EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Německá špionáž československého pohraničního opevnění

 04. 06. 2020      kategorie: Vojenská historie      13 komentářů

Výstavba československého opevnění jistě nemohla probíhat bez nevšedního zájmu zpravodajských služeb a to nejen německé, ale i polské a maďarské. Snaha německého Abwehru získat co nejvíce informací o československé armádě a jejím opevnění zesílila v druhé polovině 30. let, kdy byly na našem území postaveny první železobetonové bunkry. V tomto období se však Němci nespokojili pouze s činností vlastních sítí, ale již v roce 1935 došlo k úmluvě mezi vedoucími představiteli německé, rakouské a maďarské zpravodajské služby o společném postupu proti Československu a vzájemné výměně zpravodajských informací.

Bundesarchiv_Bild_146-1970-005-46,_Sudetenland,_schwerer_Schartenstand_bei_Schatzlar
Foto: Pěchotní srub T-S 56 u Trutnova v říjnu 1938 | Bundesarchiv, Wikimedia Commons

Abwehru se postupně podařilo vybudovat rozsáhlou síť informátorů, kteří sledovali nejenom samotnou výstavbu, ale i výrobu a dodávky speciálního pevnostního vybavení. Kromě místních obyvatel převážně německé národnosti monitorovali a vyhodnocovali postupující výstavbu opevnění přímo i důstojníci Abwehru, kteří pravidelně projížděli s fotoaparáty, mapami a poznámkovými bloky československé pohraničí. Důležité informace získali Němci i nelegálním leteckým snímkováním československého území či pozorováním ze speciálních pozorovacích stanovišť na hranici. Zpravodajskou činnost řídily místní stanice Abwehru zřízené v každém vojenském okresu. Abwehr pak postupoval informace zpravidla 8. a 10. oddělení generálního štábu německé armády.

Psali jsme: Štěchovický poklad: Namísto zlata tajná zázračná zbraň

Bundesarchiv_Bild_146-2005-0152,_Geheimer_Funkmeldedienst_des_OKW
Foto: Abwehru se postupně podařilo vybudovat rozsáhlou síť informátorů, kteří sledovali nejenom samotnou výstavbu, ale i výrobu a dodávky speciálního pevnostního vybavení. (ilustrační foto) | Bundesarchiv, Wikimedia Commons

Výsledkem této činnosti bylo také vydání sady služebních předpisů HDvg 124 z června 1938, kde byly shrnuty všechny důležité poznatky o československém opevnění, především pak o jeho typologii, výzbroji a možnostech jeho dobývání. Nedílnou součástí byly i mapy s rozmístěním jednotlivých objektů opevnění. Ačkoliv se československé velení a státní správa snažily o maximální utajení opevňovacích prací, podařilo se Němcům již v průběhu výstavby získat cenné informace, které by využili při dobývání československého opevnění.

1280px-Fieseler_Storch_(7582553016)
Foto: Ačkoliv se československé velení a státní správa snažily o maximální utajení opevňovacích prací, podařilo se Němcům již v průběhu výstavby získat cenné informace, které by využili při dobývání československého opevnění. (na snímku německý průzkumný letoun Fieseler Fi 156 Storch) | Tony Hisgett, Wikimedia Commons

Psali jsme: Bývalý příslušník SS byl nyní ve svých 94 letech odsouzen na 4 roky

Jak to s naším pohraničním opevněním dopadlo, zná asi každý z nás. Opevnění se stačilo zcela dokončit jen na pár místech a po záboru Sudet, na základě Mnichovské dohody v září 1938, jsme o něj prakticky přišli. Ke konci války pak naše opevnění paradoxně posloužilo v obranných bojích ustupující německé armádě.

Obranný systém sestával z malých "bunkrů" tzv. ŘOPíků (název podle Ředitelství opevňovacích prací ). Jednalo se převážně o železobetonové lehké opevnění vzor 37. Standardně byl Řopík osazen (v různých kombinacích) naším lehkým kulometem vz.26 a těžkým kulometem vz.37. Tehdy se jednalo o jedny z nejvýkonnějších a nejspolehlivějších zbraní na světě. ŘOP byl opatřen také periskopem, kterým se dal bezpečně sledovat nepřítelův pohyb. Do vybavení objektů patřil i ruční ventilátor, který v případě potřeby (útok plynem nebo kouřem) vháněl do objektu čerstvý vzduch a vzduch zkažený se na základě vznikajícího přetlaku automaticky odváděl ven mimo objekt. Celkově byl objekt velmi soběstačný a odolný. Každý objekt se betonoval najednou a každý beton procházel přísnou kontrolou tvrdosti a odolnosti. Na střeše objektu si i dnes můžeme povšimnout "zakroucených drátů", kterým se říkalo "prasečí ocásky" a primárně sloužily k uchycení maskovacích sítí. Tyto ocásky byly často i po vnějším obvodu bunkru a sloužily k uchycení ostnatého drátu jako protipěchotní překážky. Po širším obvodu objektu spolu s protipěchotní překážkou byly zapouštěny do země i odolné železobetonové sloupy nebo umísťovány tzv. rozsocháči (ježci), které sloužily jako protitanková překážka. Dnes je naprostá většina těchto Řopíků silně zanedbaná, vandaly poničená a znečištěná, což je velká škoda.

