Ruské letectvo bude ve velkém budovat přístřešky a úkryty pro letadla
Ruské ozbrojené síly se pustily do reformy, která potrvá desítek let. Řeč je o masivní výstavbě přístřešků pro letadla na leteckých základnách. Plánuje se vybudování více než 300 přístřešků různých velikostí, a to především pro podporu perspektivních leteckých systémů, včetně letadel páté generace. Toto rozhodnutí bylo ovlivněno především zkušenostmi s používáním letecké techniky v Sýrii.
Proč se právě Sýrie stala důvodem pro rozhodnutí masivní výstavby letištních přístřešků? Ukázalo se, že samotná povaha nepřátelských akcí přináší mimo jiné aktivní ostřelování leteckých základen, nově za pomoci dronů. Dalším důvodem je horké klima, které komplikuje údržbu letadel a významným prvkem je i maskování. Na internetu dnes koluje velké množství družicových fotografií letištních drah včetně umístění letadel a vrtulníků. Nejen odborníci z nich tak mohou vyčíst početní stav letadel i jednotlivé typy.
Foto: Ruská letecká základna v Sýrii – Khmeimim / Gazetevatan / Ministerstvo obrany Ruské federace
Přístřešky v syrském Khmeimimu byly postaveny relativně nedávno, a to ve formě betonových příček se střechami se zesílenými výztužemi, které jsou schopné odolat pádu dronu. Přístřešek je určen ke krytému stání až osmnácti letadel.
Význam ochrany letadel potvrzuje např. raketový útok na syrskou leteckou základnu Al-Shayrat v provincii Homs 7. dubna 2017. Útoku se tehdy zúčastnily dva torpédoborce amerického námořnictva - Ross (DDG-71) a Potrer (DDG-78), které ze Středozemního moře vypálily 60 řízených střel Tomahawk. Výsledky tohoto útoku, který byl zaměřen na letadla syrských vzdušných sil, se v různých podáních liší - USA hlásily 20 zničených letadel, zatímco Sýrie hlásila pouze šest poškozených letadel. Hned druhý den letecká základna pokračovala ve své práci a první poškozené letadlo vzlétlo. Napadená letecká základna, kde se nacházejí čtyři letky letounů MiG-25P/R, MiG-23MF, Su-22M2 a Su-22M4, je vybavena železobetonovými úkryty, a tak byla většina letadel chráněna před přímým zásahem raket a šrapnelů i před zvědavými pohledy. Američané neznali přesný počet letadel a jejich rozestavení na základně.
Mimochodem, v sovětských dobách se začaly objevovat letištní úkryty různých typů ve vzdušných silách na základě zkušeností z izraelské šestidenní války s Araby v roce 1967. Izraelské letectvo tehdy během jednoho dne vyřadilo téměř celé egyptské vojenské letectvo a většinu syrských letadel stojících v řadách na letištích bez jakéhokoli krytí. Generální štáb Ozbrojených sil SSSR pro sebe tehdy učinil závěr - je jednodušší investovat do výstavby úkrytů, než přijít o drahá bojová vozidla. Rovněž bylo rozhodnuto vybudovat zóny rozptýlení letadel kolem letišť tak, aby nemohly být zničeny jediným náletem nebo dělostřeleckou palbou.
Úkryty na letištích však byly stavěny především u zahraničních skupin sovětských vojsk (NDR, Polsko, Maďarsko, Československo) - v první linii případné konfrontace s NATO v Evropě. A také v takzvaných hraničních vojenských obvodech - Karpaty a Oděsa na Ukrajině, v Bělorusku a Pobaltí. Za poměrně krátkou dobu bylo postaveno asi 2500 železobetonových konstrukcí.
Je zřejmé, že po rozpadu Sovětského svazu zůstaly všechny tyto letištní struktury na cizím území. Na pozadí problémů formování nové ruské armády bylo zjevné, že dostupné prostředky nebudou stačit na stavbu železobetonových krytů na letištích. V nejlepším případě bylo možné maximálně pozorovat hliněné valy oddělující od sebe parkování letadel.
Paradoxem je, že ve srovnání s cenou letadla stojí jakýkoli přístřešek jen zlomek ceny a může podstatně prodloužit životnost nákladného vojenského vybavení a výrazně usnadnit podmínky služby všem zúčastněným. Ve vzdušných silách jiných zemí jsou úkryty a přístřešky pro bojová letadla nepostradatelnou součástí infrastruktury letišť. Téměř v každé zemi NATO jsou např. letouny F-16 a ještě více stroje F-35 nutně drženy v boxech vybavených všemi nezbytnými systémy. V Rusku však tradičně po celá desetiletí stály stovky letounů na letištích bez sebemenšího krytí. Situace s úkryty ve vojenském letectví vypadala obzvlášť markantně ve srovnání s pozemními silami - tam byly stavěny speciální garáže a krytá stání pro tanky a bojová vozidla pěchoty zcela běžně.
Podle ruských vojenských představitelů existuje spousta důvodů k oživení výstavby spolehlivých letištních přístřešků. Samozřejmě se mluví také o čistě vojenské bezpečnosti, s přihlédnutím k poměrně napjatým vztahům s NATO. Realizace plánu rozvoje letištní sítě, která má zajistit maskování letadel před satelitním pozorováním, ochranu před klimatickými faktory a palbou tak dostává prioritu.
Zatím se počítá s výstavbou více než 300 přístřešků, lze však předpokládat, že v budoucnu bude vybudováno i více odolnějších úkrytů a jejich výstavba bude synchronizována s dodávkami letadel. Stavbu přístřešků na letištích mají provádět nejen organizace Vojenského stavebního komplexu, ale také síly ženijních a letištních praporů, čímž se má zrychlit tempo prací a snížit náklady.
Rusko dnes staví celkem deset vojenských letišť v Arktidě a většina z nich je již připravena k použití. Výstavba uzavřených úkrytů na těchto letištích je velmi důležitá. Většinou by mělo jít o klenuté železobetonové úkryty ŽBU, které byly vyvinuty již v polovině 60. let. Tehdejší modely měly tloušťku stěn asi 60 cm a byly kryty až několika metry zeminy a vegetací.