Kanadská tanková škola dlouhou dobu nevěděla, jakým směrem se má v rámci své tankové výzbroje vydat, zda má tanky nakoupit v zahraničí nebo vyrábět tanky vlastní. A když vytvářet vlastní, tak podle jaké konstrukční školy –  americké, britské nebo dokonce francouzské? A co takhle všechny dohromady?

Výběr pěchotního tanku byl pro Kanadu jednoduchý. Pěchotní tank Cruiser Mk. II byl v roce 1940 již zastaralý a nový Mk. IV Churchill byl v té době ještě plný nedodělků, navíc jeho konstrukce byla na vznikající kanadský tankový průmysl velice náročná. Volba tak padla na tank Mk. III Valentine, jehož výroba započala v Montrealu v Angus Shops společnosti Canadian Pacific Rail. 13. srpna 1940 bylo rozhodnuto, že Kanada potřebuje také lehčí, křižníkové tanky v počtu minimálně 1 100 kusů. Jenže jaký tank zvolit?

Na jedné straně tu byl britský Cruiser Mk. VI, na druhé americký M3. Británie zpočátku trvala na tom, že všechny britské državy musí vyrábět tanky britské konstrukce, po prohlídce žalostného kanadského průmyslu však britský generál Pratt konstatoval, že v takovýchto podmínkách se Mk. VI vyrábět prostě nedá. Kanaďané se tak obrátili na svého jižního souseda. Deklarace z Hyde Parku podepsaná prezidentem Franklinem D. Rooseveltem a premiérem Williamem Lyonem Mackenzie Kingem 20. dubna 1941 deklarovala vzájemnou výpomoc Spojených států a Kanady. Kanaďané mohli vyrábět tanky americké tankové školy, na oplátku zase Kanada posílala určité komodity do amerického programu pomoci Lend-Lease.

Psali jsme:Aganské rasové povstání: Šarvátky mezi příslušníky amerických ozbrojených sil

Aby byl vývoj nového tanku snazší, byla mezi American Locomotive Company (ALCo) a Montreal Locomotive Works (MLW) zřízena neomezená výměna plánů. Tento projekt byl v dokumentech označován jako „anglo-americký křižník“ nebo pod zkratkami M.3 nebo M4C. Později se objevily i názvy Cruiser Tank Mk.X  a Cruiser Tank Mk.XA, ovšem ani jeden se neudržel příliš dlouho a nakonec dostal tank čestný název Ram, na počest znaku 1. kanadské obrněné brigády. Tank vyzbrojený 2liberním dělem byl označen jako Ram I a verze se 6liberním dělem jako Ram II. 

Foto: Kanadský křižníkový tank Ram | Wikimedia Commons / Public domain

Za netypický tvar pancíře může najatý francouzský inženýr Martin Preval, který pracoval na slavném francouzském tanku Somua S35. Kanaďané ze Spojených států brali podvozky, motory a převodovky, pancíř a výzbroj si vyráběli sami.  Tank se od amerického M3 výrazně lišil. Kanaďané zvolili tradičnější cestu výroby tanků, kdy byla hlavní výzbroj uložena v plně otočné věži, trupový kanón byl tedy vynechán. Rozdílné bylo i rozložení osádky, řidič podle britského vzoru seděl vpravo a vlevo seděl kulometník, který měl k dispozici otočnou věž s kulometem podobnou té z tanku Cruiser Mk VI. Kanadská věž byla výrazně větší, než u amerického M3 a díky tomu se do věže vešla silnější výzbroj, v podobě až 6 liberního (ráže 57 mm) kanónu. Samotná věž původně vycházela z věže Cruiser Tank Mk.VI, ale postupem času se proměnila ve zcela originální design. Ve věži byla instalována také radiostanice, což byl další rozdíl od amerického tanku, kde byla vysílačka umístěna v trupu. Pohon věže zajišťoval mechanizmus firmy Logansport, který dovoloval 3.5 otočení věže za minutu. Hnací hřídel, která probíhala po délce trupu jako u všech amerických tanků, byla posunuta a řidič tak seděl vedle převodovky. To umožnilo snížit výšku trupu. Úspora hmotnosti díky snížení trupu a použití litého, než nýtovaného pancíře umožnilo konstruktérům zvětšit tloušťku pancíře na 60 mm. 

