Je všeobecně známé, že hitlerovští vědci konstruovali atomovou bombu. Práce na zbrani prováděli ve štolách pod zámkem Książ a v Sovích horách. Němci k tomuto účelu začali budovat dosud nevídaný obrovský komplex podzemních prostor za účelem výroby raket V1, V2, V3 a dalších "zázračných" zbraní. Tento podzemní komplex byl příznačně pojmenován Riese (česky Obr).

Poslední dobou má ale stále více odborníků na 2. světovou válku jinou teorii - v objektu měly být údajně vyráběny jaderné zbraně. Je třeba ale zkoumat rozdíl mezi Uraniumbombe a Uranbombe. Hitler hovořil vždy o Uraniumbombe.

Foto: Německý atomový program reálně ohrožoval průběh i samotný výsledek války

Psali jsme:Poslední let Melitty von Stauffenberg

V prosinci 1938 němečtí vědci Otto Hahn a Fritz Strassman předvedli rozštěpení atomu uranu. Jejich výsledek způsobil obrovský rozruch na univerzitní půdě a stal se počátkem diskuzí vědců nad možností zkonstruování atomové bomby. Vize takovéto zázračné zbraně nadchla i samotného Adolfa Hitlera, který až do své smrti (v dubnu 1945) neustále hovořil o wunderwaffe (zázračné zbrani), která uchrání III. říši před zánikem a zvrátí průběh samotné války.

Počátek práce na bombě

Koncem roku 1939 byl na příkaz Heereswaffenamt (výzbrojní úřad) svolán výbor, který měl rozhodnout, jestli je možné vybudovat atomový reaktor. Bylo plánováno v něm štěpit radioaktivní materiál na energii nutnou pro vývoj jaderné zbraně. O tři roky později, v roce 1942, začaly první experimenty, které byly prováděny v pěti různých laboratořích. V každé z laboratoří se soustředili na jinou teorii stavby reaktoru a žádná skupina badatelů nebyla informována o výsledcích těch ostatních. Dnes je známo, że nejméně jeden z těchto týmů úmyslně projekt vývoje atomové bomby brzdil. Tento tým vedl Werner Heisenberg, německý fyzik i laureát Nobelovy ceny. Heisenberg si uvědomoval ohromnou moc zbraně, na které pracoval a jakou zkázu by mohla způsobit v rukách nacistů. Pod tlakem Alberta Speera, ministra průmyslu a vyzbrojování III říše, tým Heisenberga dodal pravděpodobný termín dokončení bomby nejdříve na rok 1945. Ostatní vědci však museli pracovat na vývoji atomové bomby daleko rychleji, neboť ze zdokumentovaných svědectví různých očitých svědků došlo k prvnímu zkušebnímu jadernému výbuchu již v říjnu 1944 nedaleko Lubeki. Popis záblesku, mohutné tepelné vlny a zejména oblaku ve tvaru hřibu, který se objevil v místě detonace,  jsou jednoznačné důkazy, že došlo k výbuchu uraniové bomby o nevelké síle.

Foto: Vstup do podzemí střežily betonové strážní bunkry

Vědci sestupují do podzemí

V roce 1943, v době sílících náletů Spojenců a zvýšeného bombardování se vláda hitlerovského Německa rozhodla evakuovat nejdůležitější strategickou výrobu do bezpečných částí III. říše. Volba padla na Sudety. V tom samém roce začala stavba těžkých bunkrů a podzemních budov vyražených v Sovích horách a pod zámkem Książ. Dozor nad projektem Riese převzala organizace Todt. Na stavební práce bylo využito několik tisíc vězňů a vojenských zajatců z blízkého koncentračního tábora Gross-Rosen. Investice do vybudování obřího podzemního komplexu měla pohltit více než 150 milionů říšských marek.

Psali jsme:Písek a Krev: Kolik si vydělali sovětští vojáci v Afghánistánu?

Foto: Podzemní továrna byla schopna odolat i nejtěžším spojeneckým náletům

Na projekt Riese bylo použito více betonu, než na vybudování krytů civilní obrany pro německé obyvatelstvo během celého roku 1944. V tomto podzemním objektu bylo na sklonku války pravděpodobně pracováno na vývoji atomové bomby a také na zmodernizovaných střelách V2. Rakety měly donést nukleární hlavice do vzdálených cílů, soudí polský badatel Bogusław Wołoszański. O jedné laboratoři ve zdejších horách se spekuluje v souvislosti s tajemnou V-17 a projektem Die Glocke. Potvrzením této teze mohou být četné návštěvy samotného Werhnera von Brauna (tvůrce raket V2) na zámku Książ. Do podzemního komplexu Riese přijíżděl často v doprovodu Alberta Speera. Podle Wołoszańskiego, projekt Riese nemohl být pouhou podzemní leteckou fabrikou, jak někteří tvrdí.

