EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Příběh velkého hrdinství fotbalistů Dynama Kyjev za 2. světové války

 18. 01. 2022      kategorie: Vojenská historie      6 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Když za druhé světové války vpadli Němci do východní Evropy, spáchali zde mnoho příšerných zločinů. V této strašlivé době se však kromě zla a utrpení objevilo i mnoho hrdinských činů, kdy se běžní lidé v těch nejtěžších chvílích dokázali postavit za to, co je správné.

271890817_625372801877830_307525399114512238_nFoto: Tým Start složený z bývalých fotbalistů Dynama Kyjev | Wikimedia Commons / Public domain

Mezi těmito hrdiny byli například i bývalí fotbalisté Dynama Kyjev, kteří po rozpuštění klubu za německé okupace hráli za nově vytvořený tým Start. Start do června 1942 sehrál řadu zápasů proti výběrům maďarských, italských, rumunských a německých vojáků a 6. srpna porazil i tým Flakelf, který byl složený z příslušníků protiletadlového dělostřelectva. Start tehdy vyhrál 5:1 a ponížení Němci naplánovali odvetné utkání.

Odveta se měla odehrát 9. srpna na stadionu v Kyjevě a Němcům samozřejmě nešlo o férové sportovní utkání. Místo toho chtěli uspořádat propagandistické divadlo ve stylu teutonské teatrálnosti a patosu, které mělo potvrdit jejich rasistické protislovanské teorie. Aby si to celé pojistili, zápas pískal příslušník SS, který neskrývaně nadržoval Němcům. Díky tomu se Němci dostali rychle do vedení, ale Kyjevané do konce prvního poločasu zápas otočili a před odchodem do kabin vedli 3:1. Během poločasové přestávky přišel do šaten kyjevských fotbalistů důstojník SS, který hráče varoval, že by případnou výhru nemuseli přežít a naznačil jim, že mají prohrát.

800px-Death_match_bill
Foto: Propagační leták vyzývající k návštěvě zápasu | Wikimedia Commons / Public domain

Fotbalisté si však plně uvědomovali symbolický význam utkání, a proto se rozhodli, že nad Němci zvítězí za každou cenu, což se jim povedlo a zápas skončil výhrou Startu 5:3. I přes německé hrozby většina hráčů nakonec přežila, nicméně 4 z nich byli umučeni v koncentračním táboře Syrec nedaleko Kyjeva. Zemřeli však jako hrdinové, jako vítězové, kteří se odmítli sklonit před nepřítelem. V roce 1964 tito popravení fotbalisté obdrželi Medaili za odvahu a v roce 1971 jim byl u stadionu Dynama Kyjev odhalen pomník.

Zdroj: britannica.com

Komentáře

Czert

19. 01. 2022

Mira
Ty ses naprosto genitalni.
Kdyz je podle tebe dukazem pravicastvi zo, ze se kapitalistky zapad podbizel hitlerovi, spolu s kralovskou rodinou, tak tedy stalin a komunismus misi byt velmi pravucasti, vzyt prece spolu podepsali pakt na ktery zapad nemel odvahu.

bt

19. 01. 2022

Kniha v češtině: Obrana cit Kyjeva. DANAMO. Historie jedné legendy - Andy Dougan
Z obálky: R. 1942 --- odehrál f. zápas mezi týmem Luftwarre a mužstvem místní pekárny, za něž nastoupila celá řada hvězd předválčeného Dynama Kyjev. --- Andy Dougan vzdává čest hrdinství ukr. fotbalistů...
Přeložil Tomáš Jeník. Nakl. BB/art r.2003. Copyright 2001 Dougan, Great Britain. 167 stran, uvádí zdroje.

Richard Šebesta

19. 01. 2022

Pro Diogenes. To co píšete je zcelá nový fakt,ale jak znám komunistickou propagandu může to být pravda. Komunisté lhali vždy a ve všem. Vše co napíše nebo řekne nějaký komunista je nutno aspoň 10 x ověřit.

