Na konci roku 1967 bylo Vo Thi Mo 17 let, avšak i v tomto nízkém věku se již jednalo o bitvami zocelenou vietnamskou partyzánskou dívku, která už zabila minimálně tři americké vojáky. Američané pro ni nebyli nic jiného než krvežíznivá monstra, která byla zodpovědná za vypálení její vesnice a zabití jejích krajanů. „Když jsem poprvé zabila Američana, cítila jsem nadšení a ještě větší nenávist. Chtěla jsem zabít všechny Američany, abych mohla zase vidět, jak je má zem opět svobodná,“ řekla o mnoho let později Vo Thi Mo americkému spisovateli Johnu Penycatovi, který ve Vietnamu hledal materiál pro svou knihu o tunelových krysách. Ve světle těchto emocí se tak zdá následující příběh, který Mo Američanovi odvyprávěla velkým paradoxem a ukazuje, že i v té nejhorší válce lze zůstat lidskou bytostí.

Jednoho dne, když Vo Thi Mo hlídala vchod do tunelu v oblasti Cu Chi, vyšli ze křoví kousek od ní tři američtí vojáci, kteří se nic netušíc posadili pouhé dva metry od ústí její pušky. Američané pochopitelně netušili, že v jejich blízkosti někdo je, a tak si udělali pohodlí a své karabiny M16 si nedbale položili na zem. Byla to učebnicová situace, jedinečná příležitost pro mladou, avšak zkušenou partyzánskou dívku, která toužila po krvi amerických nepřátel. Vo Thi Mo Ležela tiše v houští, dobře maskovaná, a její puška AK-47 byla nabitá a připravená střílet – stačilo jen zmáčknout spoušť. Zdálo se, že již nic nemůže tři neopatrné americké vojáky zachránit. Zatímco Vo ​​Thi Mo zadržovala dech a připravovala se zmáčknout spoušť, Američané vytáhli dopisy a fotografie. Zvědavá dívka tak zadržela palbu a muži v zelených uniformách si začali ukazovat fotografie a číst si dopisy. Následně k jejímu naprostému úžasu začali vojáci vzlykat jako malé děti a jeden z nich vytáhl kapesník, aby si otřel oči.

Foto: Američané pochopitelně netušili, že v jejich blízkosti někdo je, a tak si udělali pohodlí a své karabiny M16 si nedbale položili na zem. (ilustrační foto) | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Židovští partyzáni Bielští zachránili život 1200 lidem. Postavili se nacistům i Sovětům

V tu chvíli vietnamské dívce najednou došlo, že američtí vojáci jsou také lidé, jako je ona. Když viděli fotografie a četli dopisy od svých blízkých, dělali přesně to, co dělali všichni vojáci, tedy včetně Mo a jejích vietnamských kamarádů, stýskalo se jim. Američané, na které Mo mířila, byli jen o pár let starší než ona, sotva jim skončila puberta. A pravděpodobně byli do Vietnamu přes půlku zeměkoule posláni proti své vůli, aby tam vedli válku, kterou ani nepodporovali, ani se o ni nezajímali. Toužili po jediné věci – vrátit se domů a obejmout svoji maminku. Mo pomalu sundala ze spouště prst a sklopila hlaveň, protože se jednoduše nedokázala přimět k tomu, aby ukončila životy tří mladých mužů, kteří tajně plakali při čtení dopisů stejně jako její krajané. Když pak tři Američané nakonec vstali a odcházeli, dříve nemilosrdná partyzánská dívka už na ně nemířila a nechala je prostě odejít.

Vše však mělo dohru, jelikož její akt milosrdenství viděl jeden z jejích horlivých spolubojovníků, který dívku následně udal a politický komisař partyzánské jednotky okamžitě zahájil vyšetřování jejího chování, což bylo zlé, protože mezi komunistickými partyzány byla revoluční morálka nadevše a Mo podle soudu jejích spolubojovníků nechala naživu tři americké imperialisty a vrahy. Dívce tak minimálně hrozil trestní tábor na severu země, kde komunisté těžkou prací převychovávali pomýlené soudruhy, v nejhorším případě jí revoluční soud mohl poslat před popravčí četu.

O dívčině případu se naštěstí doslechl Vo Nguyen Giap, severovietnamský generál, který porazil Francouze a měl mezi Vietnamci obrovskou prestiž. Giap si nechal Vo předvolat na své velitelství a zeptal se jí, proč nechala ty Američany žít. Dívka mu popravdě vše řekla a odevzdaně čekala, jak se generál rozhodne. Giap chvíli mlčel a pak řekl, že by se zachoval stejně, a že je rád, že z ní válka neudělala zrůdu, protože tahle válka jednou skončí a Vietnam bude potřebovat lidi, nikoliv zrůdy. Dívku následně propustil a nařídil, ať její vyšetřování skončí.

Politický komisař tehdy zuřil, protože neměl rád, když mu někdo „vyklouzl z jeho spárů“, ale proti vůli generála Giapa se nemohl postavit. Proto tehdy jen jedovatě poznamenal: „Ze zabijáka Američanů se stala americká děvka“ a přestal si Vo Thi Mo nadále všímat.

Psali jsme:Bitva u Ayacucha: Pád španělské moci v Americe

Zdroj: historie válek