Odborných článků a dokumentů na téma "tanky 2. světové války" je bezpočet, nicméně nás zajímá konkrétní duel mezi konkrétními dvěma kusy techniky, v tomto případě mezi německým druhoválečným středním tankem PzKpfw V Panther a ruským druhoválečným strojem T-34/85.

Tank T-34/76 (první verze tanku byly vyzbrojeny kanóny ráže 76 mm, proto označení T-34/76) byl velkým překvapením pro německou armádu, když se s ním němečtí vojáci poprvé setkali v rámci invaze do Ruska (operace Barbarossa) v roce 1941. Jednalo se o konstrukčně jednoduchý střední tank, který byl velmi pohyblivý s poměrně silnou palebnou silou, které Němci svými dosavadními tanky Pz. III a Pz. IV nemohli konkurovat.

Foto: Tank T-34/76

Německou odpovědí na T-34/76 byl právě střední tank Pz. V Panther, který se začal vyrábět od roku 1942. Panther překonával T-34/76 jak silou pancíře, tak zejména výkonností a přesností děla ráže 75 mm, nicméně Rusové na Panthera zareagovali tím, že současný T-34/76 osadili silnějším kanónem ráže 85 mm (proto označení T-34/85) .

Vedlejší výzbrojí tanku byly dva kulomety DT ráže 7,62 mm, z toho jeden ve věži, druhý v čele korby. K pohonu sloužil vznětový motor V-2-34 o výkonu 500 HP. V roce 1944 bylo vyrobeno 10 633 kusů a roku 1945 12 250 kusů tanku T-34/85. V letech 1944 a 1945 vysílali Sověti do útočných operací mohutné tankové armády. Na úseku fronty jeden a půl kilometru dokázali soustředit přes 200 tanků. Na jaře a na podzim 1944 Němci ustupovali rozbahněným územím, na kterém se dokázaly pohybovat pouze tanky T-34. Tyto manévrovací schopnosti spolu se stále větší kvantitativní převahou sovětských tanků měly za následek poměrně rychlý postup vojsk i v nepříznivých klimatických podmínkách.

Výroba tanků T-34 se 76mm kanónem definitivně skončila roku 1944, a od té doby se vyráběl pouze s kanónem ráže 85 mm. Kromě klasického tanku Sověti produkovali T-34 v různých variantách, jako byl plamenometný, mostní, odminovací a vyprošťovací. Tank T-34 svedl ještě mnoho bitev, než dorazil do Berlína, a stal se nejvýraznějším symbolem vítězství komunistického Sovětského svazu nad nacistickým Německem. Kromě výborných vlastností tanku T-34 v boji byla důležitá i skutečnost, že se jednalo o jediný univerzální sovětský střední tank, který byl navíc vhodný pro hromadnou výrobu s vysokým podílem nekvalifikované pracovní síly. 

Mezi hlavní výhody tanku T-34 patřil skloněný pancíř, který byl prakticky na všech částech tanku, zejména ale na čelní stěně jeho trupu. Ostrý sklon zvyšoval odolnost pancíře při jeho nezměněné absolutní tloušťce. Dopadající střely měly navíc na skloněném pancíři mnohem vyšší tendenci k odražení se nebo ke sklouznutí. Další klíčovou vlastností bylo použití širokých pásů. Široké pásy dokázaly lépe rozložit hmotnost tanku a ten pak snadněji zvládal průjezd měkkým terénem. Sovětští konstruktéři dobře věděli jaká je hustota a kvalita silnic v jejich rodné zemi a svůj tank proto dobře připravili na zdolávání bahnitého terénu. T-34 byl tedy obut do pásů o šířce 550 mm, zatímco hlavní německé tanky Panzer III a Panzer IV měly pásy o šířce pouze 360, 380 nebo 400 mm (podle konkrétní verze).

Do tanků T-34 se montoval silný dieselový motor. To mělo vlastně hned několik výhod. Nafta byla ve srovnání s benzínem podstatně méně hořlavá a riziko požáru tanku po zásahu nádrží bylo tedy velmi nízké. Ještě důležitější byla nižší spotřeba a tím pádem větší akční rádius tanku.

