Přinášíme vám překlad situační analýzy současné situace z pohledu Rusů. Na rozdíl od patetických prohlášení Kremlu se dle mého názoru jedná o poměrně střízlivý pohled na dění na Ukrajině očima bývalého separatistického velitele Igora Girkina, přezdívaného "Strelkov". V rámci překladu bylo provedeno několik redakčních úprav, avšak nedošlo ke změně celkového vyznění originálu.

Foto: Zničená ruská technika u letiště Hostomel v oblasti Kyjeva, 2. dubna 2022 | Shutterstock

Igor Vsevolodovič Girkin, známý také pod pseudonymem Igor Ivanovič Strelkov, je veteránem sovětské a ruské armády, do března 2013 sloužil v ruské tajné službě FSB. Do 14. dubna 2014 byl vojenským velitelem samozvané Doněcké lidové republiky a Novoruska. Právě Girkin je podezřelý z toho, že tehdy vydal rozkaz k sestřelení letu Malajsijských aerolinií MH17, kdy se zničením letadla ještě stihl pochlubit na sociální síti VKontakte, záhy však došlo k odhalení, že se jednalo o civilní let. Následně byl v srpnu 2014 zbaven všech funkcí, spekuluje se, že se tak stalo na nátlak Kremlu. Girkin je znám svou ostrou kritikou vedení bojů na Ukrajině v posledních několika letech a často si nebere žádné servítky ani ohledně hodnocení vlastních lidí. Níže tedy 

Z naší strany:

Po úspěšném ukončení první fáze operace, která skončila rozsáhlým zničením území Kyjevské, Černihivské a Sumské oblasti, se síly přesouvají a soustřeďují na doněckém úseku fronty. Podle všeho (a podle prohlášení politického vedení Ruské Federace) se zde plánuje uskutečnit „druhá etapa" a úkol úplného vyčištění území Luhanské a Doněcké Lidové Republiky od nepřátelských uskupení. Zřejmě se počítá s vytvořením dvou nebo tří dostatečně velkých úderných skupin, které za soustředěné podpory všech leteckých sil a většiny dělostřelectva „semelou" ukrajinské síly (které jsou z nějakého důvodu stále podceňovány) a porazí je v jedné velké bitvě.

Ze strany Ozbrojených sil Ukrajiny:

Plány Ozbrojených sil RF jsou nepříteli dobře známy a nepřítel vůbec nepovažuje porážku svého uskupení za nevyhnutelnou. Naopak, Ozbrojené síly Ukrajiny se hodlají bránit na svých silně opevněných pozicích s oporou o dříve i nově vytvořené (velení ruských ozbrojených sil jim poskytlo dostatek času) opevněné body na předpokládaném směru útoku ruských vojsk (a ty jsou zřejmé - stačí se podívat na mapu).

Položme si otázku: zaručí převaha ruských ozbrojených sil v letectvu a těžkých zbraních vítězství nad nepřítelem (jemuž jsou plány ofenzívy zřejmé), který je připraven se bránit a má vysokou morálku? Moje odpověď' zní NE, není.

Proč? Odpověď:

„Převaha" ozbrojených sil RF v letectvu a dělostřelectvu je velmi relativní, protože Ukrajina disponuje dobře vybavenou a početnou vojenskou protivzdušnou obranou, která vážně omezuje činnost taktického letectva podporujícího ruské jednotky na bojišti a také má výhodu v polních a dělostřeleckých průzkumných prostředcích (drony různých tříd jsou již používané prakticky na úrovni čety). Ukrajinské dělostřelectvo má dobře vybavený a vycvičený personál, a proti početné ruské obrněné technice jsou Ozbrojené síly Ukrajiny (z hlediska obrany) nebezpečné díky opravdu velkému množství protitankových zbraní v rukou pěchoty (ATGM). V podmínkách, kdy ruská vojska budou muset útočit na jednu městskou aglomeraci za druhou, vystupuje do popředí množství živé síly. V tomto ohledu bohužel nemají ruské síly a síly LLR výhodu.

Například po překonání první obranné linie Ozbrojených sil Ukrajiny jižně od Izjumu a u Huljajpole začínají naše jednotky postupovat ve sbližujících se směrech. Mohou se rychle spojit hluboko za ukrajinským uskupením a vytvořit („klasické") dva kruhy obklíčení (vnější a vnitřní) se zárukou, že je nepřítel okamžitě neprorazí a nevytvoří pro postupující vojska vlastní „kotle", jako to opakovaně udělali Němci v roce 1942 s našimi Sovětskými vojáky? Vyjadřuji své pochybnosti. Proč? Protože to vyžaduje hodně jednotek a formací, a to nejen pro průlom, ale i pro pevné zajištění území. A také velké množství zásobovacích jednotek.

Pokud měl nepřítel málo sil, bylo možné částečně ignorovat ochranu komunikačních uzlů. Ozbrojené síly Ukrajiny ale díky mobilizaci už mají dostatek sil srovnatelný s počtem našich vojáků na scéně. Kromě toho má nepřítel možnost zkrátit frontovou linii a přesunout uvolněné síly do ohrožených oblastí, vzhledem k tomu, že Ruská federace jednoduše nemá úplnou vzdušnou nadvládu kvůli nedostatečnému počtu úderných letounů a zanedbatelnému počtu útočných bezpilotních letounů. Současně může nepřítel držet hlavní linii fronty u Doněcka s relativně malými silami díky vynikajícím ženijním překážkám a opevněním, které se budovaly mnoho let, zatímco naši geniální politici dělali h*vno.

