EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Průběh vylodění na pláži Utah v červnu 1944: Chybná navigace byla darem z nebes

 10. 06. 2021      kategorie: Vojenská historie      0 bez komentáře
Přidat na Seznam.cz

O dni D, hrdinství vojáků i šílených ztrátách se v rámci invaze spojenců v Normandii napsalo mnoho. Ovšem pokud se člověk zajímá o podrobnější informace, o podrobnější průběh jednotlivých bojů z různých míst vylodění, jsou dostupné informace již strohé. Dnes se podáváme na podrobnější popis událostí během vylodění na jednom z amerických sektorů invazní pláže, označeným pod kódem „Utah“.

Sektor invazní pláže Utah se nacházel na dunách kolem Varreville. První plavidla námořního svazu U, minolovky, se u pobřeží objevily po půlnoci. Ve 2:30 byla útočná transportní loď USS Bayfield, vlajková loď admirála Moona, na svém místě a byl vydán příkaz vysadit výsadkové čluny. Do hodiny H však stále zbývaly celé čtyři hodiny.

Pláž Utah byla určena k vylodění jednotkám 4. americké pěší divize ( VII. sbor generála Lawtona J. Colinse ). Její příslušníci se vyloďovali ve dvou sektorech. Tare Green a Uncle Red dohromady široké něco kolem 2 kilometrů se rozkládaly po obou stranách východu č. 3 a táhly se na sever k východu z pláže č. 4.

197390002_10157752999005800_4375513713572619804_nFoto: Američtí vojáci vyloďující se na pláži Utah | Conseil Régional de Basse-Normandie / National Archives USA / Wikimedia Commons / Public domain

Vylodění bylo zahájeno ve 4:30 ráno, kdy pěchota v rychlém tempu slezla sítě do vyloďovacích člunů, které poté vyrazily na 17 kilometrovou plavbu k pobřeží. Výsadek měl začít přistáním 8. pěšího pluku, přičemž v jedné linii měly k pláži dorazit dva pěší prapory. První výsadek měly tvořit celkem čtyři invazní vlny výsadkových člunů s pěchotou, ženisty a skupinami pyrotechniků. Celkem se jednalo o čtyři pěší roty s podporou dvou rot obojživelných Shermanů DD 70. tankového praporu.

Jednotky 4. pěší divize, však nebyly v oblasti prvními spojeneckými jednotkami. Pod sbor byly zařazeny i obě americké výsadkové divize, tedy 82. a 101. Již ve 4:30 se také na silně zaminovaném ostrově Saint Marcouf vylodily jednotky 4. a 24. lehké obrněné eskadry, které měly na ostrově zničit předpokládané německé dělostřelecké baterie.

V 5:30 zahájilo německé dělostřelectvo palbu na americkou invazní flotilu. Spojenecká plavidla záhy odpověděla. V 5:50 zahájila vlastní dělostřeleckou přípravu. K bombardování se záhy připojilo 276 středních bombardérů B-26 Marauder, jež svrhly 4 400 pum na 7 vyznačených cílů. Většina bomb nicméně cíle minula. Plavidla vybavená raketami zasypala pobřeží svou zápalnou municí. Obě velitelská plavidla pro oba sektory najela na miny a potopila se. A tak vedly výsadek poslední řídící loď a plovoucí Shermany, které opustily výsadková plavidla namísto plánovaných 4 500 metrů, jen 2 700 metrů od pobřeží.

Přesně v 6:30 dorazila k pláži první vlna. Nebyla to ovšem ta správná pláž. Silný proud a špatná viditelnost po dělostřelecké přípravě způsobily, že čluny přistály o 1 800 metrů jižněji od přiděleného sektoru. Dorazily na slabě bráněný úsek pojmenovaný Victor. Zástupce velitele, brigádní generál Roosevelt, záhy zjistil, co se stalo a pronesl slavnou větu: Dobrá, válku začneme odsud." První vlna byla tvořena 20 výsadkovými čluny pěchoty, každý z nich vezl 30 mužů, bezprostředně za ní dorazila druhá vlna 32 člunů, které přivezly ženisty a pyrotechnické skupiny námořnictva, jež měly za úkol likvidovat překážky. V 6:45 se počítalo se třetí vlnou, která měla přivést tanky s radlicemi, po ní měla dorazit čtvrtá vlna, vezoucí dva ženijní prapory.

Jako první se na břehu ocitl 2. prapor 8. pěšího pluku, následován 1. praporem. Z 32 obojživelných Shermanů DD jich asi 15 minut po první vlně dorazilo 28. Současně k východu č. 3 dorazili američtí výsadkáři pod velením podplukovníka Coleho. Poté co Roosevelt zjistil, kde se jeho jeho jednotky vylodily, rozhodl, že se jeho muži dostanou z pláže kolem východu č. 2. Chybná navigace tak byla darem z nebes. V oblasti východu č. 2 totiž bylo minimum překážek a německá obrana byla slabá. Východy z pláží č. 1, 2 a 3 byly zabezpečeny v 9:30, tři hodiny po přistání.

German_prisoners_of_war_in_a_barbed-wire_enclosure_on_Utah_BeachFoto: Němečtí zajatci u zátarasu z ostnatého dráhu na pláži Utah | United States Army Signal Corps Post-work / Wikimedia Commons / Public domain

Divizní plán přikazoval dál 8. pěšímu pluku postup na východ a setkání se 101. výsadkovou divizí a poté postup jihovýchodně k výšinám severně od Carentanu. Před 8. hodinou se začaly vyloďovat jednotky 22. a v 10:30 i jednotky 12. pěšího pluku 4. pěší divize. 22. pluk měl postupovat severozápadně a vyčistit pláže a výšiny zde ležící. 12. pluk měl postupovat přímo do vnitrozemí s následným stočením na levé křídlo 22. pěšího pluku. Oba pluky nakonec měly vystřídat jednotky 101. výsadkové divize v ochraně celého pravého křídla invaze. Měly se také dostat do postavení k útoku na přístav Cherbourg.

Rozhodnutí generála Roosevelta umožnilo 8. pěšímu pluku začít ihned s likvidací německých pobřežních postavení a postupovat směrem k dalším cílům ve vnitrozemí. Jednotlivé roty zaútočily na německé pevnůstky uzavírající východy z pláží, zatímco další jednotky „čistily“ jednotlivé domy v oblasti. Východy z pláží č. 1 – 3 byly již volné, ale než Američané dorazili k východu č. 4, museli se po pás brodit Němci uměle zatopenými oblastmi. 4. pěší divize se s podporou 70. tankového praporu probila do vnitrozemí a v obci Pouppeville se ve 12:00 spojila se 101. výsadkovou divizí.

Se soumrakem dosáhl 8. pěší pluk svých cílů pro den D. 12. a 22. pěšímu pluku se však hluboký průlom nepodařil, protože hrstka německých obránců kontrolovala si 3 kilometry široký pruh na hřebeni severně od les Forges na kraji hranice pásem 101. a 82. výsadkové divize. Nicméně všechny čtyři východy z pláže byly volné. 4. pěší a 101. výsadková se spojily a i když to nevěděli, byli příslušníci 4. pěší a 82. výsadková divize od sebe vzdáleni pouhou jednu míli, jednu míli kde navíc nebyli žádní Němci. Celkem ztratila 4. pěší divize 6. června 1944 pouze 20 padlých a 200 raněných. S koncem Nejdelšího dne byla divize 6 kilometrů ve vnitrozemí. Němci však neměli síly, kterými by Američany zahnali zpátky do moře.

Zdroj: theddaystory.comdday-overlord.com

CENOVÉ BOMBY (310)

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací