Proč je legendární ruský strategický bombardér Tu-95 stále v provozu: Argumenty a zdůvodnění
Legendární sovětský (ruský) strategický bombardér Tupolev Tu-95, na Západě přezdívaný "medvěd" (v kódu NATO Bear), je již více než 60 let v provozu. Nejdříve působil ve Vzdušných silách SSSR a dnes slouží ve Vzdušných a kosmických silách RF, kde je toto pozoruhodné letadlo považováno i nadále za nezbytné.
"Tu-95 je starý ruský bombardér, který odmítá přistát a zůstat na zemi" - takto doslova pojmenoval americký portál The National Interest (NI) jeden ze svých posledních článků. Nadšení Američanů ze sovětsko-ruského letadla je přitom pochopitelné. Dnes je svým způsobem velká vzácnost setkat se s letadlem, jehož provoz započal před 64 lety, tedy na konci první dekády Studené války. Stejně tak jako tehdy, i dnes je Tu-95 symbolem parity Ruska a USA. Čemu vděčí výjimečný "medvěd" za svou pozornost, a proč stále nenastal čas Tu-95 poslat "do důchodu"? Důvodů je několik.

Foto: Tu-95MS Bear H RF-94130 u Skotska, 2014 | Wikimedia Commons
Začít můžeme tím, že Tu-95 je do dnešních dnů jediným na světě sériově vyráběným strategickým bombardérem a raketovým nosičem s turbovrtulovými pohonnými jednotkami. Motory Kuzněcov NK-12, které pohánějí strategický bombardér Tu-95, jsou považovány za nejvýkonnější turbovrtulové motory na světě.
Nepochybnou výhodou Tu-95, ve srovnání s moderními proudovými letadly podobného určení, je také nízká spotřeba pohonných hmot. A nesporně důležitý význam má dále vysoká schopnost utajení před družicovým systémem SBIRS, který je určen také pro monitorování strategických bombardérů s proudovými motory.

Foto: Motor NK-12M na letadle Tu-95 | Wikimedia Commons
Není proto náhoda, že se The National Interest o "ruského medvěda" zajímá a nesouhlasí s těmi, kteří považují sovětsko-ruský bombardér za zastaralé letadlo, které by nejraději viděli v muzeu, kam podle nich dávno patří. Od letadla Tu-95 se ve skutečnosti nic nepožaduje, kromě schopnosti letu na velké vzdálenosti. A to zvládá na jedničku.

Foto: Výstup z motoru NK-12M na letadle Tu-95MS | Wikimedia Commons
Ve výzbroji letounu Tu-95 se od roku 2015 (verze Tu-95MSM) nacházejí nejnovější stealth okřídlené střely dlouhého dosahu, Ch-101, které umožňují strategickému bombardéru uskutečňovat účinné údery na pozice protivníka mimo dosah jeho protivzdušné obrany. Právě tato modernizace zbraňového arzenálu, v kombinaci se schopností extrémně dlouhého doletu letadla zajišťuje, že jsou strategické bombardéry Tu-95 důležité a vysoce efektivní i v současnosti.
Ještě donedávna považovali představitelé americké obrany stroj Tu-95 především za nástroj jaderného zadržování, za jakýsi symbol schopnosti Ruska uskutečnit jaderné útoky v případě zahájení globálního jaderného konfliktu.

Foto: Okřídlené stealth střely dlouhého dosahu Ch-101 podvěšené pod křídly Tu-95MSM | theaviationist / VKS RF
Tu-95 prokázal dostatečně svou důležitost také v současných podmínkách v rámci účasti VAS RF v bojových operacích na území Sýrie. Právě operace v Sýrii totiž prokázaly, že Tu-95MS je velmi dobře použitelný i v současných lokálních konfliktech. Ve dnech 17. až 20. listopadu 2015 strategické bombardéry, tentokrát v roli nosičů řízených střel, zaútočily na pozice teroristů z tzv. Islámského státu na území Sýrie pomocí řízených okřídlených střel Ch-55. O rok později, 17. listopadu 2016, zaútočily letadla Tu-95MSM, tentokrát okřídlenými střelami Ch-101, na základny teroristických skupin, přičemž vypuštění řízených střel dlouhého dosahu proběhlo ještě nad Středozemním mořem.
5. července 2017 vzlétly letadla Tu-95MS z ruského vojenského letiště a po doplnění paliva během letu doletěly až nad území Syrské arabské republiky, kde znovu zaútočily a úspěšně zničily pozice teroristů tzv. Islámského státu, včetně jejich základen, skladů zbraní a velících center. Tentokrát zaútočily letadla Tu-95MS ze vzdálenosti přibližně 1000 km.
Video: Tupolev Tu-95MS v akci / YouTube
Jak je tedy vidět, na první pohled staré sovětské letouny, které však prošly modernizací již v naší době, lze velmi efektivně využívat i dnes v lokálních konfliktech, které jsou nedílnou součástí moderní hybridní války. Náhrada "medvěda" ještě nebyla vyvinuta, a zdá se, že navíc ani není nijak zvlášť nutná, "stařík" se totiž i dnes docela úspěšně vypořádává se svými povinnostmi a úkoly.