V této souvislosti předpokládám, že všeobecný nedostatek sil neumožní ruskému velení provést hluboké krytí v oblasti Dněpru. Proto bude ofenzíva vedena po nejkratších možných liniích - ze severu na Slavjansk-Kramatorsk (maximálně na Barvinkové), z jihu na linii Uhledar-Kurachovo. Obě tyto operační linie nevyhnutelně vedou naše vojáky k brutálním bojům proti opevněným a předem k obraně připraveným posádkám v městských aglomeracích. Navíc má nepřítel mezi nimi poměrně dost silnic, po kterých může své jednotky zásobovat. V těchto oblastech se tak po nějaké době zopakuje situace, která již nastala v oblastech Rubižne-Severodoněck, Popasna a Marinka, kde naše síly postupují velmi pomalu a s velmi velkými ztrátami zejména u pěchoty nebo nepostupují vůbec (viz Avdijivka). Nepříteli tento způsob boje více než vyhovuje.

Proč? Protože potřebují ještě měsíc a půl nebo dva (maximálně tři měsíce) na přípravu velkých záloh; ne v podobě stálého posilování aktivních sil (to dělá průběžně, udržuje počet jednotek přímo zapojených do bojů na poměrně vysoké úrovni), ale v podobě nových jednotek a formací, které mohou být zapojeny v jiných strategických oblastech, zatímco ruské síly „vykrvácejí" šturmováním opevněných měst Doněcké oblasti. V nejhorším případě by se pro nás mohla opakovat situace podobná té, kterou zažil Wehrmacht během operace Citadela (bitva o Kurský oblouk). Zatímco Němci, pomalu se prokousávající hluboko zaklesnutou obranou sovětských vojsk, ztráceli čas a spotřebovávali nahromaděné rezervy, sovětské velení soustředilo na severu u Bělgorodu a Orlu velké uskupení vlastních vojsk, které se do bitvy nezapojilo. A když přešla do ofenzívy - „náhle se ukázalo", že Německo nemá dostatečné síly, aby současně pokračovalo v operaci Citadela a zároveň odrazilo protiofenzívu sovětských vojsk. Stejně tak jsme i my museli operaci ukončit a vrátit roztříštěné síly na jejich původní pozice. A pak se vcelku více či méně organizovaně (což se zdaleka ne všude Němcům podařilo) stáhnout přes Dněpr.

V této souvislosti připomínám, že takzvaná „Ukrajina" dokončuje TŘETÍ ETAPU VŠEOBECNÉ MOBILIZACE. Má lidské zdroje (200-300 tisíc lidí) a technické kapacity (obrovský přísun nejrůznějších zbraní z Evropy a USA), aby nejen udržela dostatečný počet svých vojáků na frontě, ale také vytvořila nové rezervy v počtu až 100 000 mužů, což je asi 50 praporních taktických skupin (BTG) včetně posil a logistické infrastruktury - tedy asi 10 plnokrevných divizí. A co my? Provádíme nábor do různých PMC (soukromé vojenské agentury jako například Wagnerovci), nábor kontraktérů (vojáků z povolání - pozn. redakce) přes vojenské náborové úřady a... a to je vše. Luhanská a Doněcká republika (z hlediska mobilizace) jsou vymeteny a ti, kteří se ještě stále nechají nalákat, budou moci, dá-li Bůh, doplnit již vzniklé a budoucí ztráty.

Předpokládejme, že se jim podaří (na úkor PMC) vytvořit dalších 10 (dokonce 20, což je nepravděpodobné) různých druhů oddílů a BTG. A pak? Ztráty vzniklé v Donbasu (při šturmech dalších „pevností" budou určitě VELMI VYSOKÉ) bude třeba také nějak kompenzovat.

Obecně, jak může ruské velení za měsíc či dva „odrazit" nápory uskupení čerstvých formací Ozbrojených sil Ukrajiny například na hranicích Kurské a Bělgorodské oblasti? A pokud přejdou do útoku, jak budou odraženy? S kombinovanými jednotkami policie, oddíly „alkokozáků" (všichni skuteční kozáci jsou již na frontě) nebo regionální milicí? Regionální milice ještě ani nebyla vytvořena!!! Nikdo ani nekoktá... nebo se naše armáda předem dohodla s nepřítelem, že se bude chovat striktně v rámci plánů našeho oslavovaného generálního štábu? V „první fázi Speciální vojenské operace" se něco takového nepodařilo od začátku. S rozumnými ztrátami pro účastníky. A nemyslím si, že „druhá etapa" bude jiná - ukrajinská armáda zjevně nebude působit na Ruské síly jako „bič".

Závěrem tedy podotýkám:

Bez alespoň částečné mobilizace v Ruské federaci je velmi složité, ne-li nemožné a hlavně nesmírně nebezpečné vést hluboké strategické útočné operace. Musíme se připravit na dlouhou a tvrdou válku, která si vyžádá všechny lidské zdroje, kterými se nyní plýtvá kvůli p*čovinám jako jsou debilní výměny vlajek nad radnicí (v Hostomelu a Buči byly taky chvilku ruské). A, ano, velmi rád bych se mýlil ve svých předpovědích ohledně operace, která vstoupila do “druhé fáze". Ale způsob, jakým to prezentují ti hedonisté, posranci (ze všech oblastí života), prolhaní žvanilové a průměrní, mi na optimismu nepřidává. Z neúspěchů v prvních dvou měsících nebyly vyvozeny žádné strategické závěry.

Za překlad originální analýzy v ruštině, zveřejněné Strelkovem 20. 4. 2022, děkujeme Zdeňku Kloudovi.

Zdroj: Telegram