1280px-Ropik
Foto: Lehký objekt vzor 37 tzv. ŘOPík | Matěj Baťha, Wikimedia Commons

Dálší, mnohem mohutnější, objekty byly pěchotní a dělostřelecké sruby, které měly 2. patra (nadzemní a podzemní) a měly být soběstačné (munice, potraviny, vlastní studna) až po dobu několika týdnů. Horní patro (bojové) bylo vybaveno především místnostmi potřebnými pro vedení boje, což byly především střelecké místnosti s hlavními i obrannými zbraněmi objektu, vchod do srubu, stanoviště velitele a telefonní ústředna a zvonové šachty, kterými byl za pomoci žebříku možný přístup na podlážku pancéřového zvonu či kopule. V dolním (týlovém) patře byla umístěna strojovna, filtrovna, ubikace mužstva, sklady paliva, střeliva a proviantu, ale i studna a umývárna s WC.

Jejich úkolem bylo, s pomocí lehkého opevnění (již zmiňovaných ŘOPíků) a protipěchotních / protitankových překážek střežit státní hranici. Rozmístění těžkých objektů muselo být odborně vyměřeno a vypočítán jejich palebný vějíř tak, aby se kryl vždy se sousedním srubem. V případě potřeby, kdyby se nepřítel dostal do bezprostřední blízkosti srubu, bylo povoleno i přímé postřelování objektu ze sousedního srubu.

opevneni_pechotni
Foto: Zrekonstruovaný pěchotní srub K-S 14 „U cihelny" | Vojenské muzeum Králíky, armyfort.cz

V nejočekávanějších místech potenciálního útoku Wehrmachtu bylo naše opevnění logicky nejtěžší a nejkoncentrovanější. Vybrané pěchotní / dělostřelecké sruby byly mezi sebou propojené podzemními chodbami a spolu s pozorovacími a dalšími podpůrnými objekty dohromady tvořily tzv. dělostřelecké tvrze. První používané rozdělení bylo dle odolnosti (síla stěn a stropu). V československém opevnění bylo používáno 6 variant. Jednalo se o čtyři stupně označené římskými číslicemi I - IV, které byly přejaty od objektů francouzské Maginotovy linie a dva stupně označené arabskými číslicemi 1 a 2 dodatečně zřízené pro potřeby v našich podmínkách. Toto dělení platilo nejen pro pěchotní sruby, ale i pro všechny ostatní druhy objektů československého těžkého opevnění.

Nadčasové nebylo jen rozmístění, orientace a zpracování samotných obranných objektů, ale také jejich vybavení a výzbroj. Kromě lehkých kulometů vz.26 a těžkých kulometů vz.37 měly být vybrané těžké objekty vybaveny výkonnými rychlopalnými minomety a kanóny.

Našim předkům se muselo v roce 1938 opevnění jen velmi těžko opouštět a dodnes řada z nás cítí pachuť zloby, když si vzpomene, jak jsme museli naše opevnění bez boje předat nepříteli.

 Autor: Marek Lukáš

CENOVÉ BOMBY (1406)

Komentáře

Milan

20. 06. 2020

Pro Karel3:
Kdo zradí, bude zrazen... A tak to nakonec i dopadlo v roce 1940. „Vy, že jste zachránil mír, zradil jste maličké Československo. Anglie si mohla vybrat mezi hanbou a válkou, vybrala si hanbu a stejně bude mít i válku,“ překlad W.S.CHurchil, 1938.
Velká Dohoda vám asi nic neříká že, pane Karle3? Než začnete urážet armádu ČSR, uvědomte si prosím, že jedinný, kdo nechtěl bojovat byl E. Beneš a jemu blízcí... Kdyby se to nechalo na armádě, velice brzo by celá Německá propaganda o "stovkách letadel a tisíci tancích" vzala za své. Němci měli strategické zásoby u armády na 14 dní a jeden týden pro letectvo. Konkrétně pro ju 87A na 3 dny bojů... Z 600 stíhaček bylo v jen 250 ks Bf 109, navíc se slabými motory (typ C 720HP v počtu 70ks) Typ D měl starší motor 680HP. Všechna letadla i bombardéry bez pancéřování a samosvorných nádrží... Pzkw III v poli jen 35ks, Pzkw IV jen 35 kusů!!! V říjnu bylo navíc velmi špatné počasí a nedošlo by ani k velkým náletům a podpoře pozemních vojsk... Stačilo jen vytrvat i s tím co jsme měli...

