Ruská pevnost Osowiec se nachází na severovýchodě dnešního Polska a byla vybudována v druhé polovině 19. století na obranu ruské západní hranice po prohrané Krymské válce. Během 1. světové války na ni Němci útočili od září 1914. Ruští obránci se dokázali bránit přesile neuvěřitelných 11 měsíců! 

Foto: Jedna z uměleckých kreseb zachycující ruský hrdinský protiútok | printscreen z YouTube

"Útok mrtvých" se této významné bitvě říkalo proto, že Němci si skutečně mysleli, že na ně útočí mrtví Rusové. Pevnost Osowiec nedokázali 11 měsíců dobýt silou, přestože byla pevnost pod permanentní těžkou dělostřeleckou palbou, kterou střídaly útoky pěchoty.

Psali jsme:Orzełský incident a sovětská invaze do Estonska v roce 1940. Nešťastný osud polské ponorky

Foto: Pevnost II, Osowiec | printscreen z YouTube

Rusové v rozbombardované hořící pevnosti však vždy dokázali Němce odrazit. Až 6. srpna 1915 německá armáda zasypala pevnost plynovými granáty (směs chloru s bromem). Rusové v této době ještě nebyli vybaveni účinnými plynovými maskami, jejich ztráty byly proto strašlivé. Po tomto chemickém útoku se ke ztichlé, zeleným kouřem zahalené pevnosti vydalo několik tisíc německých vojáků v plynových maskách, aby zkontrolovali situaci. Byli si jisti svým vítězstvím.

Foto: Obraz zobrazující "útok mrtvých" je od ruského malíře Vasilije Nesterenka a nese název "Мы - Русские, с нами Бог!" (Jsme Rusové, Bůh je s námi) | printscreen z YouTube

Němci na některých místech překročili první i druhou obrannou linii opevnění, když v tom se začala zdánlivě mrtvá pevnost opět bránit. Zbývající ruští vojáci, kašlající krev ze spálených plic, začali znovu zuřivě pálit na nepřítele. Na nejvíce ohroženém místě, na Rudském mostě, se vyřítilo do protiútoku asi 60 ruských vojáků z 13. roty Zemljanského pluku pod velením poručíka Kotlinského. Pohled na ně byl strašlivý.

Psali jsme:Operace "L": Japonští výsadkáři v bitvě o Palembang a jednu z největších rafinérií v jižní Asii

Foto: Momentka z rekonstrukce bitvy o pevnost Osowiec | thephora.net

Vojáci byli od chemického útoku popáleni, jejich pokožka měla zelený nádech, přes ústa měli ovázané krvavé obvazy a uniformy byly celé pokryty prachem a krví. Překvapení Němci se dali na překotný ústup. Poslední útok na pevnost byl tak odražen. Přestože pevnost odolala několikaměsíčním útokům, ruské vrchní velení 18. srpna nakonec nařídilo pevnost vyklidit, neboť její obrana ztratila význam po německém průlomu fronty v Haliči. Němečtí vojáci vstoupili do neporažené pevnosti 25. srpna 1915. 

Zajímavost závěrem

Chemické zbraně, které byly masivně nasazené poprvé a naštěstí naposledy během 1. světové války vynalezl německý fyzikální chemik Fritz Haber (9. prosince 1868 Breslau – 29. ledna 1934 Basilej). 

Haber je považován za "otce" skutečné chemické války, zrozené při chemickém útoku Němců u belgické obce Ypres dne 22. dubna 1915. Při útoku bylo vypuštěno asi 170 tun chlóru z 5 700 tlakových lahví umístěných na šestikilometrovém úseku fronty. Každá z lahví obsahovala kolem 30 kg plynu. Ocelové lahve byly opatřeny sifonovou trubkou. Tím bylo dosaženo toho, že unikat mohla kapalná fáze chlóru. Tlakové lahve byly ve svislé poloze umístěny v rozestupech jednoho metru do německých zákopů. Na uzávěry lahví byly našroubovány olověné trubice, sahající nad okraj zákopu a směřující k zákopům nepřítele. Zkapalněný chlór po vypuštění začal okamžitě vytvářet těžká žlutozelená mračna. Ta se zvolna mísila se vzduchem. Příhodný vítr hnal oblaka k pozicím nepřítele a vzhledem k tomu, že plynný chlór je dvakrát těžší než vzduch, plyn zatékal do zákopů a veškerých podzemních prostor. Chlór leptá veškeré sliznice včetně očí. Z napadených orgánů se vylévá krev. Krví se zalévá i vnitřek zasažených plic. Kolem nosu a úst se objevuje krvavá pěna. Krutá a bolestivá smrt trvá i při vysoké koncentraci plynu až deset minut. Hodiny i dny pomalého umírání čekaly ty, kdo byli zasaženi plynem o menší koncentraci. Odhady mrtvých a těžce zraněných:

• 7 000 obětí zasažených chlórem, z toho 350 takřka okamžitě
• další zemřelí, tzv. z jiných než vojenských příčin, byli muži, kteří opustili zákopy a prchali před smrtícím plynem. Ti byli koseni palbou německých jednotek, postupujících za jedovatým oblakem

V roce 1918 získal Nobelovu cenu za průmyslovou syntézu amoniaku z dusíku a vodíku. Tento postup měl původně sloužit k rozvoji syntetických hnojiv na bázi dusičnanu amonného, tedy k ryze humánním účelům. Využit byl ovšem k naplnění obrovských materiálních potřeb německé válečné výroby výbušnin. Haber si cenu převzal až v roce 1919, neboť za svůj podíl na chlórovém útoku v Ypres se dostal na seznam válečných zločinců, hledaných po první světové válce. Po jistou dobu se musel dokonce skrývat.

Hořká ironie

Začátkem 20. let Haber vyřešil relativně bezpečný způsob výroby vysoce toxického kyanovodíku. Původní záměr byl opět vysoce humánní: zbavit ubytovací a skladové prostory zejména ve vojenských prostorech obtížného hmyzu či hlodavců. Využití našel tento objev opět u armády. Obchodní jméno nového prostředku: Cyklon B.  Jeho plyny používali tak i nacisté, kteří s nimi zlikvidovali miliony Židů včetně několika několik blízkých Haberových příbuzných. Bylo tak hořkou ironií, že tyto plyny vynalezl právě věděc židovského původu.

Jak se na celý svůj život díval sám Haber? Jednou prohlásil: „V době míru musí vědec sloužit světu, v době války ale patří jen své zemi.“

Zdroj: youtube, google, wikipedie, historie světa