Foto: Tank T-34/85

 

Hlavní výzbrojí tanku Pz, V Panther byl kanon 7,5cm KwK 42 L/70. Kanon byl zaměřován binokulárním zaměřovačem TZF 12, pro který byly v čelní masce vyvrtány dva drobné otvory. Doplňkovou výzbroj tanku tvořily dva kulomety MG34. První z nich byl instalován ve věži, napravo od kanonu. V čelní masce věže byl pro tento kulomet vyřezán pouze drobný kruhový otvor. Druhý kulomet měl u sebe radista sedící v pravé části trupu. Palbu z něj vedl skrz uzavíratelnou střílnu v čelním pancíři kabiny. Posádku tanku Panther tvořilo pět vojáků. Řidič, radista, střelec, nabíječ a velitel tanku. Od srpna 1943 začaly být tanky opatřovány nátěrem antimagnetické pasty Zimmerit, která zabraňovala přichycení magnetických náloží. 

Velmi zajímavým prvkem tanku Panther byl automatický hasící systém motorového prostoru. Něco takového bylo u německého tanku použito vůbec poprvé. Uvnitř kabiny posádky byly uložena dva hasicí přístroje, napojené na potrubí vedoucí do motorové sekce. Celkem byly instalovány tři hasící trysky, které mířily na startér, palivovou pumpu a karburátor. Hašení se spouštělo samočinně, když čidla v motorovém prostoru zaznamenala teplotu nad 160 stupňů celsia.

Na bojištích tu tedy stáli proti sobě 2 velmi vyrovnaní soupeři. Jsou doloženy případy, kdy např. divize SS Das Reich v září 1943 během dvou dnů zničila za pomoci Pantherů 40 sovětských T-34 a KV-1. Dále např. tankový pluk Bäke v několikadenním boji s dvěma sovětskými tankovými prapory zničil 265 tanků, při ztrátě jednoho Tigra a 4 Pantherů. Ovšem úspěch slavilo i "Téčko", které svému nepříteli často dělalo potíže svoji rychlostí a silným kanónem.

Panther představoval vyvážený mix odolnosti, pohyblivosti a výzbroje. Největšími kvalitami tohoto tanku byla bezesporu jeho hlavní zbraň a jeho pojezdové ústrojí. Kanon KwK 42 L/70 ráže 75 mm měl extrémně plochou dráhu střel a díky tomu byl velmi přesný a účinný. Co do schopnosti probití pancíř, dosahoval tento kanon ještě lepších výsledků než legendární osmaosmdesátka tanku Tiger. Ve srovnání s Tigerem byl přitom Panther poměrně levný stroj. Cena jednoho tanku Panther bez výzbroje a radiovýbavy činila 117.100,- Říšských Marek, což bylo méně než polovina ceny tanku Tiger.

Největšími slabinami tanku Panther byl naopak poruchový motor a zejména slabé koncové převody (tedy prvky, které přenášejí pohon z převodovky na samotná hnací kola a rovněž se podílejí na řízení). Zejména první Panthery měly výrazně vyšší ztráty kvůli poruchám, než kvůli bojové aktivitě nepřítele.

Foto: Tanky T-34/85

Co se technologie týká byl Panther dosti složitý, což se ukázalo i v praxi, kdy byla frekvence závad na tanku celkem vysoká a mechanici často nedokázali stroj opravit v polních podmínkách. T-34 byla konstrukčně mnohem jednodušší, takže se mnohé opravy a výměny náhradních dílů dělaly rovnou na frontě.

Foto: Panzer V Panther

Nechceme zde řešit to, že zatímco se v Německu vyrobil jeden Panther, Rusové byli schopni zhotovit desítky tanků T-34 (což ovšem také svědčí něco o konstrukční náročnosti), neboť zde porovnáváme kvalitu tanků a ne kvantitu.

Můj osobní názor je takový, že se nelze jednoznačně přiklonit pro jeden či druhý tank, nicméně abych učinil nějaký rozumný konkrétní závěr, myslím si, že po odstranění počátečních nedostatků (cca na konci roku 1943) byl přeci jen o něco lepším tank Panther.

Foto: Německé střední tanky Pz. V Panther | Bundesarchiv

Nezapomeňme také na fakt, že celkové vítězství v boji nezáleží až tak na technice, jako na tom, kdo ji ovládá!

Zdroj: warhistoryonline.com, valka.cz