Internace Američanů japonského původu za 2. světové války
Internace Američanů japonského původu žijících na území Spojených států probíhala v období druhé světové války, kdy od roku 1942 bylo do internačních táborů ve vnitrozemí USA přesunuto až 110 000 obyvatel západního pobřeží, kteří byli nuceni opustit své domovy a živnosti, z nichž 62 % tvořili občané USA, kteří se většinou v zemi již narodili. Důvodem bylo přesvědčení americké vlády, že by lidé japonského původu mohli v době války napomáhat nepříteli – Japonskému císařství.
Foto: Prvoválečný veterán amerického námořnictva dobrovolně nastupuje k internaci v "dočasném shromažďovacím centru Santa Anita" pro Američany japonského původu, duben 1942 | Wikimedia Commons / Public domain
Američanům japonského původu nepomohl ani obdivuhodný počet vyznamenání, které je před úřady neuchránily a jejich cesta vedla pravděpodobně do vnitrozemí, kde byly zřízeny permanentní internační tábory. V nich bylo v souladu s 'exekutivním příkazem 9066' prezidenta Roosevelta od útoku na Pearl Harbor do konce války shromážděno a drženo celkem přes 120 000 lidí.
Prakticky nikdo z nich nikdy neobdržel žádné oficiální obvinění a vlastně se nebylo komu odvolat. Všechny soudní spory skončily nezdarem a například Nejvyšší soud v roce 1943 rozhodl, že "v zájmu národní bezpečnosti je legální vydat zákaz vycházení jen pro osoby japonského původu, neboť nepřátelé stejné rasy (!) by mohli konat protistátní činnost".
Hrstka amerických Japonců byla také obviněna z vyhýbání se internaci. Na celé situaci je pak bizarní fakt, že takto "koncentrovaní" japonští Američané dále podléhali branné povinnosti a ti, kteří se jí chtěli vyhnout, čelili hrozbě vězení.
Foto: Mapa všech amerických internačních táborů za druhé světové války | Wikimedia Commons / Public domain
Po skončení války pak mělo dojít k vyrovnání. Tehdejší částky, které vláda USA v roce 1948 vězněným přiznala, však byly směšně nízké a nepočítaly například mzdy zaměstnanců nebo ušlý zisk. Čerpání těchto náhrad bylo také podmíněno doložením absurdního množství dokumentů a dokladů, které však byly mnohdy nenávratně ztraceny, takže byl nakonec poškozeným vyplacen jen zlomek skutečných škod.
Foto: Příkaz obyvatelům japonského původu k přesídlení z 1. dubna 1942 | Wikimedia Commons / Public domain
K oficiálnímu uznání nespravedlnosti celé výše uvedené operace došlo až téměř půl století od vydání příkazu 9066. Nejprve v roce 1983, po dlouholetém snažení Japanese American Citizens League (Ligy japonsko-amerických občanů), americká vláda přijala odpovědnost za způsobená příkoří. O dalších pět let později, v roce 1988, pak bylo Kongresem Spojených států rozhodnuto o výši odškodnění pro dosud žijící oběti. To bylo následně předáno o další dva roky později, když byla v říjnu 1990 uspořádána ceremonie, kde se představily první reparační šeky na $20 000, předávané s formální omluvou podepsanou prezidentem G. W. Bushem.
Zdroj: britannica.com