EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Mariňák, který bojoval proti Japoncům i Korejcům. Do Vietnamu ho už nepustili, tak si vzal život.

 18. 12. 2019      kategorie: Vojenská historie      2 komentáře

Muž, který bojoval na Iwo Jimě, u Inchonu, v bitvě o Soul a u Chosinu, avšak do Vietnamu již nebyl pro nemoc povolán. Toto je neuvěřitelný příběh příslušníka Námořní pěchoty, Henryho A. Commoskeyho.

Henry se narodil 10. 1. 1927 v Hattiesburgu (Mississipi) do rodiny s dalšími osmi sourozenci. Jeho otec bojoval v první světové válce. Dne 7. 12. 1941, kdy Japonsko zaútočilo na Pearl Harbor se mladý Henry, stejně jako milion dalších vrstevníků, chtěl pomstít, jenže nemohl. Ve svých 14 letech byl příliš mladý pro vstup do armády.

79022512_2678709618858789_2895172394069000192_n
Foto: Henry A. Commoskey s Medailí cti (anglicky: Medal of Honor) | Wikimedia Commons

Psali jsme: Německý bunkr z 2. světové války otevřen

 

O tři roky později však přišla jeho šance a již 19. 2. 1945 se Henry nacházel na vyloďovacím člunu, který plul směrem na ostrov Iwo Jima. Kluk, který vyrostl během "Deprese", brigádničil jako opravář vlaků na hlavním nádraží Illinois a také se ihned po sedmnáctých narozeninách okamžitě přihlásil k námořní pěchotě, se nyní řítil do nejkrvavější bitvy na pacifickém bojišti, kde každý špatný pohyb bude rozhodovat o tom, zdali přežije či nikoliv. Během tří týdnů se Henry účastnil krveprolití na neznámém vulkanickém ostrově, který již do konce života nezapomene. Za Iwo Jimu Henry obdržel své první vyznamenání za zranění, Purpurové srdce  (anglicky: Purple Heart).

77-1690.tif
Foto: Henry A. Commoskey se svou rodinou po udělení Medaile cti | Wikimedia Commons

Psali jsme: Měli jsme v roce 1938 bojovat?


Do Henryho složky bylo tehdy napsáno: ,,Velice nebojácný mariňák, který se nebojí ani smrti, ani fanatického nepřítele, který se nehodlal vzdát do posledního muže".

Henryho neochvějná kuráž byla také důvodem, proč se chtěl Henry vrátit zpátky na bojiště. Poté, co 2. světová válka skončila, se Henry vrátil zpět do USA, kde však chtěl stále sloužit pod námořní pěchotou. Stal se proto výcvikovým instruktorem v Parris Island. Poté, co byl povýšen do hodnosti Staff Sergeant (Štábní Seržant), byl Henry navržen na studium na důstojnické škole, jelikož měl vlohy na to se stát velitelem čety. Roku 1950, se již jako mladý poručík Henry loučí se svou ženou a dvěma dětmi a míří do další války, Korejské války. 20. 9. 1950, pět dní po vylodění u Inchonu, velel Henry své četě u 1st Battalion, 1st Marines Regiment (1.prapor, 1.pluk námořní pěchoty), kde měl za úkol zaútočit na hřeben 85 (jižně od řeky Han), odkud se stáhla převážná část severkorejských vojáků z Inchonu.

Jakmile Henry dorazil k hřebenu, mariňáci se okamžitě dostali pod těžkou palbu z kulometů. Dvacetitříletý veterán z Iwo Jimy následně zařval na svoje kluky: ,,Kryjte mě!" a vyběhl zcela sám strmý kopec, přičemž kličkoval mezi kulometnou palbou a dokázal doběhnout až do severokorejského kulometného bunkru. Henry měl u sebe jen svoji pistol Colt, se kterou zastřelil čtyři z pěti Severokorejců, než mu došly náboje. Na posledního Severokorejce řval, ať se vzdá, ale ten stále v bunkru po Henrym pálil. Henry se tedy rozeběhl, popadl nepřítele, hodil ho o zem a začal ho bít a zároveň řval na svoje mariňáky, kteří běželi svému poručíkovi na pomoc, aby mu hodili nějakou zbraň. Po pár vteřinách, co k Henrymu přiběhl jeden mariňák a předal mu svůj nabitý Colt, Henry okamžitě střelil Severokorejce do hlavy. Následně vrátil mariňákovi jeho Colt, vzal si svůj, který hned přebil a společně pokračovali dobýt další bunkr, kde Henry zastřelil další dva Severokorejce, než úspěšně obsadili hřeben. Henryho muži byli ze svého velitele v naprostém úžasu. Na hřebenu bylo po bitvě napočítáno přes padesát mrtvých Severokorejců.

Truman_and_Henry_Commiskey_family
Foto:  Prezident Harry S. Truman pózuje před Bílým domem v ,,zahradě růží" s Henry Commiskeym a jeho rodinou po obdržení Medaile Cti za jeho hrdinství během bitvy v Korejské válce  (1951) | Wikimedia Commons

O pár dní později, se již Henry se svojí četou nacházel v městském boji o Soul, kde se svými muži bojoval dům od domu. Během jedné z mnoha přestřelek byl Henry postřelen a odvezen do polní nemocnice. Henry však v nemocnici moc času nepobyl, protože se chtěl okamžitě vrátit ke své četě. O dva měsíce později byl Henry opět postřelen během ústupových bojů z Chosinské přehrady. Tentokrát byl poslán na hospitalizaci do USA. 1. 8. 1951 poručík Henry A. Commiskey za akci o hřeben 85 obdržel nejvyšší americké vyznamenání, Medaili cti (Medal of Honor). Při slavnostním ceremoniálu byla přítomna i jeho žena s dětmi.

79733153_2678710065525411_5742668082761957376_o
Foto: Náhrobní kámen Henryho Commiskeyho je psán zlatým písmem, což symbolizuje držitele Medal of Honor | Wikimedia Commons

Roku 1969 se Henry snažil zúčastnit války ve Vietnamu, ale doktoři mu to zakázali, jelikož mu byl na mozku nalazen zhoubný nádor. Jeho dny válčení tedy skončily. Když se dne 16. 8. 1971 Henryho žena vrátila z nákupu, nalezla svého muže ležícího v kaluži krve se svým Coltem v ruce. Tak zemřel Henry A. Commiskey, mariňák, který bojoval na Iwo Jimě a v Koreji, protože se nedokázal smířit s tím, že již nemůže zachraňovat další životy v další válce. Henry se také nedokázal vyrovnat s faktem, že umře na rakovinu a ne na bojišti se svými muži. Henry Commiskey byl zpopelněn a jeho popel byl Henryho synem rozprášen v Mexickém zálivu.

CENOVÉ BOMBY (1011)

Komentáře

Karel Kovář

27. 12. 2019

Už nedovedl jinak žít než válčit. To nemá cenu komentovat, na jednu stranu voják a na druhou sebevrah což je diskutábilní jestli je to taky statečnost?

Skalgrin

19. 12. 2019

No... já se tak trochu domnívám, že se zastřelil spíš kvůli tomu, že měl nádor na mozku. V roce '71 měl vyhlídku s největší pravděpodobností na pár měsíců, maximálně let pomalého umírání, kdy ke konci by z něj byl slintající magor na vozejku...
Tak vzal pistoli a ukončil to.
Ale samozřejmě - neznal jsem ho, dopis na rozloučenou jsem nečetl, taky to mohl bejt zelený mozek zrozený ve vlastních představách k zabíjení asiatů a neunesl, že by se to někde odehrálo bez něj.
Ale to mi nesedí k jeho bojovým zásluhám, kde podle citace riskoval vlastní život ne pro extra zabité nepřátele, ale pro záchranu svých spolubojovníků a navíc se pokusil jednoho nepřítele přesvědčit ke vzdání se.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací