Když se v roce 2022 poprvé objevily americké raketomety HIMARS na Ukrajině, staly se symbolem přesných úderů proti ruským skladům munice, velitelským stanovištím a logistickým uzlům. Jejich dosah tehdy představoval přibližně 80 kilometrů, později byly do výzbroje zařazeny střely ATACMS schopné zasahovat cíle vzdálené až 300 kilometrů. Nyní se však Spojené státy posouvají ještě dál. Nově vyvíjená raketa Precision Strike Missile Increment 4 by mohla v budoucnu umožnit zasahovat cíle vzdálené více než tisíc kilometrů.

Foto: HIMARS | Lockheed Martin

Společnost Lockheed Martin v těchto dnech oznámila úspěšné dokončení důležité fáze vývoje nové pohonné jednotky. Testy potvrdily bezproblémový přechod mezi klasickým raketovým motorem na tuhé palivo a náporovým proudovým motorem, který má raketě zajistit výrazně delší dolet. Právě kombinace obou systémů představuje jednu z největších technologických novinek celého projektu.

Psali jsme:VCM-01 – nová vietnamská protilodní řízená střela

Na první pohled může jít o další modernizaci již existující výzbroje. Ve skutečnosti však vzniká zbraň, která může změnit způsob využití raketometů HIMARS a M270. Tyto systémy byly dosud vnímány především jako prostředek pro ničení cílů v operační hloubce bojiště. S doletem přesahujícím tisíc kilometrů by se však mohly stát nástrojem schopným zasahovat strategické cíle hluboko v týlu protivníka.

Právě tato skutečnost vyvolává značnou pozornost vojenských analytiků. V případě nasazení na evropském bojišti by podobná střela dokázala ohrožovat letiště, sklady munice, logistická centra nebo velitelská stanoviště stovky kilometrů za frontou. Z pohledu Ukrajiny by teoreticky šlo o možnost zasahovat cíle daleko uvnitř ruského území bez nutnosti nasazení letectva.

Důležitou výhodou nové rakety je skutečnost, že nebude vyžadovat úpravy současných odpalovacích zařízení. Armády využívající HIMARS nebo pásové raketomety M270 by tak mohly nový typ munice zavést bez rozsáhlých investic do infrastruktury. To výrazně urychluje případné budoucí rozšíření systému mezi spojenecké státy NATO.

Přesto je třeba zachovat určitou opatrnost. Program PrSM Increment 4 se stále nachází ve fázi vývoje a první letové zkoušky mají proběhnout teprve během letošního podzimu. Od úspěšného testování k sériové výrobě vede ještě dlouhá cesta. Následovat musí další ověřování spolehlivosti, integrace do výzbroje a také rozhodnutí americké armády o rozsahu budoucích nákupů.

Psali jsme:Hynek Kmoníček: Největší hrozbou je představa, že všechno bude vypadat stejně jako dnes

Psali jsme:Obrana za hranicemi státu: diaspora jako personální zdroj

Psali jsme:Koalice ochotných: Koalice zájmů, koalice schopností, nebo nový model evropské bezpečnosti?

Spojené státy navíc pravděpodobně upřednostní doplnění vlastních zásob. Zkušenosti z posledních let ukázaly, že moderní přesně naváděná munice je ve velkém konfliktu spotřebovávána mnohem rychleji, než se původně předpokládalo. Výroba nových raket proto nebude schopna okamžitě uspokojit poptávku všech spojenců.

Rodina střel Precision Strike Missile se přitom nadále rozrůstá. Vedle základní varianty s doletem kolem 500 kilometrů vznikají specializované verze určené pro ničení námořních cílů, experimenty s novými bojovými hlavicemi nebo budoucí bezpilotní odpalovací platformy. Americká armáda tak postupně buduje celý systém zbraní, který má v budoucnu nahradit stárnoucí rakety ATACMS.

Vývoj nové generace munice zároveň ukazuje širší trend současných ozbrojených sil. Hranice mezi taktickými a strategickými zbraněmi se začíná stírat. Systémy, které byly původně určeny k podpoře pozemních jednotek, získávají schopnost zasahovat cíle na vzdálenosti, které byly ještě před několika lety vyhrazeny pouze balistickým střelám nebo bojovému letectvu.

Pokud se podaří naplnit plánovaný dolet přesahující tisíc kilometrů, stane se PrSM Increment 4 jednou z nejvýznamnějších raket zaváděných do výzbroje západních armád v tomto desetiletí. A zároveň dalším důkazem, že budoucí konflikty budou stále více rozhodovat přesné údery vedené na velké vzdálenosti, nikoli pouze počet tanků a vojáků na frontové linii.

Zdroj: defence-ua.com