Diogenes

19. 01. 2022

Zrovna o tomhle zápase jsem četl a řekl bych, že i článek zde je hodně poplatný sovětské verzi. Po rozpadu SSSR mohli přímí účastníci a jejich potomci konečně říci pravdu. Jen ta základní fakta : vyhrožující důstojník SS je výmysl sovětské propagandy, také rozhodčím nebyl esesák a dá se říci, že pískal nestranně. Pravdou je to, že několik účastníků zápasu válku nepřežilo a tři z nich byli převezeni do koncentračního tábora a později zastřeleni. Jedna z teorií je ta, že je udal funkcionář konkurenčního ukrajinského klubu , který hráči Startu vysoko porazili. Ten měl dobré vztahy s Němci a nahlásil, že fotbalisté Startu plánují diverzní akce a spolupracují s partyzány. Také s názorem, že zápasy Němců a Maďarů s místními kluby měly sloužit jako demonstrace převahy nad Slovany, nelze zcela souhlasit. Těch utkání bylo daleko víc , u několika desítek se podařilo dohledat také výsledky a většinu zápasů vyhrály ukrajinské kluby. S velkou pravděpodobností tedy prohry neměly pro Němce takový význam, že by trestali vítěze. Ani já však nechci snižovat hrdinství a oběti těch, kteří nepřežili.

Czert

18. 01. 2022

Tak to, ze bolsevik lhal i kdyz nemusel je pravda, kdyby rek ze vetsina prezila, nijak by to nevadilo, ale proste by nemeli mrtve hrdiny a pro komary vzdy byl mrtvy hrdina lepsi nez zivy, protoze zivy vzdy mohl jejich lzi vyvracet ci napravovat.

A mas 0ravdu v tom ze komunsti byly stejni jak nackove, vzdyc nacismus a komunismus sou sesterske ideologie.

Je ohromnym upsechem komunistu ze se nacismus vydava za pravicovou stranu a ne pravdive levicovou.

Richard Šebesta

18. 01. 2022

O tomto utkání jsem slyšel již za komunismu. Soudruzi o něm informovali ale jinak. Což je pro ně typické,tedy lživě. Podle nich všichni hráči byli povražděni.Hrdinství oněch Ukrajinců to jistě neumenšuje spíše naopak. Když to převedeme do doby po druhé válce tak komunisté se ale chovali stejně a specielně sovětšti. Když bylo Československo ve finále MS v roce 1962 hrálo proti Brazílii . Zápas piskal sovětský rozhodčí. Tedy zdálo by se,že máme výhodu a bude spíše fandit nám jako spojenci. Opak byl pravdou. Sovětští fotbalisté byli spolu s Brazilci favority celého šampionátu jenže ve čtvrtfinále nečekaně podlehli domácím Chilanům 1:2 a sen o zlatu byl pryč. Místo nich hráli finále fotbalisté ČSSR tedy země sice pátelské ale podřízené. Sovětský rozhodčí tedy ze závisti aby náhodou ta malá země která je jim podřizena nevyhrála fandil Brazilcům a doslova pískal proti naším hračům mimo jiné důkazem byl neodpískaný pokutový kop za ruku brazilského hráče v době kdy Brazilci vedli 2:1. Výhrávat bylo přece dílem hlavně sovětských hráčů a nikoli těch podrizených kolonii. Jako třeba ČSSR a další. Poslední věc k tématu fotbal a politika je z mistrovství 1934 a 1938 v obou vyhráli MS Italové a šefém státu byl už dlouho Mussolini. I on si ale zakládal na prestiži a v roce 1934 v Římě proti ČSR jeho tým vyhrál 2:1 v prodloužení ale za pořádného přispění švédského rozhodčího Eklinda,který pískal rovněž proti našim. O 4 roky později hráli Italové opět finále proti Maďarsku a vyhráli 4:2. Tradovalo se,že udájně italským hračům v případě prohry hrozil snad hrdelní trest. Maďaři tedy protihráči o tom věděli a proto snad zápas dopadl tak jak dopadl a údajně kapitánm Maďarů řekl,že zachránili Italům život. Je-li to opravdu pravda nebo jen smyšlené to ale nevím. Zda se to neuvěřitelné.

Přidat komentář