Sturmpistole byla víceúčelová zbraň vyvinutá pro německou armádu během druhé světové války. Jednalo se o upravenou signální pistoli, která byla schopna střílet různou munici a jejímž účelem bylo poskytnout pěšákům lehký granátomet, aby mohli zasahovat nepřátelské cíle na větší vzdálenosti. Zbraň se příliš neosvědčila a nerozšířila, přednost dostaly větší a výkonnější protitankové zbraně, jako byly Panzerfaust a Panzerschreck.

Sturmpistole vycházely ze dvou německých signálních zbraní, Leuchtpistole 34 a Leuchtpistole 42. První z nich zkonstruovala firma Walther a do služby vstoupila v roce 1934 a zůstala ve výzbroji až do konce druhé světové války. Leuchtpistole 42 měla být nástupcem modelu 34. Navrhla ji firma HASAG a do služby vstoupila v roce 1943. Sturmpistole vážila 5,8 kg a měla hlaveň dlouhou 18 cm. Mohla být vybavena různými mířidly v závislosti na vystřelovaných granátech a měla sklopnou pažbu, která zvětšila celkovou délku zbraně na 58,4 cm.

Foto: Voják divize Großdeutschland v Rusku vyzbrojený zbraní Sturmpistole | Bundesarchiv, Bild 101I-732-0121-09A / CC-BY-SA 3.0

Psali jsme:V 50. letech vznikl v USA šílený nápad – postavit ponorkovou letadlovou loď. Piloti měli přistávat vertikálně

Signální náboj Multi-Star byl nesmrtící signální granát, který vyvinulo a používalo Německo během druhé světové války. Tvořila jej střela z lehké slitiny, která obsahovala celkem tři červené a tři zelené hvězdy. Na vnější straně byla čísla, která umožňovala obsluze zvolit kombinaci hvězd. Otáčením horní části se zápalné otvory otevíraly nebo zavíraly.
Kombinace čísel používané na signální nábojnici s více hvězdami byly následující: 0-2 (tři červené, tři zelené), 7-8 (jedna červená, dvě zelené), 14-15 (tři červené, jedna zelená), 21-22 (jedna červená, tři zelené), 27-29 (dvě červené, dvě zelené) a 34-35 (dvě červené, jedna zelená).

Panzerwurfkörper 42 pak byl kumulativní protitankový granát určený k odpálení ze světlicové zbraně. Měl kuželovitou špičku a ocelové tělo, které se zužovalo do dříku a drážkovaného hnacího pásu. Vážil 1,5 kg a byl dlouhý 21,7 cm.
K nabití Panzerwurfkörperu 42 se do hlavně Sturmpistole vkládala drážkovaná mosazná nebo hliníková nábojnice obsahující hnací plyn. Následoval granát a poté se uzavřel závěr. Roznětka odpálila výbušninu, jakmile granát zasáhl cíl. Tlaková vlna způsobená výbuchem kopírovala tvar granátu, vytvořil se paprsek o značné rychlosti a síle, dostatečné k propálení pancíře. Panzerwurfkörper 42 měl maximální dostřel 70 metrů a dokázal prorazit 80 mm válcovaného homogenního pancíře při zásahu z 90°.

Wurfgranate Patrone 326 byl malý granát se základnou a čtyřmi ocasními plochami umístěnými v lisované mosazné nebo hliníkové nábojnici. Byl lehký, vážil pouze 120 gramů. Měl také délku pouze 11,4 cm a průměr 2,5 cm. Při výstřelu granát vylétl z hlavně a zanechal za sebou nábojnici. Asi po devíti až jedenácti metrech byla výbušnina důmyslným systémem odjištěna. Jakmile byl cíl zasažen, vnitřní nábojnice se posunula dopředu, stlačila plazivý kolík, udeřila do odpalovacího kolíku a zapálila rozbušku a TNT. Wurfgranate Patrone 326 měl maximální dostřel 300 metrů a byl považován za ideální pro přímou střelbu. Wurfköroper 361 používal Eierhandgranate 39, který se šrouboval na bakelitový nebo dřevěný dřík. Na základně byl zábleskový uzávěr spojený s trubičkou, která se připojovala k časovému zapalovači. tejně jako Panzerwurfkörper 42 vyžadoval Wurfköroper 361, aby se do Sturmpistole nejprve vložila mosazná nebo hliníková nábojnice s pohonnou hmotou. 

Wurfköroper 361 vážil 220 gramů a měl maximální dostřel 80 metrů při střelbě pod úhlem 45 stupňů. Používal se v ideálním případě, kdy by střepiny byly účinnější než přímá přesnost, tedy především proti pěchotě. Před střelbou musel voják granát odjistit. Po odpálení kapsle zapálila časovou roznětku, což vedlo k detonaci. Granát Wurfköroper 361 byl považován za lepší než granát Wurfgranate Patrone 326, ačkoli nemohl být použit na vzdálenost menší než 50 metrů, protože to znamenalo, že obsluha riskovala zasažení vlastními střepinami.

Psali jsme:Pearl Harbor v roce 1944: americké námořnictvo ztratilo další lodě, stovky lidí a japonskou miniponorku

Zdroj: warhistoryonline