Foto: Výroba tanků Ram I. Tank v sobě nesl prvky americké, britské i francouzské tankové školy. | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Otto Carius - německé tankové eso, který s kolegou zneškodnil 17 ruských tanků za 20 minut

První Ram I opustil továrnu 30. června 1941. 18. července byl tank odeslán na zkušební polygon Aberdeen Proving Grounds ve Spojených státech. Po důkladných zkouškách byl tank vrácen do Kanady spolu se seznamem závad, které bylo potřeba opravit, i přesto se tank Američanům líbil. Ram I byl také podroben zkouškám v Kanadě. Kanadským inženýrům se nelíbila zvýšená koncentrace spalin ze střelby v prostoru osádky, ovšem delší testy ukázaly, že odvětrávací systém zvládá hravě stíhat odvětrávat 15 minutovou nepřetržitou kulometnou palbu a ve stejných 15 minutách i spaliny z 2 liberního děla, ze kterého bylo vypáleno 36 ran. Ventilace ovšem fungovala pouze, pokud motor běžel alespoň na 1000 otáček za minutu, pokud byl motor vypnutý, spaliny se stávaly pro posádku nebezpečné. První Ram II byl vyroben 3. listopadu 1941. 

Harmonogram dodávek subdodavatelů byl sestaven s cílem vyrobit dva tanky denně. Výroba měla začít v září nebo říjnu 1941 a do prosince mělo být postaveno 200 tanků. Jak se ovšem často stává, tyto plány nebyly nikdy realizovány. Ministerstvo munice a zásobování (DM&S) v červenci oznámilo, že do konce roku nelze očekávat více než 71 tanků. Tento odhad stále klesal; od 24. října se očekávalo pouze 48 tanků.  Výrobu zhoršovala přílišná byrokracie a samotná konstrukce tanku, která vyžadovala kanadské, americké i britské díly. Pro Američany nebyl tank Ram prioritou a díly posílali až po uspokojení vlastních potřeb, stejně tak i Britové. 

Foto: Tanky Ram se vyráběly ve dvou základních verzích, ovšem během produkce byly neustále upravovány. Povšimněte si například chybějící střelecké kopule na trupu prvního vozidla, jedná se tedy o jeden z posledních vyrobených tanků, zatímco tank za ním střeleckou kopuli stále má. | Wikimedia Commons / Public domain

Do 2. ledna 1942 tak bylo postaveno pouhých 15 tanků! Dalších 39 bylo rozestavěných, ovšem chyběly jim potřebné díly. S hotovými tanky ovšem nebyla spokojena ani kanadská armáda, ta si stěžovala na nízkou kvalitu odlévaného pancíře podle francouzské konstrukční školy, který praskal a nedosahoval požadované odolnosti. Přesnost 2 liberního děla byla také velice špatná. Na vzdálenost 650 yardů (necelých 600 metrů) došlo k průměrnému zásahu cíle jednou z pěti vypálených ran a na vzdálenost 1000 yardů (915 metrů) již nedošlo k žádnému zásahu. Časté byly i stížnosti na motor. Continental R975-EC2 byl nejméně spolehlivý ze všech amerických motorů používaných u tanků rodiny M4. Motor se také nekamarádil s britským 80 oktanovým palivem a potřeboval kvalitnější 87 oktanové palivo. Motor měl také životnost na pouhých 3000 kilometrů jízdy, navíc na každých 100 hodin provozu vyžadoval minimálně 80 hodin údržby. 

Navzdory tomu se tank nadále modernizoval a s tím rostla i rychlost výroby, která dosáhla až na 150 tanků za měsíc. Tank ovšem stále nebyl tak dobrý, jak se očekávalo a jeho výroba byla zanedlouho zrušena a poslední tank Ram II vyjel z továrny 11. srpna 1943. Do té doby se stihlo vyrobit 1948 tanků, z nichž 1671 bylo odesláno do Velké Británie (100 z nich bylo ztraceno na cestě). V Kanadě zůstalo 277 tanků. Rozběhlá výroba ovšem plně neskončila a společnost MLW přešla na výrobu samohybných houfnic Sexton, které využívaly podvozek tanků Ram. Kromě toho společnost také přešla na výrobu tanků Grizzly (kanadská kopie tanku Sherman M4A1).

Foto: Na podvozcích tanku Ram vzniklo několik modifikací, včetně slavné samohybné houfnice Sexton | Wikimedia Commons / Public domain

Samotný tank Ram prošel během výroby mnoha konstrukčními vylepšeními. Například od stroje čísla CT.40101 se na tank nemontovaly ikonické dveře a od tanku čísla CT.159503 zmizela z trupu i kulometná věžička a trup byl upraven tak, aby se do něj vešel kulomet z tanku Sherman. Již během výroby se přemýšlelo o vytvoření i tanku blízké podpory pěchoty, kdy by hlavní zbraň tvořilo buď 75mm dělo, nebo 3” houfnice, Britové také požadovali tanky s 3,7” houfnicí a poté dokonce s 95 mm houfnicí. Taková výzbroj ovšem potřebovala větší věž a s tím by se musel přepracovat i celý tank, takže bylo od návrhů nakonec opuštěno. 

