21. října 1944 byla vesnice Nemmersdorf ve východním Prusku obsazena jednotkami sovětské 25. gardové tankové brigády, které se povedlo překročit řeku Angerapp a zahnat německé obránce. Bylo to poprvé ve druhé světové válce, kdy bylo území vlastního Německa napadeno nepřátelskou silou. Přestože obec zřejmě neměla žádnou strategickou hodnotu, symbolika jejího dobytí byla nezměrná.

Po několika rázných německých protiútocích dostaly sovětské jednotky rozkaz stáhnout se do bezpečnější obranné pozice za řekou a druhý den Němci Nemmersdorf osvobodili. Němečtí vojáci v Nemmersdorfu nalezli zmasakrované civilisty a Němci si s hrůzou uvědomili, že válečné zvěrstva, kterých se zatím dopouštěli jejich vojáci na jiných národech, jim právě zaťukala na dveře a budou jim čelit němečtí civilisté. Ministr propagandy Joseph Goebbels do té doby každý den strašil Němce rudou hordou, která se krvelačně blíží k říšským hranicím a těší se, že bude vraždit a znásilňovat. Tohle bylo však poprvé, kdy k tomu opravdu došlo a Němci získali velké množství důkazů, kterých náležitě využili. Fotky a filmové záběry z masakru tehdy zaplavily celé Německo. Celá tato akce však měla opačný efekt, než Goebbels doufal. Mezi Němci ve východním Prusku zavládl obrovský strach a panika a miliony lidí se daly na útěk. Kolony zoufalců ucpaly silnice a cesty, což ztěžovalo zásobování armád a přísun munice a posil. A co Němci vlastně v Nemmersdorfu objevili? Níže je uvedeno svědectví kapitána Hermanna Sommera, jednoho z prvních vojáků, kteří dorazili na místo masakru:

„Na konci vsi, po levé straně silnice, se nacházel velký hostinec Weisser Krug. Na hospodářském dvoře dál po silnici stál vůz, kde byly čtyři nahé ženy přibity rukama v křížové poloze. Za Weisser Krug směrem na Gumbinnen je náměstí s pomníkem Neznámého vojína. Pak je tu skvělý zájezdní hostinec Roter Krug. Vedle něj, souběžně se silnicí, byla stodola a u každých jejích dvou dveří byla za ruce přibita nahá žena v pozici ukřižovaného Ježíše Krista.

Psali jsme:Nad troskami hrdého Leningradu se v srpnu 1942 rozezněla symfonie – vzkaz Němcům byl jasný

V domech bylo nalezeno 72 žen, včetně dětí, a starého muže ve věku 74 let. Všichni byli mrtví, všichni byli zavražděni bestiálním způsobem, s výjimkou několika těch, kteří měli na krku díry po kulkách, takže se dalo předpokládat, že zemřeli rychle. V jednom pokoji jsme nalezli 84letou ženu, sedící na pohovce, která měla sekerou či lopatou useknutou půlku hlavy. Těla jsme odnesli na vesnický hřbitov, kde ležela, aby čekala na zahraniční lékařskou komisi. Na to přijela žena z Insterburgu, rodačka z Nemmersdorfu, která hledala své rodiče. Mezi těly byla nalezena její matka (72) i otec (74), jediný muž mezi zabitými. Ta žena nám potvrdila, že všichni mrtví byli z Nemmersdorfu. Čtvrtého dne byla těla pohřbena ve dvou jámách. Další den však přijela lékařská komise a hroby musely být znovu otevřeny. Zahraniční komise jednomyslně konstatovala, že všechny ženy byly znásilněny. Po prozkoumání komisí byla těla znovu pohřbena.“

Foto: Exhumované oběti masakru v Nemmersdorfu | Bundesarchiv, Bild 101I-464-0383I-26 / Kleiner / CC-BY-SA 3.0

Sovětští vojáci také postříleli 50 francouzských a belgických válečných zajatců, kteří tam pracovali v zemědělství. Sověti je pravděpodobně postříleli, aby se zbavili svědků.

Nemmersdorf byl prvním německým městem, které poznalo bohyni Nemesis a záhy měly následovat další. Boj o východní Prusko provázel zmiňovaný obří Exodus více než 8 milionů lidí, kteří v hrůze prchali před sovětskou soldateskou. To, co se odehrálo na podzim roku 1944, bylo jen slabým odvarem traumat následující zimy. Během tohoto hrozného Exodu, který provázel mráz, byly více než 2 miliony lidí zmasakrovány. Kolony uprchlíků byly rozstříleny kulomety stíhaček nebo rozdrceny pod pásy tanků. Celé rodiny byly upáleny ve svých domech. Ženy byly hromadně znásilňovány a následně ukřižovány na vratech stodol. Východní Prusko představovalo v očích Sovětů kořen německého militarismu a prapůvod všeho zla, který musí být vymýcen, a proto ho čekaly doslova plameny očistce.

Psali jsme:Obranný průmysl se stal žádaným zaměstnavatelem

Psali jsme:Ruská jaderná vlajková loď se vrací. Modernizace za dvě miliardy eur trvala třicet let

Psali jsme:Když selže zbraň, musí voják umět reagovat. Boj zblízka je poslední možností

Zoufalý osud německých civilistů však vyústil v nezměrnou bojovnost německých vojáků a vtiskl boji nový charakter. Němci zuřivě bojovali do posledního náboje a v bojích o východní Prusko zaplatili Sověti obrovskou cenu. Nebylo už třeba, aby Hitler naléhal na své vojáky, aby bránili své domovy. Vojáci to dobře věděli sami. 

Toto vražedné šílenství mělo samozřejmě původ v touze po pomstě a bylo následkem obrovských zločinů, kterých se Němci ve SSSR dopustili. Všichni sovětští vojáci dobře viděli, co u nich Němci napáchali, kdy mnohým sovětským vojákům Němci vyvraždili celé rodiny. Tato krutost byla navíc podporována z nejvyšších míst a přispěla k ní i plamenná prohlášení vládního ideologa Ilji Erenburga, jehož výzvy k zabíjení byly rozdávány mužům v první linii. Mnozí sovětští důstojníci se snažili své muže uklidnit a brzdit, protože nad nimi ztráceli kontrolu a veškerou operativní schopnost. Toto chování sovětských vojáků se projevilo jako problém v okamžiku, když vstoupili do Němci okupovaných zemí, které měli osvobodit. Sověti moc mezi místním a německým obyvatelstvem nerozlišovali a dál páchali zločiny. V Polsku znásilnili skoro půl milionů žen a na území bývalé Jugoslávie to bylo podobné. Toto chování Sovětů bylo dokonce jedním ze třech důvodu, proč došlo k hádce Tita a Stalina. Na začátku roku 1945 si sovětských zločinech začala šeptat celá Evropa a Stalin pochopil, že jeho vojáci musí ubrat. Erenburg byl umlčen a za znásilňování a násilnosti měli být sovětští vojáci trestáni. To v konečném důsledku znamenalo, že stovky, možná i tisíce sovětských vojáků, kteří přežili skoro celou válku, byli na jejím samotném konci oběšeny za zločiny, ke kterým je ještě nedávno jejich vláda vybízela.

Foto: historie válek