Mfaky

10. 06. 2020

Chlapi, běžte si roztrhat občanky :D. Polovina informací ve Vašich komentářích, co tady čtu, jsou naprosté smyšlenky a fabulace. Něco si o tom přečtětě, než začnete velkohubě chytračit a hádat se na fórech. Jedna oprava za všechny, Stando...zkratka ŘOP je odvozena od "Ředitelství Opevňovacích Prací" ;)

karel3

08. 06. 2020

Pro Milana:
"Škoda, že nás v tom Ti naši úžasní západní spojenci nechali...."
Československo vzniklov roce 1918, jako západní demokracie ty východní Slovane.
Československo mělo smlouvu o vojenské pomoci z roku 1926 pouze s Francií.
O vojenské pomoci !!! Ne že půjdou Frantíci umírat za slovanské srábky, kteří hodili všechny flinty do žita a utekli lemtat pivo do hospod, ještě než dorazil nepřítel.
Nikdo nebránil československým srábkům bránit rodnou zemi.
Poláci také bojovali proti německým nacistům a sovětským komoušům najednou. Dodnes mohou vzpomínat na své předky s hrdostí. :blush::flag_cz::flag_us:

Milan

06. 06. 2020

Maďarsko by nezaútočilo. Byl by to okamžitý podnět k útoku Rumunska a Jugoslávie. Mala Dohoda ať tak či tak, pořád ještě fungovala. Například ze Srbska bylo připraveno cca 55.000 mužů jako dobrovolníků okamžitě k nasazení. Polsko se bálo SSSR a jakmile by Poláci zaútočili na nás, tak by SSSR mělo okamžitou záminku k zaútočení na Polsko... Stáli by jsme jen proti Německu - od roku 1935 kdy měli jen 100.000 mužů , Versail..., do roku 1938 dokázali postavit necelý jeden milion.
S těmi Ju 87, to Němci v pohraničí po obsazení i zbytku republiky zkoušeli. I přesto, že již nebyly pevnůstky nijak maskovány a byly dokonce k nim namalovány bílým vápnem velké kříže na zemi, tak se Němci jaksi během tohoto cvičení nedokázali do tak malých terčů vůbec trefit...

občan

06. 06. 2020

Pište co Vám libo, každý dle svého naturelu, ale bosí Habešané měli jedno letadlo a postavili se Italům. Prohráli, ale bojovali. Kde byli slavní legionáři, kteří svými životy vybojovali republiku?
V hospodě tací kakánci raději utíkají aby nedostali po hubě. Potom jsme raději vyráběli letecké motory, dodávali boty, látku na uniformy, které jsme šili, a vrtěli jsme se, jen abychom přežili. Mám s tím stále problém.

Petr Hertel / ČERT

04. 06. 2020

Jen pár poznámek k takovému obecnému geopolitickému aspektu věci. To, že vztahy se sousedními státy byly obrovským handicapem pro tu I.Československou republiku, který ji také po vlastně necelé dvacetileté existenci dovedl k záhubě, to je jen konstatování obecně známého faktu. Tak jistě, že kromě Německa tady byly i v článku připomenuté Polsko a ještě spíš Maďarsko, kde ty územní nároky vůči ČSR byly ještě jaksi tradičnější nebo dlouhodobě otevřenější než v případě Německa - a tak když odmyslíme nevalnou perspektivu těsnějšího sblížení s tím "německým", příp. tzv. austrofašistickým (s Itálií a Maďarskem se paktujícím) Rakouskem (za kancléře Dolfusse), tak jediným spojencem, se kterým vnitrozemská ČSR sousedila, zůstávalo Rumunsko. Samozřejmě, s ním jsme ale měli jen krátkou hranici v takové odlehlé oblasti (zvlášť z takového pragocentrického pohledu), jako byla Podkarpatská Rus. ------------------ Jasně, vlastně už cca od roku 1919 tady platilo, že vztahy s Německem dost závisely na našich vazbách na Francii, příp. pak, po Hitlerově nástupu k moci, zčásti i na SSSR (mám na mysli tu československo-francouzsko-sovětskou smlouvu z roku 1935). Na druhou stranu, zásadním faktorem, a to právě souvisí i s tím Rumunskem, tady už od dob těch konfliktů a zmatků po skončení první světové války byla tzv. Malá dohoda, která nás pojila s Rumunskem a Jugoslávií a která byla úplně nejprimárněji vlastně protimaďarským vojenským paktem, ale později se od ní slibovala i širší úloha. Jako se spojenci proti Německu se v roce 1938 s Rumunskem a Jugoslávií určitě už počítat nedalo (taky stačí připomenout tehdy již výrazně proněmeckou orientaci hlavně v případě Jugoslávie), ale i v souvislosti s tou sudetskou krizí roku 1938 stojí za připomenutí politika, kterou již předtím, a hlavně ekonomickými prostředky, cílilo Německo tu Malou dohodu, pro nás dost klíčovou, zcela rozvolnit nebo vlastně rozbít. A je taky známo, že když ještě někdy před Mnichovem 1938 žádala maďarská delegace Hitlera, aby důrazněji podpořil myšlenku revize maďarských "trianonských" hranic, Hitler otevřeně podpořil maďarské požadavky vůči Československu, ale rozhodně ne (aspoň v tu dobu) vůči Rumunsku a Jugoslávii... Tak zcela pochopitelně, tyhle státy měly právě spolu s Maďarskem představovat ten tzv. Südostraum zhruba na rozmezí střední Evropy a Balkánu, hospodářsky na Německo vázaný (tak asi známo, jaký až strategický význam spatřovalo Německo hlavně v Rumunsku kvůli jeho ropným nalezištím)... ---------------------- Tak jenom pro takové dokreslení naší celkové geopolitické situace v předvečer Mnichova 1938...

