Kvůli neúspěchu při denní kampani během bitvy o Británii zahájila Luftwaffe od 7. září 1940 bombardování Londýna a dalších významných měst především v noci. Toto tažení, které se stalo známé jako Blitz, trvalo až do 10. května 1941. Během tohoto období se stalo cílem mnoho měst (z nich Londýn po 57 nocí), bylo zabito přes 43 000 civilistů (polovina z nich v Londýně) a bylo zničeno nebo poškozeno přes milion budov. Jeden z nejtěžších náletů směřoval v noci ze 14. na 15. listopadu na Coventry.

Foto: He 111 od III./KG 55 v noční kamufláži

Po několik týdnů si již RAF bylo vědomo přicházejících změn v německé taktice a Luftwaffe 14. listopadu zahájila velké noční nálety na specifické cíle nebo města pod krycím názvem Mondscheinesonate. Noc 14. listopadu 1940 se stala svědkem útoku Mondscheinesonate s příponou Kom. Luftwaffe používala pro města řadu kódů, např. Birmingham byl Bild, Slough Jahrmarkt, Newport v jižním Walesu Nashorn. Totožnost cíle Kom RAF neznalo. Avšak RAF vědělo, že útok se blíží, a v odvetném plánu nazvaném Cold Water předpokládalo, že se může pravděpodobně jednat o Londýn a jihovýchod Anglie. Cold Water byla pokusem narušit vysílání německé rádiové navigace; zahrnovala známé navigační vysílače v severní Francii a taktéž německá letiště.

Psali jsme:Sovětský Wittmann se na svou kořist vrhal jako tygr z úkrytu – zničil 52 německých tanků

Během předchozích 7–10 dnů dvě jednotky Luftwaffe prováděly noční nálety na jeden konkrétní cíl. KGr 100, vybavená X Verfahren, si vybrala Coventry nejméně třikrát, zatímco II./KG 26 se na něj zaměřila dvakrát. Obě jednotky zaútočily na město v noci z 12. na 13. listopadu; pravděpodobně se jednalo o zkoušku na nečisto před následujícím náletem. III./KG 26 byla nedávno vybavena novým navigačním a bombardovacím systémem nazývaným Y Verfahren. Zjednodušeně popsáno, využíval jeden signál pro navádění směru a další pro měření vzdálenosti. Signál pro směr poskytoval vysílač Wotan II, který vysílal tři naváděcí signály za sekundu. Druhý pozemní vysílač vysílal modulovaný signál, jenž spouštěl odpovídač v Heinkelu He 111 a posílal signál zpět. To umožňovalo pozemní stanici měřit vzdálenost letadla k ní, a tím také k cíli. Když se vzdálenost letadla shodovala se vzdáleností cíle, byly vyslány instrukce pro uvolnění bomb.

Foto: Ju 88 od 4./KG 51 vzlétá k náletu na Coventry

Odpoledne 14. listopadu 1940 RAF zjistilo pravděpodobný cíl pro nadcházející noc a že Kom je Coventry. Ale v tuto dobu již bylo pozdě na posílení obrany Coventry, zatímco protiopatření v rámci Cold Water se ukázala jako bezmocná, aby mohla zabránit tomu, co mělo přijít.

Po přibližně 10 hodin 145 bombardérů Luftflotte 2 a 304 od Luftflotte 3 bombardovalo Coventry 503 t tříštivých bomb společně s téměř 32 000 zápalnými bombami. Coventry bylo Němci označeno jako město, které je „důležitou součástí anglického válečného průmyslu“. Za konkrétní cíle byly určeny Standard Motor Company, Coventry Radiator & Press Work Co. Ltd., plynárna Hill Street, Alvis Ltd., Cornercraft Ltd., British Piston Ring Company a Daimler Co. Ltd. Způsobené škody byly rozsáhlé, jak uvádí následující válečné hlášení:

Psali jsme:Roland Freisler – Hitlerova agresivního soudce zabila americká bomba

„Nálet na Coventry byl prvním příkladem nočního útoku maximální síly na prostorově omezený cíl.

