První dva a půl roku druhé světové války a před nástupem modernizovaného tanku Panzer IV ve verzích F2 a G sloužil střední tank Panzerkampfwagen III (Panzer III) jako hlavní bojový tank německých sil. S příchodem sovětského středního tanku T-34, který se vyznačoval výjimečnou kombinací rychlosti, palebné síly, pancéřování a odolnosti, byl však Panzer III nucen přejít na jiné úkoly a jeho roli převzal Panzer IV s výkonnějším hlavním kanónem. Robustní, spolehlivý a odolný podvozek tanku Panzer III se stal základem pro jedno z nejúspěšnějších samohybných děl druhé světové války, stíhač tanků Sturmgeschütz III.

Panzer III, plánovaný od počátku třicátých let, kdy byla odmítnuta Versailleská smlouva, byl projektem středního tanku, který měl tvořit hlavní část německých obrněných sil. Do roku 1933 však německý průmysl stále nebyl schopen takový tank vyrobit a Panzer I a II měly sloužit ke zlepšení průmyslových dovedností a metod a také k výcviku posádek pro budoucí střední tanky. 

Foto: Panzer III Ausf. D v Polsku v roce 1939 | Bundesarchiv, Bild 101I-318-0083-32 / Rascheit / CC-BY-SA 3.0

Psali jsme:Bombardování Darwinu aneb jak australský přístav zažil svůj Pearl Harbor

Tank Panzer III byl vyvinut podle specifikací vydaných Heinzem Guderianem. Armádní zbrojní oddělení vypracovalo na základě Guderianových specifikací plány středního tanku a výrobci jako Daimler-Benz, MAN SE, Krupp AG a Rheinmetall AG začali vyrábět prototypy. První model tanku Panzer III byl představen v květnu 1937 jako Ausführung A. (Ausf. A) a o dva roky později byla zahájena sériová výroba.

Panzer III patřil mezi první tanky, které používaly zavěšení kol na torzních tyčích. Tank byl vyráběn s třímístnou věží, stejně jako britské tanky Vickers Medium. Tato dispozice umožňovala dobré soustředění velitele na provádění taktických rozhodnutí na bojišti, a tak měly Panzer III bojovou výhodu – jen málo jiných tanků mělo tříčlennou věž.
Od první sériové výroby v roce 1939 do poslední v roce 1943 bylo vyrobeno 5775 tanků Panzer III ve 14 variantách označených A až N. Ausf. N, poslední z tanků Panzer III, byl určen pro protipěchotní a záložní role a využíván k podpoře těžkých tanků Tiger. Byl vybaven 7,35 cm kanonem KwK 37 L/24, který rané Panzer IV používaly jako hlavní výzbroj.

Panzer III vážil 23 tun a měl poměr výkonu k hmotnosti 12 koní na tunu. Výkon 296 koní generoval dvanáctiválcový motor Maybach HL 120 TRM a tank se mohl pohybovat maximální rychlostí 40 km/h. Nejstarší Panzer III měly pancíř o tloušťce 30 mm nebo méně, ale pozdější modely počínaje Ausf. H měly tloušťku čelního pancíře posílenou na 60 mm. Po uvedení do provozu byly Panzer III během druhé světové války hojně využívány. Byly nasazeny při invazi do Polska, pádu Francie, operaci Barbarossa a bitvě u Kurska v Sovětském svazu a v severoafrických kampaních. V době polského a francouzského tažení byly nejlepšími středními tanky německé armády.

Během severoafrické kampaně čelily tankům M3 Stuart a Crusader spojeneckých sil. Panzer III dokázal s těmito tanky držet krok, ale proti těžším tankům Matilda a M3 Lee již výkon jeho zbraně nestačil. Po ztrátách a následné porážce německé armády v bitvě u Kurska byly tanky Panzer III definitivně nahrazeny modernějšími tanky Panzer IV a dostaly za úkol plnit menší role.

Psali jsme:Údolí slz v Golanských výšinách: Jomkipurská válka a statečný odpor dvou izraelských obrněných brigád

Několik vylepšených Ausf. J až M bojovalo v omezeném počtu v Normandii, ale jejich pohyb byl omezen kvůli letecké převaze Spojenců. Jejich výroba byla zastavena již dříve, počty se ještě více snížily a na podzim 1944 jich bylo na východní frontě provozuschopných možná 80. Posléze byly vyřazovány z aktivní služby a do konce války byly poslední z nich odeslány do německých tankových továren, kde byly i jejich podvozky použity k výrobě nejrozšířenějšího německého stíhače tanků a nejúspěšnějšího samohybného děla druhé světové války, StuG III.

Poslední Panzer III bojovaly v Nizozemsku (operace Market Garden), v severní Itálii a ve východním Prusku. Snad jen hrstka ještě akceschopných byla v březnu až dubnu 1945 rozptýlena mezi zoufale oslabené jednotky, jako byla například Steinerova brigáda. Jiné byly ponechány v nečinnosti, v operačních rezervách, v klidných sektorech jako Norsko nebo Holandsko, až do kapitulace. Zbývající byly opuštěny, vyřazeny, nebo padly do rukou nepřítele. Skončily v mnoha muzeích po celém světě, mimo jiné v muzeu US Army Ordnance, v Bovingtonu, Saumuru a Deutsches Panzermuseum. Dodnes je možné některé vraky nalézt v odlehlých oblastech, a to vzhledem k samotnému geografickému rozsahu jejich nasazení, zahrnujícímu tři kontinenty.

Zdroj: warhistoryonline