Farniente

04. 06. 2020

Juříček, voni na PVSce opravdu nechrápali. Nebo to mají z příručky od svého řídícího?
Ten Wehrmacht, co by na nás útočil, byl vycvičen v Sovětském svazu (Rappalská smlouva) a jel na sovětské PHM a oblečen do tádžické bavlny a dobře zásoben i jinými sovětskými surovinami.
A Československá armáda byla léta rozkládaná komunistickou propagandou pod taktovkou stalinské Kominterny, to vám taky zapoměli říct.

Jura

04. 06. 2020

Naše jistě impozantní opevnění bylo bohužel přípravou na minulou válku.

eM

04. 06. 2020

To ano, Bčka se teprve začaly vyrábět. Pointou je, že těch 250kg bomb by stačilo na každej řopík pár. Tlaková vlna by udělala svý. Po průlomu by už padal jeden řopík za druhým.
Ubránit se prostě nešlo a Beneš to moc dobře věděl. Krom toho, zrada je příliš silné slovo. Narozdíl od Polska západní spojenci Československo negarantovali. I tak si myslím, že kdyby tehdy řekli Hitlerovi rozhodný "Ne", dala se válka přinejmenším o pár měsíců nebo i let oddálit.
To už se nedozvíme.

Milan

04. 06. 2020

Tanky samozřejmě až druhořadá úloha po průlomu diverzními skupinami v součinnosti s letectvem. Ju 87 typ A počet kusů 200, jen jeden člen osádky a 250kg puma. Tyb B ještě nebyl vůbec u operačních jednotek. Například strategické zásoby bomb střeliva maziva a paliva pro letectvo jen na jeden týden bojů a konkrétně pro Ju 87 na 3 dny...

eM

04. 06. 2020

Nevím co s tím mají PzIII a PzIV co dělat. Německá taktika nepředpokládala že budou tanky bojovat proti opevnění, dokonce to přímo zakazovala. Tanky měli vyrazit až potom co se podaří vytvořit průlom. Ničení Řopíků by bylo hlavně na bedrech Luftwaffe, především Ju-87B a předválečných Hs-123, jako v Polsku.

Milan

04. 06. 2020

Škoda, že nás v tom Ti naši úžasní západní spojenci nechali. Němci měli jenom cca pro boj použitelných 35 PZKW III a 35 PZKW IV... Všechno ostatní by šlo rozstřílet i protipancéřovou municí dodávanou i do "obyčejných" pušek a kulometů... Může to být poučení pro příště - na nikoho se nespoléhat... Alespoň jednu úlohu pevnosti splnily. Získaly alespoň trochu času a jednalo se. Kdyby žádné pevnosti nebyly, Hitler by to po obsazení Rakouska zkusil i bez jednání. Samozřejmě naše armáda samotná, úplně bez spojenců a né v "rukavičkách"...

Standa

04. 06. 2020

Stálo by za zmínku, že němčouři stavěli i napodobeniny a zkoušeli na ně útočit. Ještě poznámka, slovo řopík vzniklo z označení "řada opevněných postavení". To spojení názvu s ŘOP si někdo z bunkráků odvodil a ostatní to kopírují.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací