EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Kettenkraftrad - speciální německá druhoválečná pásová motorka s neuvěřitelnou průchodivostí terénem

 01. 04. 2019      kategorie: Vojenská technika      9 komentářů

Kettenkrad (celým jménem Sd.Kfz. 2 Kettenkraftrad Typ HK 101) je zvláštní motorové polopásové vozidlo, které bylo původně vyvinuto pro použití v nové německé armádě a u výsadkových jednotek Luftwaffe. Předpokládalo se také jeho uplatnění v roli velmi lehkého dělostřeleckého tahače. Původně měl sloužit jako tahač protitankových kanonů Pak 35/36 vyvinutých pro vzdušné výsadky nebo k tažení řady lehkých bezzákluzových kanonů, rovněž vyvíjených pro potřeby výsadkářů.

ketten_04
Foto: Kettenkrad měl výtečnou průchodivost terénem | Bundesarchiv

První typ malého tahače vstoupil do armádní služby v roce 1941. Nesl označení NSU – 101. Byl to malý, ale složitý stroj, který mohl vést tři muže, včetně řidiče, sedícího za řidítky téměř uprostřed vozidla. Poměrně dlouhé pásy zabíraly větší část bočních stran vozidla. Motor byl umístěn pod sedadlem řidiče. Za ním mohli sedět dva muži, obráceni čelem dozadu. Tažená výzbroj se připojovala k závěsu na zádi vozidla. Kromě lehkých děl mohl Kettenrad táhnout také speciální lehké návěsy s nákladem střeliva nebo pohonných hmot. Sedadla pro dva pasažéry vzadu se často demontovala, aby uvolnila prostor pro převoz dalšího materiálu.

Psali jsme: Ruský experimentální supertank Objekt 279

ketten_03
Foto: Kromě lehkých děl mohl Kettenrad táhnout také speciální lehké návěsy s nákladem střeliva nebo pohonných hmot a to i poměrně obtížným terénem | Bundesarchiv

Při svém zařazení do výzbroje Kettenrad propásl možnost uplatnit se při původně předpokládaném použití u vzdušných výsadků. V té době utrpěly výsadkové síly Luftwaffe zdrcující ztráty na Krétě. Německé výsadkové jednotky poté bojovaly jako pozemní síly a lehký dělostřelecký tahač již nebyl nezbytný. Kettenrad se proto využíval především jako zásobovací prostředek jednotek působících ve špatně přístupných oblastech, kde se jiná vozidla pohybovala jen s obtížemi. Malý Kettenrad dokázal uvézt náklad zásob zdánlivě zcela neprůchodným terénem, s málo pevným blátivým nebo písčitým povrchem. Největší hmotnost taženého břemene činila jen 450 kg. Tato nevýhoda však byla vyvážena skutečností, že vozidel Kettenrad bylo vyrobeno poměrně málo, a tak se vyhrazovala k plnění skutečně obtížných úkolů.

Bundesarchiv_Bild_101I-154-1986-03,_Russland,_Kettenkrad_mit_Anhänger
Foto: Kettenkrad s přívěsem, Rusko 1943 | Bundesarchiv

Psali jsme: Ruská technika v extrémních terénech

V jednu dobu se objevil návrh na výrobu větší verze s označením HK 102. Tento stroj měl mít větší 2 litrový motor (původní provedení mělo 1,5 l motor), který si dokázal s větším vozidlem určeným pro převoz pěti mužů a odpovídajícího množství materiálu, lehce poradit. U projektu HK 102 byla konstrukce dokončena v teoretické rovině, dále se však nepokračovalo. V roce 1944 se dospělo k závěru, že vozidla typu Kettenrad jsou pro německou armádu luxusem, který si již nemůže dovolit a jejich výroba skončila. Kettenrady přijaté do výzbroje armády do roku 1944 zůstaly ve službě až do konce války.

Existovalo i speciální provedení pro rychlé pokládání kabelů k velitelským stanovištím a předsunutým postavením. Těchto spojovacích vozidel vznikly dvě verze, jedna pro pokládání normálního telefonního kabelu ( SdKfz 2/1 ) a druhá pro objemný kabel velkých spojovacích ústředen ( SdKfz 2/2 ). Obě verze převážely cívky s kabelem na ocelové konstrukci uprostřed vozidla. Spojař odvíjel kabel z cívky a pokládal jej na zem pomocí vodiče kabelu.

ketten_02
Foto: Existovalo i speciální provedení vozidla pro rychlé pokládání kabelů k velitelským stanovištím a předsunutým postavením | Bundesarchiv

Řízení je sice možné i pomocí kola, ale jen na silnici, při větším zatočení než cca 15°se automaticky přibržďuje příslušný pás. Při jízdě v opravdu těžkém terénu je dokonce v provozní příručce doporučení, že je vhodné sundat přední kolo a stroj užívat jen jako pásový (fotky na to existují). Obecně se dá říci, že stroj, i když ztratil své původní určení tedy vlek kanonu, byl s úspěchem užíván a to i po válce (dlouho i na Ruzyni kde tahal třeba schody k letadlům).

NSU_Kettenkrad_36PS_1944_1Foto: S vozítkem Sd.Kfz.2 Kettenkraftrad se můžete setkat i dnes na vojenských přehlídkách apod. | Wikimedia Commons

Technické údaje:

Rozměry: délka 2,74 m / šířka  1 m / výška 1,1 m
Hmotnost:  1 500 kg
Pohon: motor Opel Olympia o obsahu 1488 cc, výkon motoru: 26,5 kW při 3400 ot./min
Výrobce: NSU Motorenwerke AG
Výroba: 1940-1944

NSU_Kettenkrad_Typ_HK_101_2
Foto: Detail pozice řidiče | Wikimedia Commons

Počet vyrobených kusů: 8345
Posádka: 3
Palivová nádrž: 42 l
Rychlost: cesta 70-80 km/h / terén 45 km/h 
Dojezd: cesta 260 km / terén 190 km

Video: Kettenkrad v akci / YouTube

CENOVÉ BOMBY (1351)

Komentáře

Agent CIA

01. 04. 2019

pane Kočka nám je to fuk kdo chce pochopí aj tak vo co go

MildaS

01. 04. 2019

Po válce se tyto pásové motocykly využívaly v lesnictví ke stahování klád. Koní bylo málo a toto byl nenáročný stroj.

Delta

01. 04. 2019

Zrovna v sobotu jsme s ním sadili brambory na poli,funguje 74 let od války
Lehké polopásové vozidlo zkonstruované a vyráběné firmou NSU v Neckarsulmu (dnes Audi) používal Wehrmacht v letech 1940 až 1945. Až mnohem později je překonal příchod elektroniky a moderních materiálů. Mechanicky bylo dokonalé už tenkrát.Jednou z těchto dokonalostí bylo bezesporu pásové třístopé vozidlo na pomezí motocyklu, transportéru a traktoru, německý SdKfz 2.
Nezapomenutelný je příklad „Čecha“ konstruktéra Ferdinanda Porscheho rodáka z Vratislavic nad Nisou, které jsou dnes součástí Liberce. „Čech“ Ferdinand Porsche chtěl stavět auta, bez Hitlera by to nesvedl. 1. březen 1933 a Ferdinand Porsche spolu s generálním ředitelem Auto Union baronem Klausem Detlefem von Oertzenem vstoupil do dějin slávy.Ve stejné době, kdy Ing. Porsche představil svůj Kdf 82, zvaný Kübelwagen, česky „Kaďour“, vznikla v továrně NSU Werke AG v Neckarsulmu (dnes Audi) originální kombinace motocyklu a malého pásového traktůrku pro dopravu tří osob. Protože však francouzská továrna Simca dodávala pro vozidlo některé náhradní díly, chopila se po válce pokračování výroby a do roku 1949 tam zkompletovali dalších přibližně 550 kusů, určených pro zemědělství. Pásový motocykl zkonstruoval inženýr Heinrich Ernst Kniekamp. Mělo omezenou nosnost 325 kg, a uplatňovalo se hlavně ve službách německé Luftwaffe. Ještě po válce se stroj uplatnil jako tahač letadel nejen na německých letištích, našli byste ho dokonce i ve službách pražské Ruzyně.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací