Rusko během útoku na Ukrajinu použilo novou zbraňovou techniku, o které západní státy netušily
Každý stát se snaží držet reálný stav své armádní výzbroje včetně nových technologií co nejvíce v tajnosti, aby měl případný nepřítel co nejméně informací a tím co nejméně znalostí o nových zbraních či případných slabých místech. Výjimkou není ani současný válečný konflikt na Ukrajině.
Foto: Odpalovací vozidlo Iskander-M (vpravo) a muniční vozidlo (vlevo) | Wikimedia Commons / Vitaly V. Kuzmin / Public domain
Zejména na počátku válečného konfliktu na Ukrajině používali Rusové balistické rakety krátkého doletu Iskander-M. Tyto rakety mohou nést mnoho druhů hlavic – od vysoce explozivních až po jaderné. Rakety mohou také ve své finální fázi letu manévrovat a tím velmi znesnadnit zaměření protiraketového systému.
Nevýhodou těchto raket je pak velmi náročná a nákladná výroba, proto je tedy logicky požadováno, aby co největší počet těchto raket dosáhl svého cíle. Rusové tak tyto rakety osadili menšími zařízeními, které vypadají jako kazetové bomby, avšak zbraňoví experti později přišli na to, že se jedná o zařízení, které funguje jako klamný cíl a má za úkol odlákat protiraketové systémy od skutečné rakety Iskander-M. Richard Stevens, bývalý expert britské armády na zneškodňování bomb, řekl listu The New York Times, že nikdy nic podobného těmto návnadám neviděl. „Neviděl to nikdo. Neměl příležitost to vidět,“ dodal.
Klamné cíle mají hned dvojí funkci. Díky hořícímu hořčíku uvnitř malé rakety mohou zmást systém, který se zaměřuje na tepelnou stopu. Další funkcí je rušička, která dokáže znemožnit zaměření radarového systému protiraketové obrany. Nasazení těchto nových klamných cílů je však trochu pochybné, neboť ukrajinské jednotky mají jen málo protiraketových systémů, které mají alespoň částečnou šanci raketu Iskander-M zasáhnout a lze tak říci, že Rusové prozradili jeden ze svých trumfů v podstatě zbytečně.
Další novinkou, se kterou se ruská armáda vytasila je hypersonická balistická střela Kinžal Ch-47M2. Jedná se o extrémně rychlou a přesnou střelu, proti které takřka neexistuje obrana. Její dolet je 2 tisíce kilometrů a dokáže vyvinout rychlost až pětinásobku rychlosti zvuku. Během celého letu je Kinžal ovladatelný, což je pro protivzdušnou obranu noční můra. Kinžal může nést jak normální, tak i jadernou hlavici a nejčastěji bývá vypouštěna ze stíhaček MiG-31K.
Foto: MiG-31K nesoucí hypersonickou balistickou střelu Kinžal Ch-47M2 | Wikimedia Commons / Public domain
V květnu 2018 bylo deset stíhačů MiG-31K experimentálně vybaveno střelami Kinžal a připraveno k následnému ostrému bojovému nasazení. Do prosince 2018 provedly letouny celkem 89 vzletů nad Černým a Kaspickým mořem.
Do února 2019 provedly posádky MiG-31K více než 380 cvičných letů s touto raketou, z nichž nejméně 70 využilo tankování paliva ve vzduchu. Veřejný debut si střela odbyla během mezinárodní soutěže Aviadarts v srpnu 2019.
Podle agentury TASS se první start Kinžalu v Arktidě uskutečnil v polovině listopadu 2019. Start údajně provedl letoun MiG-31K z letecké základny Olenja. Střela zasáhla pozemní cíl na zkušební střelnici „Pemboj“, kdy dosáhla rychlosti Mach 10. V červnu 2021 byla údajně raketa Kinžal odpálena letounem MiG-31K ze syrské letecké základny Hmímím na pozemní cíl v Sýrii. Vzdušně-kosmické síly Ruské federace úspěšně odpálily hypersonické střely Kinžal 19. února 2022 v rámci cvičení ruských strategických sil.
Zdroj: thedrive.com, euronews.com