Podle posledních zpráv se Rusko snaží získat dělostřeleckou munici a rakety v Severní Koreji. Severokorejský vůdce Kim Čong-un na počátku srpna nabídl Putinovi výměnou za obilí a energetické suroviny 100 000 severokorejských vojáků, které by mohl nasadit do bojů na Ukrajině. Tento akt je však silně nepravděpodobný, zmíněný nákup dělostřelecké munice je však reálný. Pojďme se podívat, co vše může Severní Korea Rusku nabídnout.

Podle posledních zpráv se chystá Severní Korea poskytnout svému partnerovi a spojenci miliony kusů dělostřelecké munice a raket. Mělo by se však jednat o dlouhodobě uloženou munici ještě z dob studené války. Takováto munice je však nebezpečná nejen pro nepřítele, ale i pro obsluhu.

Foto: Vojáci strategických raketových sil Severní Koreje | Wikimedia Commons / Public domain

Rusko již nějaký čas trápí západní sankce, které na něj byly uvaleny. Podle vydané statistiky ruského statistického úřadu Rosstat klesla výroba automobilů v Rusku v květnu 2022 o 96.7 %, a nejedná se pouze o osobní automobily, ale také vozidla pro vojenské účely. Ve vážných výrobních problémech je např. automobilka KAMAZ, které chybí náhradní díly. Jediný ruský výrobce tanků, UralVagonZavod, snížil svoji produkci nových tanků na minimum a prakticky se dokončují pouze již rozdělané kusy. Kvůli nedostatku náhradních dílů je i oprava poškozených ruských tanků z Ukrajiny velice problémová a zdlouhavá.

Rusko nyní poptává v Severní Koreji dělostřeleckou munici, trápí ho totiž stejný problém, jako v současnosti všechny státy světa. Výroba dělostřelecké munice byla dlouhá desetiletí přizpůsobena mírovým stavům, tedy zbrojovky vyráběly jen tolik, kolik bylo potřeba k obměně vystřílené uskladněné munice v armádních skladech. Válka na Ukrajině ovšem ukazuje, že královnou bojiště je dělostřelectvo, kdy obě strany vypálí každý den více než 10 000 dělostřeleckých granátů. Takové množství však nejsou schopny ruské zbrojovky pokrýt, jelikož nejsou schopny přejít na válečnou výrobu (Mimochodem toho nejsou schopny ani západní zbrojovky, které tak nemohou na Ukrajinu dodávat požadovaný počet dělostřeleckých granátů). 

Severní Korea však může dodat Rusku velké množství munice, sama totiž udržuje velice početnou armádu složenou ze zbraní sovětského typu a severokorejská munice je tak z velké části kopií sovětských dělostřeleckých granátů. Severní Korea ovšem nemá přístup k zahraničním pokročilým technologiím, nabídnutá munice tak bude s největší pravděpodobností složena ze starých typů a nelze tak očekávat dělostřeleckou munici s prodlouženým dostřelem a už vůbec ne přesně naváděnou munici. Otázky také budí případná kvalita, či spíše nekvalita severokorejského střeliva. 

Foto: Severokorejská samohybná houfnice M1974 je variantou sovětské tažené houfnice M1955 (D-20) ráže 152mm. Houfnice D-20 na Ukrajině využívají obě válčící strany. | Wikimedia Commons / Public domain

Rusko již nedávno přistoupilo ke koupi zahraničního vojenského materiálu, když v Íránu nakoupilo velké množství průzkumných i bojových dronů. Podle posledních zpráv do Moskvy ovšem dorazilo pouze jedno transportní letadlo s nákladem. Izraelci totiž pár dní po podpisu smlouvy mezi Íránem a Ruskem jeden z hlavních závodů na výrobu dronů v Íránu vybombardovali. Írán sám navíc bude potřebovat posílit své vlastní armádní složky kvůli stupňujícímu se napětí na Středním východě. Severní Korea je pro Rusko dalším případným obchodním partnerem, avšak stejně jako Írán je pod silnými sankcemi západního světa (Na rozdíl například od Číny, která se rozhodla západní sankce uvalené na Rusko respektovat, nemá co ztratit). Podle Josepha Dempseyho z Mezinárodního institutu pro strategická studia může být Severní Korea největším dodavatelem dělostřelecké munice pro Ruskou armádu, dokonce výrazně větším, než domácí ruské zbrojovky. 

Jihokorejský vojenský expert Lee Ill Woo, tvrdí, že kvůli trvalému napětí obou Korejí, uchovávají armádní složky každého státu ve skladech desítky milionů kusů dělostřeleckých granátů a raket. Severní Korea tak může přistoupit k odprodeji starých skladových zásob, aby si udělala místo na novou munici. Severní Korea se poslední roky soustředí hlavně na vývoj mezikontinentálních a přesně naváděných raket. Vyprázdnění skladů od staré dělostřelecké munice může pro Severní Koreu představovat vítanou změnu, a to i s případnou sériovou výrobou dělostřelecké munice pro Ruskou armádu, což přinese do státního rozpočtu desítky milionů dolarů. 

Ze zprávy Mezinárodního institutu pro strategická studia vychází, že Severní Korea udržuje ve výzbroji více než 20 000 kusů dělostřelectva, včetně salvových raketometů. Severokorejská propaganda dělostřelectvo popisuje jako „pravou ruku Lidové armády a nejsilnější ruku na světě, která promění řady nepřátel v moře ohně“. Nicméně je třeba poznamenat, že Severní Korea disponuje velice starými dělostřeleckými systémy, z nichž některé pocházejí ještě z dob před druhou světovou válkou, nejčastěji však z 50. a 60. let minulého století. 

