Floyd Talbert se narodil 26. srpna 1923 ve městečku Kokomo ve státě Indiana. Během velké hospodářské krize pracuje od 15 let se svými bratry na různých farmách, a ve firmě zpracovávající dřevo. Po vystudování střední školy, kde patří mezi nejlepší basketbalisty, začíná pracovat v chemické společnosti Union Carbide. To již v Evropě zuří válka, která se brzy, po napadení základny americké Tichomořské flotily 7. prosince 1941 v Pearl Harboru silami císařského Japonska, přelije i do Pacifiku. Floyd je stále více fascinován novým druhem vojsk americké armády – výsadkovou pěchotou.

24. srpna 1942 se na základně Fort Benjamin Harrison v Indianapolisu hlásí právě k výsadkářům. Je přijat a odeslán do tábora Toccoa ve státě Georgie. Zde se stává příslušníkem roty E 2. praporu 506. výsadkového pluku 101. výsadkové divize. Po absolvování náročného výcviku pod velením poručíka, později kapitána Herberta Sobela, po výsadkovém a taktickém kurzu ve Fort Benningu a Camp Mackall se se 101. výsadkovou divizí přesouvá v roce 1943 do Velké Británie.

Foto: Floyd Talbert | U.S. Army / Public domain

Psali jsme:Ve správný čas na správném místě aneb jak americké tanky zachránily sovětskou obranu

6. června 1944, během dne D, vyskakuje se svými spolubojovníky do francouzské Normandie. Zúčastní se mj. dobytí důležité silniční křižovatky, městečka Carentan. 2. prapor 506. výsadkového pluku se po zabezpečení města přesunuje severovýchodně od něj, když narazí na průzkumné jednotky 17. divize tankových granátníků SS Götz von Berlichingen. Američtí výsadkáři zastaví postup a rychle vybudují tenkou linii ve snaze zabránit nepříteli, aby Carentan, jehož dobytí nyní umožnilo spojení amerických předmostí z pláží Omaha a Utah, opět nepadl Němcům do rukou. Floyd Talbert je během noční hlídky nešťastnou náhodou těžce zraněn vojínem Georgem Smithem, který si ho splete s nepřítelem a bodne ho několikrát svým bajonetem. Floyd je ošetřen a urychleně evakuován zpět na britské ostrovy ( kde obdrží Purpurové srdce ) a tažení v Normandii tak pro něj končí. Orli pak následujícího rána za podpory tanků 2. americké obrněné divize odrazí německý útok na Carentan.

Foto: Floyd Talbert (uprostřed) s francouzskými civilisty v Normandii | U.S. Army / Public domain

Talbert se k rotě E vrací po uzdravení těsně před operací Market – Garden, během níž se Spojenci obsazením několika mostů a průnikem pozemních jednotek XXX. britského sboru pokusí probít do německého Porúří přes okupované Nizozemí. Operace však skončí jejich porážkou a těžkými ztrátami. Po zhruba měsíčním odpočinku v severovýchodní Francii nedaleko Remeše, je 101. výsadková divize 16. prosince 1944 urychleně přesunuta do Belgie. Mezi orly, kteří s nedostatečnými zásobami prakticky všeho nastupují do tvořícího se obkličovacího kotle v Bastogne je i Floyd Talbert, čerstvě povýšený na rotného. Floyd však podle svých slov není velitelským typem, a proto požádá o degradaci, zkrátka nechce udílet rozkazy svým kamarádům. Tak se zachová muž, kterého Richard Winters považoval za svého anděla strážného, dokonce říkal, že kdyby si měl vybrat jen jednoho muže, se kterým by šel do boje, byl by to právě Floyd Talbert. Američané německému obléhání odolají a sami po prolomení obklíčení divizemi 3. armády generála George Pattona přejdou do protiútoku a nepřítele poté, co se umoudří počasí, což dovolí vzlet mohutné letecké podpory, zničí.

Na jaře 1945 se Floyd zúčastní přesunu do Německa. V květnu dokonce vyzkouší odolnost jedné z údajných Hitlerových pancéřovaných limuzín, kterou se podaří ukořistit. Floyd po pečlivém „experimentu“ zjistí, že po použití průbojné munice dojde snadno ke zničení neprůstřelných skel auta. Ještě předtím, než vozidlo předá štábu 506. výsadkového pluku, mu stačí vypustit chladič. Vysocí důstojníci si tak v limuzíně moc nezajezdí. Po skončení války a krátké okupační službě v Rakousku se vrací domů do Států.

Psali jsme:Operace Compass - „blitzkrieg“ na britský způsob

Hned po propuštění z vojenské služby přijímá nabídku opět pracovat ve firmě Union Carbide v rodném Kokomu v Indianě. Floyd se v poválečných letech nezúčastňuje setkání příslušníků roty E. Později se stává vedoucím závodu pro společnost General Tire and Rubber Company. Je také úspěšným prodejcem automobilů. Po lékařské diagnóze, která prokázala onemocnění srdce, se rozhodne stát se farmářem na plný úvazek. Své poslední dny chce jednoduše prožít v přírodě. Proto se stěhuje do Californie, kde kupuje pozemek a farmaří. To je v rozporu s Ambroseho knihou Band of Brothers, kde je líčen jako tulák, alkoholik a „zanedbaný muž“. Floyd si užívá života v Califorinii. Usazuje se v Reddingu, často chodí rybařit a lovit. Stává se otcem několika dětí. Krátce před svou smrtí se přeci jen zúčastní jednoho setkání se svými spolubojovníky. Floyd Talbert, držitel mj. Bronzové hvězdy, jeden z nejlepších vojáků, který podle Richarda Winterse sloužil pod jeho velením, umírá na onemocnění srdce 10. října 1982 v californském městečku Shasta v pouhých 59 letech.

Zdroj: wikiofbrothers.fandom.com