Když jsem se nedávno zapovídal v jedné moravské prodejně o problému nákladnosti střeleckého výcviku a dostali jsme se k průměrnému číslu devadesáti prodaných nábojů na jednu prodanou zbraň ročně, bylo mi jasné že něco není úplně správně.

Foto: Nových majitelů zbraní rapidně přibývá, jejich střelecké schopnosti jsou však často žalostné

Je sice pravdou, že dané číslo značně vykompenzují některé firmy které prodávají po desetitisících náboje 9mm a vz43. Otázkou však zůstává co ten zbytek střelců, kteří používají odlišné ráže?

Psali jsme:Velká Británie úspěšně testuje DragonFire – laserovou zbraň na obrněném vozidle Wolfhound

Dá se odhadnout že když opomeneme skupinu sportovních střelců především z řad IPSC, střeleckého svazu a LOSistů není dle mého názoru daná situace "žádná velká diskotéka". Ve chvíli kdy daný střelec má svou „vyladěnou malorážku" jen pro potěchu duše a navštíví s ní střelnici několikrát do roka, je vše v nejlepším pořádku. Daleko větší problém pak nastává u střelců kteří mají zbraň na osobní ochranu a denně jí nosí. (vzpomeňte kolik je na internetu inzerátů („Prodám pistoli –značka nošená a nestřílená").

Tímto se dostáváme ke dvěma největším problémům či překážkám v tréninku­. Je to čas (resp. nedostatek času) a finanční náročnost. Přece jen dostat se alespoň čtyřikrát do měsíce na střelnici je při dnešním vytížení jednotlivce dost náročné a když si pak spočteme, že jedna návštěva v Praze na hoďku s krabkou devítek vyjde na cca 600 Kč bez dopravy, jsme často demotivováni někam chodit.

Foto: Nových majitelů zbraní rapidně přibývá, jejich střelecké schopnosti jsou však často žalostné

Pokud už se nám podaří si zajistit čas a peníze, stále nemáme vyhráno. Přeci jen postavit si trening tak, abychom z padesáti nábojů vytěžili co nejvíce, umí jen málo z nás střelců a na soukromé hodiny s instruktorem nemá každý. Takže u spousty lidí končí trénink „vysypáním krabky" do papíru a alou domu.

Psali jsme:Držitelé a zastánci zbraní ve Virginii protestují proti omezování nákupu zbraní

Ti chytřejší se nechají inspirovat buď výcvikovými videi nebo si koupí některou z encyklopedií obranné střelby, které mají bezesporu vysokou kvalitu. Pořád je to ale jen návod bez hodnocení odborného oka. Výbornou volbou pro takového střelce / střelkyně mohou být kurzy obranné střelby. Výhodou takovéto akce je především dohled instruktora a okamžité srovnávání špatných střeleckých návyků. Takový kurz bývá také skupinovou záležitostí a člověk tak okouká, jak na tom vlastně je a většinou i naváže kontakt s lidmi kteří mají stejný zájem.

Ceny kurzů jsou u nás různé a pohybují se většinou v rozmezí od jednoho do dvou tisíc korun, plus samozřejmě náklady na munici. Na ceně kurzu se většinou odráží počet hodin které odcvičíte, náročnost na materiální zabezpečení a v neposlední řadě také počet cvičících.

Když přepočítáme průměrnou cenu 1500 Kč za cca 8 výcvikových hodin, tak se dostaneme na cenu přibližně 190 Kč na hodinu strávenou na střelnici a to není moc, zvlášť když vezmete v ­potaz, že většinou máte v ceně i terče a zapůjčení ochranných pomůcek.

Za hodinu výcviku se zkušeným instruktorem tedy paradoxně zaplatíte méně než za hodinu samostatné střelby. Navíc by­ste se měli vrámci kurzu dozvědět, jakým způsobem si sestavit individuální trénink a jak naložit efektivně se svými prostředky. V případě, že se rozhodnete pro některý z pistolových či puškových kurzů, je třeba vybírat pečlivě. Pro laika je poměrně složité vybrat si program přímo šitý sobě na míru. Je tedy nejlepší začít u některé společnosti základním kurzem (Z vlastní zkušenosti doporučuji potlačit svou ješitnost i pokročilejším střelcům a začít také základem už jen pro kontrolu základních návyků).

Při samotném výběru pořadatele kurzu je dobré vědět, kdo konkrétní kurz vede, zda má patřičné zákonné oprávnění a v jakém duchu se konkrétní instruktor střelbou zaobírá (I ve střelbě platí, že ten nejlepší střelec nemusí být nutně nejlepším učitelem a nemusí být schopen vám daný postup vysvětlit natož analyzovat chyby).

Dále je dobré se ohledně kurzu poptat na diskuzních fórech či sociálních sítích konkrétních střelců, kteří už na některém kurzu byli.

Dalším vodítkem je i to, zda pořadatel na svých stránkách nabízí obsah kurzu k nahlédnutí nebo zda si to některý rádoby instruktor sosá z paty během kurzu pokaždé jinak. Příjemnou perličkou na konci kurzu může být získání osvědčení o absolvování kurzu nebo nášivka na taktickou bundu.