Kvalitu severokorejského dělostřelectva jsme mohli naposledy vidět v roce 2010 při ostřelování jihokorejského ostrova Jon-pchjong, kdy na 400 kusů severokorejského dělostřelectva spustilo na 12 kilometrů vzdálený ostrov palbu, ovšem pouze 20 % střel dopadlo na ostrov. 80 % střel tehdy skončilo v moři. To zřejmě naznačuje velice špatný stav severokorejského dělostřelectva, které používá již silně ostřílené hlavně, díky čemuž je střelba velice nepřesná. Může to také značit nízkou kvalitu severokorejské dělostřelecké munice. Pravděpodobně však půjde o kombinaci obojího. 

Foto: Severokorejský salvový raketomet KN-25 postavený na podvozku Tatra T815 Kolos. Na Ukrajině by mohl zvrátit poměr sil, jeho nasazení je však velice nepravděpodobné. | military-today.com

Americký vojenský expert kalifornského think tanku RAND, Bruce Bennett, vypověděl, že Rusko může pocítit stejnou zkušenost s nekvalitou materiálu jako Severní Korea, což může být v boji rozhodující. Navíc se také tímto velice zvyšuje riziko vedlejších civilních ztrát. V posledních několika týdnech se objevily na sociálních sítích desítky fotek ruských dělostřeleckých systémů s roztrženou hlavní. Je jasné, že ruští dělostřelci se snaží využít početní převahu nad ukrajinským protivníkem a tlačí tak možnosti svých děl do maxima, kdy roztržení hlavně je jen otázkou času. Tím ovšem oslabují pozici ruského dělostřelectva a zbytečně vyřazují svá děla z boje. V kombinaci s případnou akvizicí velice nekvalitních dělostřeleckých granátů ze Severní Koreje by tak mohlo být ruské dělostřelectvo značně poškozeno.

Co se týče balistických raket je nepravděpodobné, že by Severní Korea přistoupila k jejich prodeji. Balistické rakety si totiž severokorejský režim velice považuje a nemá jich tolik, aby je mohl vyvážet. I kdyby Kim Čong-un rozhodl o prodeji těchto raket, musel by s nimi prodat i odpalovací zařízení, neboť rakety nejsou s těmi ruskými kompatibilní. A s tím přichází i nutnost výcviku, případně odeslání zaškolené severokorejské obsluhy, což by však dočasně snížilo schopnosti Lidové armády. V případě úmrtí severokorejské obsluhy by pak severokorejský režim musel vycvičit další specialisty k obsluze, což je nejen časově velice náročné, ale také velice drahé. V případě nákupu vojenské techniky by pak Rusové pravděpodobně měli zájem především o systémy KN-09 a KN-25, což jsou těžké salvové raketomety, podobné americkým HIMARSům, které ovšem v dostřelu výrazně převyšují.

Raketový systém KN-09 je novým přírůstkem do severokorejské armády, kam vstoupil teprve mezi léty 2018-2020. Odpalovač tvoří osm raket ráže 300 mm s dostřelem 200 kilometrů. KN-25 je pak jeho „těžší bráška“, postavený na silně modifikovaném podvozku Tatra T815 Kolos z roku 1983. Odpalovač tvoří čtyři rakety ráže 600 mm s dostřelem až 400 kilometrů. Ten vstoupil do služby mezi léty 2019-2020. V případě nasazení těchto systémů by nad raketomety HIMARS, které používá Ukrajina, získalo Rusko výraznou taktickou výhodu. Ukrajinské HIMARSy mají v současné době maximální dostřel 92 kilometrů. Nasazení je ovšem v mnoha ohledech problematické, jedná se o nový systém a vzhledem ke stavu výrobních kapacit severokorejského režimu bude vyrobených jen pár kusů, o které se Kim Čong-un jistě nebude chtít dělit.

Výměnou za munici případně i zbraně by pak Severní Korea mohla požadovat spíše než peněžní platbu převážně jídlo, pohonné hmoty a surové materiály, neboť Severní Korea tyto produkty zoufale potřebuje. Byť se v zemi nachází ložiska ropy i obrovská naleziště minerálů a kovů (převážně v pohoří Čangbeksan na severu), Severní Korea nemá prostředky a technologie jak tyto materiály získat a zpracovat. Omezený přístup k těmto surovinám má i na mezinárodním trhu, a to kvůli sankcím OSN. 

Ve hře může být i přímé nasazení severokorejských dělostřeleckých jednotek na Ukrajině. Ruský novinář Igor Korotčenko v srpnu v propagandistické debatě v ruské státní televizi Stanice 1 řekl: „Pokud se severokorejští dobrovolníci se svými dělostřeleckými systémy velkého kalibru a dělostřeleckými systémy vyrobenými v Severní Koreji a  bohatými zkušenostmi s bojem chtějí zúčastnit konfliktu, dejme zelenou jejich dobrovolnickému impulsu.“ Severokorejští dělostřelci se zahraničních operací účastnili již v minulosti. Pravděpodobně nejznámějším je pak nasazení těžkých dělostřeleckých systémů Koksan ráže 170 mm v Íránu během války s Irákem. Tehdy Severokorejci poskytli Íráncům výraznou výhodu nad iráckým dělostřelectvem, které mělo kratší dostřel. Severokorejští dělostřelečtí důstojníci byli také nasazeni v Sýrii v roce 2013, kde pomáhali asadovskému režimu v boji s prozápadními bojovníky. Severokorejští dělostřelci byli nasazeni hlavně během bojů o strategické město Kusajr (Al Qusayr ) v provincii Homs, kde se střetli s bojovníky islámské fronty an-Nusrá a Syrské islámské osvobozenecké fronty. Poté byli nasazeni ještě několikrát při různých operacích.

Zdroj: Defense News, Military Watch magazine