Kapesní pistole Praga model 21 je velice zvláštní samonabíjecí zbraní, která je řazena do málo početné skupiny tzv. jednoručních pistolí, jejichž ovládání nevyžaduje součinnost obou rukou, především při natahování závěru. Pro Zbrojovku Praga v Praze-Vršovicích (existovala v letech 1918-1926), ji zkonstruoval slavný Václav Holek (1886-1954), který je považován za nejdůležitějšího konstruktéra zbraní v předválečné ČSR. Za svůj život přihlásil více než 75 patentů a je především znám svou tvorbou pro Československou zbrojovku Brno.

Foto: Praga model 21 | VHÚ

Celková délka kapesní pistole Praga model 21 činí 107 mm, výška 83,1 a šířka 20,6 mm. Hmotnost s prázdným zásobníkem 350 gramů a kapacita 6 kusů munice v ráži 6,35 mm Browning. Obecně jde o kombinaci několika velmi originálních řešení, s nimiž se mezi zbraněmi této kategorie často nesetkáme. Sklopný jazýček spouště zajišťoval ve sklopené poloze závěr. Přední radiální část závěru umožňovala pomocí ukazováku střílející ruky natáhnout závěr, přičemž došlo k vyklopení spouště. Bicí mechanismus tvořil přímoběžný úderník, uložený v levé polovině závěru. V pravé části byla uložena vratná pružina, vedená na dřevěné (!) vodicí tyčince. Použití dřeva zdůvodňovala Zbrojovka Praga v návodu snahou o dosažení “elastického a tichého pohybu závěru”. Po podobném řešení, pokud je známo, nesáhl žádný výrobce ani z nouzových důvodů. Hodí se dodat, že tato pistole byla patentově chráněna (z dnes již nejasných důvodů) pouze v zahraničí.

Kapesní pistole Praga byla uvedena na trh koncem roku 1920 a výroba běžela pouze do února 1922. Celkem bylo vyrobeno více než 8 600 kusů. Kvůli potížím s prodejem tak měla zbrojovka na skladě ještě koncem roku 1923 na skladě 4 760 těchto pistolí. Montáž rozpracovaných kusů nárazově pokračovala až do roku 1925. Celkem továrna předložila pražské zkušebně zbraní a střeliva pouze okolo 7 400 kusů. Některé dochované kusy tak postrádají jakékoliv značení a výrobní číslo.

Psali jsme:Status-6: Nejničivější ruská jaderná zbraň s dosahem 10000 km a silou až 100 megatun

Zdroj: VHÚ, Kabinet kuriozit