V bitvě o Atlantik, souboji mezi Němci a Spojenci o kontrolu nad námořními cestami v letech 1939 až 1945, došlo k mnoha mimořádným událostem. Obvykle se týkaly ponorkové války, kterou Němci vedli proti spojeneckým lodím, zpočátku zejména proti britské lodní dopravě. Jedním z nejpodivnějších incidentů v bitvě o Atlantik bylo, když se německá ponorka vzdala britskému letadlu. Toto je skutečný příběh o zajetí ponorky U-570, nikoli ten, který vytvořil Hollywood.

V roce 1941 vstoupila ponorka U-570 do služby u německého námořnictva. Nacházela se v Norsku a velel jí kapitán-poručík Hans-Joachim Rahmlow. Ačkoli byl Rahmlow zkušeným námořním důstojníkem, ponorce velel poprvé. Jeho první důstojník a zástupce velitele a druhý důstojník byli rovněž ve velení na ponorkách nezkušení a většinu posádky tvořili nováčci.

Foto: U-570 připlouvá do Barrow-in-Furness, 3. října 1941 | Royal Navy / Public domain

Psali jsme:Během 2. světové války byl Kreml proti leteckému bombardování chráněn důmyslným maskováním

23. srpna zachytil B-Dienst britskou komunikaci týkající se velké skupiny spojeneckých obchodních lodí u Islandu. Šestnáct ponorek dostalo rozkaz je napadnout a následujícího rána se U-570 vydala na cestu – šlo o její vůbec první válečnou hlídku. Byla to ale past. Britové měli podezření, že jejich komunikace byla prozrazena, takže zpráva byla návnadou, která měla hypotézu ověřit. O čtyři dny později se U-570 již několik dní pohybovala na rozbouřeném moři a všichni na palubě trpěli mořskou nemocí. Některým bylo tak špatně, že byli zcela upoutáni na lůžko.

Rahmlow se snažil zkoušené posádce ulevit, a tak nařídil ponorce přiblížit se k hladině, což ovšem bylo v rozporu s předpisy a vlastně proti zdravému rozumu. Je o něco snazší vypořádat se s mořskou nemocí než úspěšně odvrátit útok protiponorkového letounu. V průzračných vodách u Islandu, který byl významnou spojeneckou základnou, byl člun ze vzduchu dobře viditelný.

Tak ji také spatřil britský seržant Leslie Bathy Mitchell z 269. perutě. Mitchell se základnou v Kaldaðarnes na Islandu letěl se svým bombardérem Lockheed Hudson na rutinní hlídku, když spatřil U-570 těsně pod hladinou. S úsměvem proletěl nízko a aktivoval hlubinné nálože, ale pumovnice se zasekly a nešly uvolnit. Rozzuřeně nahlásil pozici ponorky a zůstal v oblasti, aby se ujistil, že jeho peruť zprávu dobře vyhodnotila.

Rahmlow si toho na palubě ponorky samozřejmě nebyl vědom. Ať už kvůli nezkušenosti, nebo proto, že mu bylo příliš špatně, než aby se o to zajímal, neobtěžoval se podívat do periskopu, zda je situace klidná. V 10:50 U-570 prorazila hladinu přímo pod velitelem 269. perutě Jamesem Thompsonem. Thompson okamžitě otočil zpět a směrem k ponorce klesal – doufal a modlil se, aby se jeho pumovnice nezasekla.

Psali jsme:Výsadkář, který v Normandii visí dodnes

Rahmlow zrovna vstoupil na můstek, když uslyšel zlověstný zvuk motoru letadla. Přikázal plavidlu, aby se ponořilo, ale bylo už pozdě. Thompson vypustil čtyři 250libervní hlubinné nálože a tentokrát se mechanismus nezasekl – padly do vody pod ideálním úhlem 30° nedaleko zádě plavidla. U-570 se při ponořování rozjela vpřed, a vyhnula se tím přímému zásahu.

Další Thompsonova nálož vybuchla asi 10 metrů od ponorky. Kombinovaná síla výbuchů člun poškodil a nejhorší byla poslední rána. Ponorka se téměř převrátila. Plavidlo se stalo obtížně ovladatelným a začala do něj prosakovat voda. Ve strojovně unikla z bateriových článků kyselina, která se smísila s vodou a vytvořila plyn. V domnění, že jde o plynný chlor (což nebyla pravda), zpanikařili nezkušení inženýři. Rahmlow přikázal vynořit se a zároveň dal posádce signál, aby si oblékla záchranné vesty a vylezla nahoru na věž.