Radioaktivní ruda ve Wałbrzychu

Suroviny na výrobu atomové zbraně byly také nablízku. Velká ložiska uranu byla objevena v blízkém Valbřichu a okolí. Němci museli vkládat do těchto ložisek velké naděje, o čemž svědčí i fakt, že tato místa byla velmi dobře střežena. Jaký byl přesný výsledek práce německých vědců na nukleární zbrani v komplexu Riese není dodnes přesně známo.

Foto: Projekt podzení továrny Riese (obr) byl co do rozsahu opravdu obrovský

Dokumenty týkající se nacistického atomového programu jsou dodnes utajeny v sovětských a amerických archivech. Němci však museli v rámci programu zaznamenat určité úspěchy, neboť se brzy po válce jejich stavbami v regionu intenzivně zabývala Rudá armáda. Po válce měli Rusové v okolí komplexu Riese patnáctitisícovou posádku vedenou velitelem od Staligradu, generáłem Pavlem Ivanovičem Batovem. V tuto dobu byla celá oblast uzavřena a vojáci intenzivně prohledávali podzemí komplexu Riese a zámku Książ. Část podzemních staveb byla následně vyhozena do vzduchu sovětskými ženisty. Zrovna v ten samý čas skupiny sovětských geologů pečlivě prohledávaly Sudety a zajímala je všechna hornická zařízení, haldy a štoly. Není náhodou, že první sovětská jaderná bomba z velké části obsahovala uran právě z Wałbrzychu.

Kosmický rozměr Riese a diskreditační akce KGB

V posledních letech se začaly v Polsku objevovat také teorie, že objekty Riese měly i kosmický rozměr. Ono totiž od mezikontinentální rakety k vesmíru už není tak daleko. Izabela Kwieciňská, šéfredaktorka polského hledačského časopisu Odkrywca, si pohrává s myšlenkou číselné postupky prací Wernhera von Brauna: německé V1, V2 a najednou americký Saturn V. Říká, že je to možná obsese nad posledními výzkumy v komplexu Riese, ale stejně v postupce nechybí ani obligátní V ani číselný postup (V3 Tausendfüssler a V4 Okha nebyly příliš slavné záležitosti).

 
Foto: Wernher von Braun (na snímku v civilu)

Celá věc se jeví o to zajímavější, neboť jak píše Piotr Maszkowski, v roce 1964 (kdy vrcholil boj mezi oběma velmocemi o dobývání vesmíru) požádala KGB MSW o bratrskou pomoc. KGB žádala po Polácích veškeré informace k diskreditaci šéfkonstruktéra amerických kosmických raket Wernhera von Brauna. Úřednická mašinerie se sice dala do pohybu, ale ve výsledku se téměř nic nenašlo. Rusy zajímala lokalita Wickowo, kde se nalézala německá raketová základna. Do hledáčku se dostaly také nedaleké experimentální komory u Międzyzdrojówa a samozřejměna poloostrov Uznojem u vesnice Peenemünde, kde se vyvíjely rakety V1 a V2. Akce KGB s cílem zdiskreditovat von Brauna kvůli jeho minulosti nebyla nakonec úspěšná, protože von Braun se svými kosmickými úspěchy v USA zcela zastínil svou raketovou minulost ve III. říši, která byla beztak na Západě notoricky známá. Ve světle bádání ohledně projektu Riese ve Slezsku se zdá, jakoby na svých budoucích úspěších v USA von Braun pracoval již tehdy v roce 1944.

Ohledně německého atomového programu existuje ještě mnoho otazníků. V části továren Włodarz byly objeveny trubky vedoucí ze zdejší přečerpávací stanice do zatím neznámých podzemních prostor. V komplexu Rzeczka byly zas zjištěny anomálie nad štolou číslo 3, které mohou ukazovat na další neprozkoumané podzemní prostory.

Foto: Ještě dnes můžete nalézt důkazy o německé aktivitě na tajných projektech

Nad strážnicí byl celý prostor důkladně zadýmen a podle distribuce kouře se dá usuzovat, že i rovněž nad ní jsou velké, dosud nezmapované, duté prostory. Bůh ví, co vše se ještě v budoucnu můžeme dozvědět o německém tajném programu na výrobu zázračných zbraní.