Myšlenka 75mm děla se vrátila v roce 1943. Tank byl v té době považován za zastaralý a postupně upadal do druhořadých úkolů. Již na jaře 1943 byla projednána objednávka na 1000 amerických děl ráže 75 mm, aby byly stroje opět použitelné jako frontové tanky. V srpnu 1943 bylo rozhodnuto o modernizaci 700 tanků (600 pro operační zálohu a 100 pro výcvik) instalací 75mm děl ROQF (6 liberní dělo přestavěno na střelbu na amerických granátů ráže 75mm). 250 ze 600 tanků mělo být také vybavenou sadou na překonávání vodních překážek.

Experimentální tank se 75mm kanónem byl testován 21. dubna 1943. Zkoušky neprobíhaly dobře. Z 15 průbojných nábojů nabitých do zbraně se 8 v závěru zaseklo a musely být vyraženy čističem hlavně. Na pohyblivý cíl vylo poté vypáleno 16 střel, ovšem pouze jedna dokázala zasáhnout cíl, což bylo dáno i tím, že zkoušený tank stále disponoval zaměřovačem pro 6 liberní dělo. Důkladnější zkoušky byly provedeny v Lulworthu, kdy byl použit tank CT.159506, tedy jeden z posledních vyrobených a tím pádem i nejmodernějších tanků Ram. Tento tank již disponoval stabilizátorem hlavně Westinghouse a vylepšeným systémem náměru od společnosti Logansport. Byť měl tank spoustu nedostatků nakonec byla modernizace schválena a bylo objednáno 100 kanónů a 100 sad zaměřovačů. 

Tato modernizace ovšem byla zrušena 14. prosince 1943, protože bylo jasné, že tanky Ram pro své závady nelze odeslat do boje. Do té doby se stihlo modernizovat 29 tanků. Do 7. února 1944 bylo skupině E odesláno 10 upravených tanků pro výcvikové účely. Zdá se, že byly dobře přijaty, protože skupina E objednala 19 dalších tanků a dalších 15 tanků 22. dubna 1944, tato žádost ovšem byla zamítnuta. 

Již na jaře 1943 bylo jasné, že tank Ram nemůže držet krok s nejnovějšími americkými Shermany. Věž nedovolovala instalaci silnější výzbroje, než kanóny ráže 75mm, motor také nebyl nejspolehlivější, ale hlavně bylo vyrobených málo tanků. Společnost MLW plánovala vyrábět až 500 tanků měsíčně, i to však byla pouhá kapka v moři, oproti americké rychlosti výroby tanků Sherman, které byly navíc ve všech ohledech lepší. Kanadské a britské jednotky tak postupně přecházely na americké Shermany a pro tanky Ram již nebylo na frontě místo. Nicméně tanky našly využití jinde, byla z nich odmontována věž a byly předělány na dělostřelecké pozorovatelny, velitelská vozidla, nebo jako transportéry Kangaroo, což byla nejznámější modifikace, ale to je již na jiný článek. 

Foto: Některé tanky Ram byly předělány na transportéry pěchoty Kangaroo. Ty mohly vézt až 11 vojáků v plné polní. | Wikimedia Commons / Public domain

Konec války zažila Kanada s 258 použitými a 47 zcela novými tanky Ram. Pro tanky Ram nebylo místo v armádě ani po válce, jelikož Kanaďané byli plně zásobeni tanky Sherman M4A2E8. V červnu 1946 bylo rozhodnuto vyřadit všechny tanky Ram a vozidla na jejich podvozku. Z aktivní služby 30 tanků bylo ponecháno jako cíle na střelnici a čtyři byly přemístěny do výcvikového zařízení v Barriefieldu. 

44 vozidel (40 tanků se 75mm děly, dva pozorovatelské tanky Ram OP a dvě vyprošťovací vozidla Ram ARV) bylo předáno Nizozemsku, kde sloužily a do roku 1952, kdy byly nahrazeny britskými tanky Centurion. Tanky byly rozebrány a jejich věže byly použity při budování Ijsselské linie, kdy byla ovšem jejich kanónová výzbroj vyměněna za kulomety.

Foto: Nizozemsko disponovalo i posledními verzemi tanku Ram II. Povšimněte si 57mm děla, chybějící střelecké kopule i chybějících bočních dvířek. | Wikimedia Commons / Public domain

Tanky Ram v žádném případě nebyly výborné tanky, ale zase je nelze označit za vyloženě špatné. Jeho 60mm pancíř byl ve své době více než dostačující a 57mm dělo by si dokázalo poradit s většinou německých tanků. Navíc výroba tanků v továrně, která tanky nikdy předtím nestavěla, je úspěch sám o sobě. Vážným problémem byla také velice rozmanitá konstrukce, která se snažila do sebe snoubit britskou, americkou a francouzskou tankovou školu a to prostě nemohlo fungovat. Kanadský průmysl ovšem nemohl konkurovat tomu americkému a ani dostatečně reagovat na potřeby armády, tanky Ram tak neměly nikdy šanci si plně zabojovat. 

Zdroj: Tank archives