Thompson si myslel, že se snaží obsadit palubní děla, a tak provedl další průlet a začal střílet, ale přestal, když viděl, že mávají bílou vlajkou. Ne že by na tom záleželo. Vlny byly tak vysoké, že by každého, kdo by stál na palubě ponorky, spláchly. Na můstku Rahmlow vysílačkou informoval své nadřízené, zatímco jeho posádka začala ničit stroj Enigma a vyhazovat přes palubu kódové knihy. Ve své panice se neobtěžoval kódovat zprávu, kterou zachytili Britové a nařídili, aby se na místo dostavily všechny dostupné lodě. Také německé velení nařídilo, aby do oblasti zamířily další ponorky. U-82 odpověděla, ale spojenecké bombardéry ji přinutily, aby v zájmu vlastní bezpečnosti oblast opustila.

Trauler HMT Northern Chief nakonec dorazil k U-570 ve 22:50 a její velitel pohrozil, že pokud se ponorka ponoří, pobije všechny, včetně těch v záchranných člunech a vestách. Němci odpověděli, že nemohou, ani kdyby chtěli, a prosili o záchranu, zatímco házeli přes palubu, co mohli, aby se nepotopili. Northern Chief odpověděl, že pomoc dorazí příští den, a zaměřil na U-570 světla, aby její pozici označil ostatním lodím.

Když 28. srpna začalo svítat, situace se zhoršila. Němci požadovali okamžitou záchranu, zatímco Britové trvali na tom, že ponorku nejprve zajistí. Zatímco na sebe křičeli, přelétl nad nimi norský spojenecký pilot. Nechápal situaci a shodil na U-570 bomby. V domnění, že Northern Chief je německá záchranná loď, střílel a loď palbu opětovala. Pak se počasí zhoršilo. Britové se snažili připojit k ponorce vlečné lano, ale nedařilo se to. V domnění, že tuto činnost Němci sabotují, vypálil HMS Burwell varovné výstřely, které zranily pět Němců, ale žádného nezabily.

Nakonec se s velkými obtížemi k ponorce pomocí záchranného člunu dostali důstojník a tři námořníci z trawleru HMS Kingston Agate. Poté, co při rychlém pátrání nenašli na ponorce stroj Enigma, připojili vlečné lano a zajistili transport pěti zraněných mužů a důstojníků ponorky na loď Kingston Agate. Zbylá posádka byla převezena na palubu HMCS Niagara, která se mezitím k ponorce přiblížila.

Lodě začaly pomalu plout k Islandu s U-570 ve vleku a s jednotkami Hudsonů a Catalin neustále hlídkujících nad hlavou. Za úsvitu 29. srpna dorazily do Þorlákshöfnu. Tam byla ponorka vytažena na břeh, protože nabírala vodu a předpokládalo se, že jí hrozí potopení. Po opravách na Islandu odplula vlastní silou i se zajatou posádkou do Anglie. Tam byla opravena a poté pečlivě otestována, aby se zjistily její schopnosti.

Královskému námořnictvu i námořnictvu Spojených států poskytla významné informace o německých ponorkách a s posádkou královského námořnictva provedla jako HMS Graph tři bojové hlídky, čímž se stala jediným U-Bootem, který se během války dočkal aktivní služby na obou stranách.

Z aktivní služby byla vyřazena v únoru 1944. Několikrát byla použita jako cíl, aby se zjistilo poškození způsobené hlubinnými bombami při zkouškách. Poté, co tyto pokusy přežila, měla být odtažena záchranným remorkérem Královského námořnictva HMRT Growler z Chathamu na Clyde k sešrotování. Dne 19. března 1944 se však ve vichřici přetrhlo vlečné lano a loď, hnaná větrem a vlnami, najela na mělčinu poblíž Coul Point na západním pobřeží skotského ostrova Islay. Growler nebyl schopen ponorku vyprostit a byla opuštěna.

Ponorka byla částečně rozebrána a sešrotována v roce 1947. Některé pozůstatky HMS Graph ale byly ještě v roce 1970 při odlivu viditelné na skalách poblíž pláže Sligo, přičemž tlakový plášť velitelské věže a periskopová trubice jsou dobře viditelné i dnes, zbytky vraku leží v hloubce asi šesti metrů. U-570 je dodnes jedinou známou ponorkou, která se vzdala letadlu.

Zdroj: warhistoryonline.com