského letectva, působí navenek jako symbol síly. Jenže když se mozaika rozloží na jednotlivé díly, objeví se znepokojivá otázka: kolik těchto strojů je skutečně připraveno zasáhnout?

Foto: Tu-160M | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Springer - nacistická dálkově řízená bomba

Odpověď je překvapivá. Z celé flotily Tu-160M, kterou ruské Vzdušně-kosmické síly provozují, je k útokům proti Ukrajině využívána jen přibližně jedna třetina. Celkově jde o 18 letounů, ale bojových misí se účastní pouze sedm z nich. Zbytek mizí v šedé zóně mezi testováním, výcvikem, údržbou, modernizací a samotnou výrobou.

Právě tady začíná být příběh těchto bombardérů podivně nejasný.

Sedm strojů nasazovaných do útoků operuje z letecké základny Ukrainka a občas také z Engels-2. Právě na Engels-2 bývají obvykle vyzbrojovány střelami s plochou dráhou letu, než zamíří na své mise. Poté se buď vracejí zpět na základnu Ukrainka, nebo zůstávají v Engels-2. Tento přesun těžiště operací na Dálný východ nezačal náhodou. Tu-160M začaly z Ukrainky operovat poté, co Bezpečnostní služba Ukrajiny v červnu 2025 udeřila na leteckou základnu Belaya. Nové působiště je dál od obydlených oblastí i dálnic — a zřejmě i bezpečnější.

Jenže ani tím se obraz nevyjasňuje. Dva stroje Tu-160 jsou vedeny jako uskladněné a u jednoho z nich analytici předpokládají, že už byl pravděpodobně vyřazen. Vedle toho existuje dalších pět nově postavených letounů Tu-160M2, jejichž skutečný operační stav zůstává nejasný. Jsou připravené? Čekají na zařazení? Nebo jsou jen formálně dokončené, ale prakticky stále mimo hru?

Psali jsme:Genpor. Ivo Střecha: Vstupujeme do éry permanentní strategické nestability

Psali jsme:CSG dodá evropskému zákazníkovi dělostřeleckou munici za stovky milionů eur

Psali jsme:Pplk. Peterek a pplk. Knapek: Klíčem k udržení tempa je modularita, otevřenost a rychlé testování technologií

Další vrstvu tajemství přidává Kazaňský letecký výrobní závod. Právě tam se podle odhadů nachází sedm až devět letounů Tu-160M a Tu-160M2 v dílnách. Satelitní snímky z 18. března 2026 zachytily přesun dvou Tu-160M do nové výrobní haly, jejíž stavba začala v roce 2020. Další dva stroje byly spatřeny venku. A právě ty se znovu objevily i na snímcích z 15. dubna 2026. K 16. dubnu zůstávaly stále pod širým nebem.

Je to jen logistický mezistupeň? Běžná fáze výrobního cyklu? Nebo známka toho, že část programu se pohybuje pomaleji, než by si Moskva přála?

Nejnovější satelitní data rozmisťují tyto stroje po několika bodech mapy jako figury v tiché partii. Na Engels-2 se nacházejí 2 Tu-160M. Na základně Ukrainka jich je 6. Na letišti Jelizovo 1. Na letišti Ramenskoje 3. A na letišti Borisoglebskoje 2. Právě Ramenskoje navíc v březnu přitáhlo pozornost tím, že zde byly spatřeny také stroje Tu-22M3, Tu-95 a Tu-160. Současně tam pokračuje výstavba nových hangárů.

To vše dohromady vytváří obraz flotily, která na papíře působí robustně, ale ve skutečnosti je rozprostřena mezi bojové nasazení, servisní zázemí, modernizační programy a neurčité přechodné stavy. Tu-160M tak nevystupuje jen jako zbraň, ale i jako symbol něčeho složitějšího: vojenské síly, která se snaží působit kompaktně, zatímco její skutečná připravenost se skrývá v detailech.

A možná právě v tom spočívá největší záhada celé flotily. Ne v tom, kolik těchto bombardérů Rusko má, ale kolik jich je schopno skutečně použít ve chvíli, kdy na tom záleží nejvíc.

Zdroj: The Moscow Times