První válka proudových letadel – letectvo v korejské válce 1950-1953
V závěrečných dnech druhé světové války již obě strany ve své výzbroji proudové stíhačky měly, avšak jednalo se spíše o experimentální letouny a na obloze stále dominovaly stíhačky poháněné vrtulí, které měly v mnoha ohledech nad prvními proudovými letouny ještě převahu, a ne-li převahu, tedy proti nim nebyli bez šancí. První letecká válka proudových letadel proti proudovým letadlům pak přišla o pět let později, když vypukla válka v Koreji.
V létě 1950 začala korejská válka. Korejský národ byl již rozdělen na komunistickou Severní Koreu a kapitalistickou Jižní Koreu. Severokorejská armáda postupovala se sovětskou a čínskou podporou přes hranice v naději, že se jí podaří poloostrov znovu pod svou vládou sjednotit. Situace se však rychle vyhrotila a na podporu jihu byly vyslány síly OSN, tvořené především americkými vojáky a technikou. Čínské jednotky následně překročily hranice, aby bojovaly na straně svých severokorejských spojenců.
Foto: MiG-15, s nimž k nepříteli přešel severokorejský pilot No Kum-Sok | Wikimedia Commons / Public domain
Zpočátku se na obou stranách vznesly do vzduchu vrtulové stíhačky, jako například Lavočkin La-7 a F-51 Mustang. Poté přišlo na řadu letectvo Spojených států (USAF) s letouny F-80. Jednalo se o proudový letoun s přímým křídlem, který byl vyvinut příliš pozdě na to, aby mohl být použit za druhé světové války. O pět let později byl podle amerických standardů prakticky zastaralý, ale byl dostatečně výkonný na to, aby dominoval starším letounům – a především byl k dispozici.
Následovaly však rychle další letouny. Dne 3. července 1950 se poprvé dostaly do akce proudové letouny amerického námořnictva F9F Panther. Prvních šest měsíců války tak měla OSN na obloze převahu. Až do konce října vládly vzduchu nad Koreou letouny podporující jednotky OSN. Dne 1. listopadu 1950 zaútočilo šest dosud neznámých stíhaček na skupinu Mustangů USAF. Letouny byly později identifikovány jako MiG-15 sovětské výroby. A misky vah se zhouply na druhou stranu.
Mikojan-Gurjevič MiG-15 byl impozantní stíhací letoun, který využíval technologie několika různých zemí. Jeho křídla vycházela z výzkumu ukořistěného Němcům na konci druhé světové války. Jeho motor RD-45 byl nelegální kopií britského proudového motoru Rolls-Royce Nene. Celý byl dokončen sovětskými inženýry a létal ze základen v Číně, aby se vyhnul útokům OSN na severokorejské letecké základny.
Stalin se v té době snažil, aby se do války přímo SSSR nezapojil. Oficiální verze zněla, že komunistům pomáhají sovětští poradci, ale žádné sovětské jednotky v oblasti přiznaně nepůsobily. Jak válka postupovala, vyšlo najevo, že některá letadla pilotovali sovětští piloti, protože se přes vysílačku vraceli ke svému rodnému jazyku. Jižní Korea a její spojenci se rozhodli podvod nezpochybňovat. Riziko plného zapojení SSSR do války bylo příliš vysoké.
První souboj proudových letadel proti proudovým letadlům se odehrál 8. listopadu 1950. Čtyři MiGy vletěly do jihokorejského vzdušného prostoru. Tam je vyzvala skupina stíhaček F-80C USAF z 51. stíhacího záchytného pluku. Poručík Russel J. Brown získal historicky první sestřel proudové stíhačky proti proudové stíhačce, když jeden z MiGů poslal k zemi. Aby toho nebylo málo, následujícího dne se uskutečnilo první střetnutí MiGů proti proudovým stíhačkám amerického námořnictva. A nadporučík W. T. Amen sestřelil další MiG-15.
I přes svá vítězství byly síly OSN vystaveny v podobě přítomnosti ruských stíhaček výzvě, kterou nebylo radno podceňovat. MiG byl výkonný letoun, který se mohl rovnat téměř všemu, co měly západní mocnosti. Bombardéry USAF B-29, které dříve mohly beztrestně létat, byly vůči útokům těžce ozbrojených MiGů velmi zranitelné. MiGy také bránily severokorejské základny, když byly napadeny.
Vzdušná převaha OSN byla ohrožena. Bylo třeba něco udělat. V reakci na události z 8. listopadu USAF nařídilo 4. stíhací skupině, aby odcestovala z USA do Koreje. Jednotka byla vybavena letouny F-86A Sabre, nejmodernějšími stíhačkami v americkém arzenálu. Brzy ji následovala 27. stíhací eskortní peruť, která létala na letounech F-84 Thunderjet.
Jednotlivě si MiGy vedly o něco lépe než tento konkrétní typ F-86. Sabre byl vyzbrojen šesti kulomety, ale MiG měl těžší výzbroj. Navzdory tomuto rozdílu si Američané v bojích obvykle vedli lépe. Komunisté létali ve formacích o 20 a více letounech, zatímco západní síly používaly agilní čtyřčlenné jednotky. Během tří let korejské války byly v silách OSN různé proudové letouny. Jako stíhací bombardér sloužil letoun Republic F-84 Thunderjet. Také jejich piloti několik MiGů sestřelili.
Australské královské letectvo vstoupilo do války s vrtulovými letouny F-51 Mustang americké výroby. Když zjistilo, že je MiGy překonávají, přešlo na Gloster Meteor F.8; britský proudový stíhací letoun pocházející z jediného proudového letounu, který se zúčastnil bojů ve druhé světové válce. S MiGy se však rozhodně svými výkony nemohl měřit.
Navzdory převaze proudových stíhaček hrála vrtulová letadla stále svou roli. Nejúspěšnějším britským letounem byl Hawker Sea Fury Královského námořnictva. Ze všech neamerických letadel zničil nejvíce komunistických, přestože byl poháněn vrtulí. Sea Fury dokonce zničily několik MiGů.
V průběhu konfliktu sestřelily Sabry USAF 757 letadel při pouhých 103 ztracených vlastních strojích. Dobrá taktika se ukázala být stejně důležitá jako vyspělá technologie, která Američanům poskytla výhodu. Nebylo to jediné poučení z války. Éra stíhaček s přímým křídlem skončila. Letouny F-80, F-84 a Meteor se měly stát historií, zatímco do popředí se dostávaly letouny se šípovým křídlem. Američané prokázali sílu USAF a Sověti sílu MiGu. Nastal věk proudových letadel.
Zdroj: warhistoryonline