Nálet začal v 19.20 hod. 14. listopadu a pokračoval bez přestávky až do 6.15 hod. příštího rána. Během této doby se zdá, že došlo k asi 600 incidentům. Kolem 330 letadel bylo zapojeno do útoku; pokud by se neuskutečnily ofenzivní akce RAF proti nepřátelským základnám časně zvečera, počet mohl být více než dvojnásobný.
Nálet začal shozem jednokilových zápalných bomb na centrum města, kde se rozpoutaly v okolí katedrály intenzivní ohně. Tyto osvětlovaly cíl pro bombardéry, které následovaly a soustředily se na oblast několika akrů v centru města. Aktivní obrana držela letadla velmi vysoko a hustota přehradné palby byla vyšší než jakékoliv noci vytvořené obranou Londýna. Stíhací letadla byla také aktivní; došlo k několika zachycením nepřítele a k utkáním. Žádný letoun nepřiletěl ve výšce pod balonovou baráží, která byla vypuštěna po celou noc.
Telefonní spojení vypadlo v raném stupni náletu.

Foto: He 111 od KGr 100 byly 14. listopadu prvními bombardéry nad Coventry

Do 3.30 hod. ráno bylo hlášeno 200 ohňů; vyskytl se vážný nedostatek vody, mnoho hydrantů bylo pohřbeno pod troskami a k množství ohňů nebylo možné se dostat. Policejní a hasičské posily byly povolány, aby postavily hlídky na cestách kolem města. Vojáci byli nasazeni jako pomoc při řízení a odstraňování škod.
Navíc, k nedostatku vody byly dodávky plynu časně ráno hlášeny jako ,zcela dezorganizované‘ a elektrická síť ,mimo provoz‘. Posily záchranářů, první pomoci a ambulancí byly poslány od jiných skupin v oblasti. Množství sutin v ulicích komplikovalo jejich nasazení. Z důvodu nevybuchlých padákových bomb (hlášeno 18) muselo být množství lidí evakuováno ze svých domovů.

Těsně po poledni bylo oznámeno 525 incidentů. K 13.25 hod. 15. listopadu byla situace hlášena jako ,zvládána‘. Odpoledne 15. listopadu do města přijeli ministři vnitra a letecké výroby.
Nedostatek vody stále ztěžoval boj s ohněm a trosky odpoledne čas od času opět vzplanuly. Voda byla čerpána z řeky Cherwell a prámy s přívěsnými čerpadly byly nasazeny na kanálu. Všechny ohně byly pod kontrolou do večera 15. listopadu 1940.

Ráno 16. listopadu 1940 se ve městě nacházelo 1130 vojáků. Silnice byly extrémně přecpané.
Dopoledne již hořelo pouze pět ohňů. Návštěva krále v tento den vyvolala udivující pozvednutí nálady lidí. Situace se výrazně zlepšila. V některých domácnostech byla dostupna voda, ale její tlak byl velmi nízký. Všechny rozvody k továrnám procházely opravami. Připravovala se oprava hlavní přípojky a nepoškozené oblasti byly zásobovány vodou.

Foto: Osádky III./KG 55 na letišti Villacoublay při předletovém rozboru, podzim 1940

Situace s elektřinou byla o něco jednodušší než u jiných služeb. Poškození vedení byla poměrně lehká; hlavní elektrárna nebyla poškozena, a mohla elektřinou zásobovat většinu továren. Přestaly dodávky plynu. Došlo k asi 150–200 přímým přerušením. Na zneškodnění čekalo 14 padákových bomb a kolem 200 dalších nevybuchlých bomb.
Do 17. listopadu 1940 se situace v mnoha pohledech zlepšila. Čtyři ohně ještě doutnaly, ale již bez plamenů. Do odpoledne bylo zneškodněno 14 padákových bomb a 40 nevybuchlých bomb bylo odvezeno z důležitých míst.
Během neděle vzhledem k poškozením rozvodů a kontaminaci ze stok a plynu byly veškeré dodávky vody přerušeny. Situace s plynem byla stále neuspokojivá, ale elektřina byla dostupná v centru a v některých okolních čtvrtích.
Do 18.00 hod. 18. listopadu 1940 nebyl k dispozici žádný plyn, ale výroba elektřiny se ustálila na 50 % a situace s vodou se také zlepšila. Dobrého pokroku se dosáhlo při obnovování telefonních služeb: několik důležitých továren obnovilo výrobu. Do pondělního večera již jezdily všechny autobusové spoje. Během noci byli hasiči přivoláni k sedmi obnoveným požárům – ty ale byly rychle uhašeny.

Odhadované oběti činily 380 mrtvých a 800 těžce zraněných.“

Toto hlášení se snažilo vykreslit situaci poněkud pozitivněji. Noční stíhači RAF uvedli pouze jeden souboj, když P/O Lionel Kells od 29. Sq. nárokoval poškození neidentifikovaného letadla poblíž Swaffhamu. Ve skutečnosti nebylo žádné německé letadlo poškozeno. Pouze byl ztracen jeden Dornier Do 17 od 6./KG 3, který byl sestřelen protiletadlovým dělostřelectvem a havaroval poblíž Loughborough. Celá osádka Oblt. Oswalda Priessa zahynula. Navíc, protiopatření provedené Bomber a Coastal Command v rámci Cold Water proběhla až poté, co byly německé bombardéry ve vzduchu. Bomby dopadly na letiště v Rennes, Vannes, Lorientu, Cherbourgu, Orléanu-Bricy, Villacoublayi, Chartres a Châteaudunu, ale jedinými škodami byly tři lehce a jeden těžce poškozený letoun ve Vannes (ale německé záznamy toto neuvádějí) a pět příslušníku Luftwaffe mrtvých a šest zraněných v Cherbourgu. Hubená odplata za to, co Luftwaffe udělala s Coventry.

Foto: Britská protivzdušná obrana v akci

Pro Lt. Karla Svatu od 5./KG 53 šlo o jeho první bojový let. Ačkoliv to ještě nevěděl, zároveň také předposlední, protože již následující noci se jejich Heinkel He 111 při opětovném náletu na Coventry obalil ledem a rozlomil se ve vzduchu. On a pozorovatel Fw. Alfred Achstalle byli jedinými dvěma členy osádky, kterým se podařilo zachránit se na padáku. Pochopitelně, jejich vzpomínky na svou první bojovou akci byly ještě živé, dokonce i když svůj úkol nesplnili, jak vyplývá ze zpravodajského hlášení:

„Jeho první válečný let se uskutečnil v noci ze 14. na 15. listopadu, kdy šest letadel od 5./KG 53 vzlétlo z Lille-Vendevillu, aby bombardovala vodárnu západně od Coventry.
Velitel letky provedl předletový rozbor během odpoledne. Vzlétli v jednominutových intervalech. Vedoucí letoun měl nést množství světlic, aby jimi osvítil cíl. Ostatní nesly po čtyřech 250kg bombách a měly je svrhnout těsně za sebou, jak budou světlice ještě hořet.

