Když se americká námořní pěchota v listopadu 1943 vylodila na malém atolu Tarawa v Gilbertových ostrovech, velení očekávalo krátký, byť tvrdý boj. Skutečnost však překonala všechny noční můry velitelů. Během pouhých tří dnů se z tropického ráje stal kus země nasáklý krví, pískem a spáleným železem. Bitva o Tarawu se stala symbolem drsné reality války v Pacifiku a lekcí, že ani nejmocnější loďstvo na světě nezaručuje snadné vítězství.

Foto: Bitva o Tarawu - kolorováno | Wikimedia Commons / Public domain

Tarawa byla součástí americké ofenzivy, která měla otevřít cestu k Japonsku přes řetěz atolů a ostrovů. Cílem bylo obsadit Betio, hlavní ostrov atolu, bráněný asi pěti tisíci Japonci pod velením plukovníka Šibazakiho. Ten ostrov o délce sotva dvou kilometrů proměnil v pevnost z betonových bunkrů, protitankových zátarasů a kulometných hnízd. Když 20. listopadu zahájily americké lodě bombardování, zdálo se, že obranná postavení budou rozdrcena na prach. Jenže Japonci byli ukryti hluboko v betonových úkrytech a čekali.

Psali jsme:Únos Adolfa Eichmanna: Tajná operace Mossadu, která dostihla architekta holokaustu

První vlny mariňáků dorazily k pláži v době odlivu, a jejich výsadkové čluny uvízly na korálovém prahu stovky metrů od břehu. Muži museli projít vodou, pod těžkou palbou z kulometů a minometů. Mnozí padli dřív, než dosáhli suché země. I ti, kteří se dostali na pláž, čelili nepřetržitému peklu. Bojovalo se o každý bunkr, o každý metr písku. Plamenomety, ruční granáty a námořní dělostřelectvo postupně ničily jednotlivá japonská postavení, ale za cenu obrovských ztrát.

Japonci byli fanatici, odmítali se vzdát, a bojovali i v naprosto beznadějných situacích. I těžce zranění vojáci se raději odpálili granátem uprostřed Američanů, než aby se vzdali. Pro mariňáky to byla cenná lekce o tom, jak nezdolní Japonci jsou.

Po třech dnech urputných bojů byla Tarawa dobyta. Ze zhruba 4700 japonských obránců přežilo jen 17. Američané zaplatili životy více než tisíc mužů a dalších dva tisíce byli zraněni. Šokovaná americká veřejnost poprvé uviděla fotografie a filmové záběry z masakru. Generál Holland Smith prohlásil, že Tarawa byla „nejdražší dva kilometry písku, jaké kdy americká armáda získala“.

Tarawa ukázala, že Japonci budou bojovat do posledního muže a že vylodění v Pacifiku budou vyžadovat novou taktiku i techniku. Krvavá lekce z Betia přiměla Spojené státy k vývoji lepších obojživelných vozidel, přesnějšího bombardování i koordinace mezi loďstvem a pěchotou. Byla to první bitva, která odhalila skutečnou tvář války na tichomořských plážích.

Psali jsme:MAD21 vstupuje do vojskových zkoušek. Vojáci se jím vystrojí v roce 2029, nový střih přijde už letos

Psali jsme:Albatros naposledy přistál. L-39C uzavřel jednu éru českého vojenského letectví a zamířil do muzea

Psali jsme:UGV a UAV v moderních armádách a projekt PYRO

Zdroj: Miloš Hubáček, Pacifik v plamenech