Indické námořnictvo dosáhlo významného milníku při zavádění nových palubních stíhacích letounů. Francouzský Dassault Rafale M 29. října 2026 poprvé úspěšně přistál na domácí letadlové lodi INS Vikrant a následně z její paluby také odstartoval. Zkouška potvrdila základní kompatibilitu letounu s lodí, která na rozdíl od francouzské letadlové lodi Charles de Gaulle nepoužívá startovací katapulty. Indie tak učinila další krok k nahrazení ruských MiGů-29K modernějšími francouzskými stroji.

Foto: Rafale M na palubě USS Theodore Roosevelt (CVN 71) v roce 2008 | Jonathan Snyder / Wikimedia Commons / Public domain

První přistání se podařilo na první pokus

Indické námořnictvo oznámilo 30. října úspěšné dokončení první série palubních zkoušek letounu Rafale Marine. Samotné přistání proběhlo o den dříve na letadlové lodi INS Vikrant, která představuje jednu z nejdůležitějších součástí modernizace indických námořních sil.

Podle zveřejněných informací dosedl francouzský stroj na palubu úspěšně hned při prvním pokusu. Následně provedl také vzlet s využitím charakteristické startovací rampy na přídi lodi.

Zkoušek se účastnil francouzský personál a byl při nich použit zkušební letoun, nikoli jeden z nově objednaných indických strojů.

Úspěšná operace navázala na testování v pozemním zařízení INS Hansa v indickém státě Goa. Tam má námořnictvo speciální zkušební dráhu, která napodobuje startovací rampu a přistávací zařízení letadlové lodi.

První skutečné přistání na Vikrantu představuje zásadní krok, samo o sobě však ještě neznamená ukončení zkoušek ani dosažení plné operační připravenosti.

Francouzský letoun a indická loď používají rozdílné systémy

Největší technickou zajímavostí celé operace je rozdíl mezi francouzskými a indickými letadlovými loděmi.

Francouzské námořnictvo používá Rafale M na jaderné letadlové lodi Charles de Gaulle. Ta je vybavena parními katapulty, které letounům při startu poskytují dodatečné zrychlení. Tento způsob provozu se označuje jako CATOBAR, tedy start pomocí katapultu a přistání s využitím záchytných lan.

Indická INS Vikrant naproti tomu používá systém STOBAR. Letoun při startu zrychluje vlastními motory a na konci paluby využívá vzhůru zahnutou rampu, která mu pomáhá přejít do letu.

Při přistání pak oba systémy využívají podobný princip. Letoun zachytí speciálním hákem jedno z ocelových lan napnutých přes přistávací palubu, což umožňuje zastavení na velmi krátké vzdálenosti.

Rozdíl je tedy především ve způsobu vzletu.

Katapult umožňuje dostat do vzduchu i těžší letouny s větším množstvím paliva a výzbroje. Při startu bez katapultu musí posádka důsledněji zohlednit hmotnost letounu, výkon motorů, délku rozjezdu a povětrnostní podmínky.

Právě proto bylo nutné ověřit, že Rafale M dokáže z indické lodi bezpečně startovat i bez zařízení, pro které byl původně navržen.

Problém představuje i šířka křídel

Odlišný způsob startu není jedinou technickou komplikací.

Rafale M má rozpětí křídel přibližně 10,9 metru. Jeho křídla navíc nejsou sklopná, na rozdíl od některých jiných palubních stíhacích letounů.

INS Vikrant však používá výtahy o šířce přibližně deset metrů, které přepravují letadla mezi hangárem a letovou palubou.

Tyto výtahy byly navrženy především s ohledem na provoz ruských MiGů-29K, jejichž křídla lze při parkování sklopit.

Indické námořnictvo proto musí vyřešit, jak nové francouzské stroje bezpečně přepravovat a manipulovat s nimi v omezeném prostoru lodi.

Podle indických médií se počítá s úpravami výtahů a řeší se také uspořádání koncových částí křídel a případná demontáž některých vnějších závěsníků během manipulace.

Podobný problém se může projevit také na druhé indické letadlové lodi INS Vikramaditya, která vznikla přestavbou sovětského těžkého letadlového křižníku Admirál Gorškov.

Zda budou všechna plánovaná konstrukční opatření dostatečná, ukážou až další zkoušky a běžný provoz.

Indie objednala 26 francouzských letounů

Nová etapa zkoušek souvisí s rozsáhlým nákupem francouzské letecké techniky.

Indie v dubnu 2025 podepsala s Francií smlouvu na dodávku 26 letounů rodiny Rafale pro námořnictvo. Hodnota kontraktu dosahuje přibližně 63 000 crore indických rupií, tedy zhruba 7,5 miliardy dolarů.

Objednávka zahrnuje 22 jednomístných palubních stíhaček Rafale M a čtyři dvoumístné cvičné letouny Rafale B, které budou využívány z pozemních základen.

Dvoumístná varianta totiž není určena pro běžný palubní provoz.

Součástí smlouvy je rovněž výzbroj, výcvik personálu, simulátory, logistická podpora a další vybavení potřebné k dlouhodobému provozu.

První dodávky se očekávají v roce 2028, přičemž dokončení celého programu je plánováno přibližně do roku 2030.

Rafale M má postupně převzít úkoly, které dnes na indických letadlových lodích plní ruské MiGy-29K a jejich dvoumístná varianta KUB.

Ruské MiGy už Indii nestačí

Indické námořnictvo provozuje MiGy-29K více než deset let. Tyto stroje se staly základem palubního letectva obou indických letadlových lodí.

Jejich provoz však dlouhodobě provázejí problémy se spolehlivostí, dostupností náhradních dílů a technickou připraveností.

Námořní provoz je přitom pro bojové letouny mimořádně náročný. Každé přistání představuje výrazné zatížení podvozku a konstrukce, zatímco agresivní mořské prostředí zvyšuje nároky na údržbu.

Výpadky jednotlivých strojů mohou mít u relativně malé palubní letecké skupiny výrazný dopad na schopnost celé lodi plnit bojové úkoly.

Indie proto hledala náhradu, která nabídne modernější elektroniku, širší možnosti výzbroje a současně spolehlivější provoz.

V závěrečné fázi výběru se střetly francouzský Rafale M a americký Boeing F/A-18E/F Super Hornet. Oba typy absolvovaly zkoušky v indickém pozemním zařízení pro palubní letouny.

Indické vedení nakonec zvolilo francouzské řešení, mimo jiné také s ohledem na skutečnost, že indické letectvo už provozuje pozemní verzi Rafale.

Meteor, Exocet a moderní elektronický boj

Nový palubní letoun má indickému námořnictvu přinést výrazné rozšíření bojových schopností.

Rafale M je vybaven radarem RBE2 s aktivní elektronicky vychylovanou anténou AESA a systémem elektronického boje SPECTRA.

Tyto technologie umožňují sledování vzdušných a pozemních cílů, vyhodnocování hrozeb a podporu obrany letounu proti nepřátelským radarům a řízeným střelám.

Významnou předností je také možnost nasazení moderních střel vzduch–vzduch Meteor, které jsou určené k boji proti vzdušným cílům na velké vzdálenosti.

Další výzbroj mohou tvořit střely MICA, protilodní Exocet AM39 nebo prostředky určené k přesným útokům na pozemní cíle.

Konkrétní bojové možnosti indických letounů ovšem budou záviset na skutečně dodané konfiguraci, schválených zbraních a dokončení jejich integrace.

Pro indické námořnictvo je zásadní schopnost chránit vlastní lodní svazy, kontrolovat rozsáhlé oblasti oceánu a současně ohrožovat protivníkovy hladinové jednotky.

Vikrant je symbolem indických námořních ambicí

INS Vikrant byla zařazena do služby v září 2022 jako první letadlová loď postavená přímo v Indii.

Plavidlo o výtlaku přibližně 45 000 tun představuje důležitý krok ve snaze Indie rozvíjet vlastní schopnosti stavby velkých válečných lodí.

Jeho význam však nespočívá pouze ve velikosti nebo počtu přepravovaných letadel.

Letadlová loď umožňuje nasadit stíhací letectvo daleko od pozemních letišť, poskytovat ochranu námořním svazům a podporovat operace v rozsáhlých oblastech Indického oceánu.

Modernizace její letecké skupiny proto patří mezi důležité předpoklady plného využití schopností celé lodi.

Indie současně pokračuje ve vývoji vlastního dvoumotorového palubního stíhacího letounu TEDBF. Ten by měl v budoucnu doplnit nebo postupně nahradit zahraniční konstrukce, jeho zavedení je však stále vzdálené.

Francouzské Rafale tak mají zajistit potřebné schopnosti v období, než bude domácí projekt připraven k operačnímu nasazení.

Úspěšné přistání je začátek, nikoli konec

První přistání Rafale M na INS Vikrant má především technický a provozní význam.

Potvrdilo, že francouzský palubní letoun dokáže úspěšně dosednout na indickou loď využívající odlišný způsob vzletu, a při zkoušce následně z její paluby také odstartovat.

Před indickým námořnictvem však zůstává řada úkolů. Musí dokončit ověření provozu s různým zatížením, vyřešit manipulaci s letouny v hangáru, připravit logistiku a vycvičit vlastní piloty i technický personál.

Až poté bude možné hovořit o skutečné připravenosti nových stíhaček k pravidelným operacím z letadlových lodí.

Zkouška z 29. října přesto ukázala, že technická integrace francouzských strojů postupuje. Pro Indii jde o významný krok při modernizaci palubního letectva a postupném odklonu od ruské techniky, na níž její námořnictvo dlouhá léta stavělo.

Zdroj: Militarnyi, The Aviationist, The New Indian Express, India Today.