Pro tuto operaci byl Knickebein III nasměrován na Coventry. Tabulka s kurzy ukazovala, že Knickebein III byl zachycen nad Kanálem severně u Dieppe a odtud letěli na tomto signálu přímo ke Coventry.
Noc byla zamlžená od výšky 3000 stop a těžká mračna se nacházela v 17 000 stopách. Letadla přeletěla anglické pobřeží ve výšce kolem 15 000 stop. Když jihozápadně od Londýna ztratili signál, strávili nějakou dobu kroužením, když jej hledali. Při této činnosti se dostali do podmínek vytvářejících silnou námrazu. Led se začal tvořit na křídlech a donutil je snížit letovou výšku na 13 000 stop. Nakonec byli nuceni svrhnout bomby a vrátit se domů.
Je pravděpodobné, že pokud by nalezli svůj cíl, otočili by se na východ a vrátili by se přes Severní moře a přistáli blízko Dunkerquu, protože další fragment tabulky s kurzy udával orientaci a vzdálenost od Dunkerquu do Vendevillu.
Následujícího dne, kdy se všechna letadla vrátila, zjistili, že se jim nepodařilo nalézt vodárnu, která byla jejich hlavním cílem, ale místo toho napadli záložní cíl, leteckou továrnu v Coventry.“

Foto: Britská protivzdušná obrana v akci

Vyskytuje se ještě jeden rozpor v pohledu na nálet na Coventry, zda byl zaměřen čistě na civilní obyvatelstvo. Skutečnost, že jsou uváděny padající bomby vybavené sirénami, které vydávaly hrozivý jekot, může podporovat tuto domněnku. Britské hlášení dále uvádí: „Úspěšně zapálené ohně ve středu města se zdály být zřetelným znamením pro nepřátelské piloty a nejspíše způsobily těžké a koncentrované útoky, které následně danou oblast zdevastovaly a které by způsobily mnohem více škod, pokud by směřovaly na průmyslová předměstí. Jestliže by bombardování proběhlo podle plánu, jeho cílem, jak se zdá, by bylo ochromení života ve městě a narušení morálky, spíše než co největší poškození průmyslu. Přes sílu a nebezpečnost útoku nepřítel průmysl v Coventry neochromil ani nezlomil morálku obyvatel, na které v převážné míře závisí.“

Následující noci byl hlavním cílem Londýn. Na Coventry se zaměřila Luftflotte 2. Na město dopadlo jen velmi málo bomb, přestože byla zapálena provozovna General Electricity Company. Němci přišli o jedno sestřelené letadlo. Jednalo se o Dornier Do 17 od 9./KG 76 pilotovaný Lt. Bernhardem Wagnerem. Zřejmě vzácný úspěch pro noční stíhače, dosažený Sgt. Sidneym Hollowayem od 25. Sqn., přestože je také zároveň nárokován (a pravděpodobně by měl být připsán) protiletadlovému dělostřelectvu.

Zachované dokumenty Luftwaffe uvádějí, že cílem bylo narušení průmyslové výroby společně se zabráněním jeho obnovení ve městě velmi důležitém pro vojenskou výrobu automobilů, a to zasažením obydlí dělníků. Ať se to může zdát nepřijatelným, bombardování Coventry je klasickým příkladem totální války Carla von Clausewitze v tom, že existují malé, a někdy žádné rozdíly mezi vojáky a civilisty, protože obě skupiny jsou aktivně zapojeny přímo a nepřímo do válečného úsilí. Smutný údaj pro Coventry; celkový počet obětí se nyní odhaduje na 568 mrtvých a 862 zraněných.

Foto: V této publikaci bylo využito přes 30 výpovědí přímých účastníků bojujících v řadách Luftwaffe

O tomto období 2. světové války se lze více dočíst v publikaci Chrise Gosse Luftwaffe blitz – Pohled do zákulisí: listopad 1940 – květen 1941, která vyšla v nakladatelství NAŠE VOJSKO. V knize bylo využito přes 30 výpovědí přímých účastníků bojujících v řadách Luftwaffe, společně s mnoha dříve nepublikovanými fotografiemi. Autor podrobně rozebírá německé nálety na Spojené království z konce roku 1940 a z první poloviny roku 1941. Obsaženy jsou také výpovědi letců RAF, kteří stáli při vzniku nočních stíhacích jednotek, jež se noc co noc ve velmi obtížných podmínkách stavěly Luftwaffe na odpor.

Uveřejněno s laskavým svolením autora
zdroj: časopis Military revue