Cruiser tank Mk V, také označovaný jako A13 Mk III Covenanter, byl britský tank nasazený během druhé světové války. Byl vyroben jako náhrada za Cruiser Mark IV a do výroby uveden v roce 1939. Netrvalo dlouho a objevily se problémy – tank ve skutečnosti sloužil pouze ve dvou funkcích: výcvik a domácí obrana. I když byly jeho problémy později odstraněny, 1 771 vyrobených kusů bylo prakticky zastaralých už v době, kdy sjížděly z výrobní linky.

Foto: Tank A13 Mk III Covenanter v tankovém muzeu Bovington | Morio / CC BY-SA 4.0

Psali jsme:Rumunsko koupí z USA protilodní raketové systémy

V roce 1938, kdy se v Evropě schylovalo k dalšímu velkému válečnému konfliktu, hledalo britské ministerstvo války náhradu za Cruiser Mk IV. Projekty A14 a A16 společnosti Nuffield Mechanizations Ltd. byly považovány za příliš drahé, a tak byl vybrán křižníkový tank A13 Mk III Mk V. Specifikace zahrnovaly dvouliberní dělo QF, alespoň jeden kulomet, epicyklickou převodovku řízení a zavěšení A13 Christie. Unikátní vlastností bylo použití svařovaného pancíře namísto tehdy běžnější nýtované konstrukce.

Konstrukce se vyznačovala pancířem o tloušťce 30 mm, což byl požadavek vztahující se pouze na svislé pláty, zatímco šikmé či ploché části mohly být tenčí. Aby se snížila hmotnost vozidla, zahrnovala konstrukce korby co nejvíce šikmých ploch, což umožnilo použití tenčího pancíře. Bylo také rozhodnuto, že tank Covenanter bude nízký, aby se zmenšila jeho silueta. Celkový návrh provedla společnost London, Midland and Scottish Railway Company (LMS), která neměla žádné předchozí zkušenosti s výrobou tanků, ale byla k účasti přizvána britskou vládou v rámci příprav na nadcházející válku. Na návrhu se podílela také firma Nuffield, zatímco motor navrhl Henry Meadows.

Prvních 100 kusů bylo objednáno 17. dubna 1939. S blížícím se konfliktem bylo rozhodnuto, že Covenanter bude vyráběn „z rýsovacího prkna“, přičemž byly vyrobeny dva zkušební modely s tím, že případné nedostatky budou řešeny postupně u sériových modelů. Tank vážil 18 tun a byl o něco menší než jeho předchůdce. Podobně jako Mk IV byl obsluhován čtyřčlennou posádkou, kterou tvořili velitel, střelec, nabíječ a řidič. Ti byli chráněni pancířem o tloušťce 7 až 40 mm.

Tank byl poháněn motorem Meadows D.A.V flat-12 o výkonu 340 koní. Díky převodovce Meadows, epicyklickému převodu řízení Wilson a poměru výkonu 18,6 koně na tunu mohl tank dosáhnout maximální rychlosti 48 km/h. S objemem 420 litrů paliva měl provozní dojezd 160 km. Výzbroj tvořil dvouliberní kanón QF Vickers ráže 40 mm a koaxiální kulomet Besa ráže 7,92 mm.

Psali jsme:Short SA.4 Sperrin: pojistka pro případ neúspěchu "V" bombardérů

Stejně rychle, jako byl Covenanter postaven, se objevily problémy s jeho konstrukcí. Jedním z nich byl příliš velký motor, kvůli němuž nezbylo místo na umístění chladičů ve stejném prostoru. Ty proto musely být umístěny vpředu, což vedlo k problémům s chlazením a znemožnilo nasazení tanku v severní Africe. Problémy způsobovala také původně svařovaná konstrukce. Kvůli nedostatku svářečů a obavám, že technika není dostatečně pevná, se společnost LMS rozhodla přejít zpět na nýtovanou konstrukci. To sice nezměnilo samotný návrh tanku, ale kvůli posílení pancéřování a přidání ocelových kol se zvýšila jeho hmotnost, což vedlo k problémům s podvozkem a poklesu výkonů.

Výroba se rovněž potýkala s problémy. Například korby byly dokončeny rychleji než věže. Tyto komplikace a změny znamenaly, že se neprováděl žádný další vývoj a první Covenantery vstoupily do služby až dlouho po evakuaci z Dunkerque. Většina těchto tanků sloužila na britských ostrovech, protože jejich výkonové parametry nebyly oslnivé. Nejprve byly přiděleny 1. obrněné divizi, aby nahradily tanky ztracené při pádu Francie. Když byla 1. obrněná divize později nasazena v Egyptě, Covenantery byly převedeny k 9. obrněné divizi.

Některé byly navzdory problémům vyslány do pouště se sborem královských elektrotechnických a mechanických inženýrů (REME) k testování a vyhodnocování spolu s tanky Churchill. Během pobytu v Africe se rychle ukázalo, že Covenantery nemohou držet krok s výkonnějšími vozidly. Ve Velké Británii byly tyto tanky přiděleny gardové obrněné divizi a 1. polské obrněné divizi, ale před jejich nasazením v Evropě došlo k přezbrojení, a tak křižníkové tanky zůstaly doma.

Největší využití měl Covenanter jako mostní tank. V této roli byl vybaven mostem spouštěným přímo z vozidla. Přenášel skládací most dlouhý 10,3 m, který umožňoval překonávání překážek až 9 metrů širokých pro vozidla do hmotnosti 24 tun. V této roli byl tank Covenanter nasazen v Evropě u gardové a polské obrněné divize a také u 1. československé obrněné brigády. Mostní tanky Covenanter sloužily také u 4. obrněné brigády australské armády na Bougainville a Balikpapanu v Tichomoří.

Zdroj: warhistoryonline.com, defensemagazine.com