Nemyslitelné. Přesně tak se jmenoval plán, který Winston Churchill nechal vypracovat jen pár týdnů po pádu nacistického Německa. Operace Unthinkable – útok západních Spojenců na Sovětský svaz. Bývalí spojenci bok po boku s poraženými Němci v nové válce proti Stalinovi. Šílené? Ano. Ale zároveň velmi reálně zvažované. A jen málo chybělo, aby se z map Evropy opět začala slévat krev.

Foto: Focení z Jalty, kde Churchill, Roosevelt a Stalin posílili nesoulad – známý moment z historie | Wikimedia Commons / Public domain

Když nacistické Německo 8. května 1945 kapitulovalo, svět si na chvíli vydechl. Ale ne Churchill. Byl přesvědčen, že vítězství nad Hitlerem neznamená bezpečí – jen přechod do nové, možná ještě nebezpečnější éry. Ve východní Evropě se rychle šířil sovětský vliv; Polsko, Maďarsko, Rumunsko a části Německa byly plně v moci Rudé armády. Stalin dával jasně najevo, že nemá v úmyslu odejít. Britský premiér, skeptický vůči Sovětům po celý život, se nyní ptal: Co když je jediný způsob, jak zastavit Stalina, udeřit první?

A tak 22. května 1945 Churchill nařídil britskému generálnímu štábu vypracovat konkrétní plán vojenského útoku na Sovětský svaz. Příkaz byl jednoznačný: prověřit možnost „prosadit vůli Západu vůči Sovětům ozbrojenou silou“.

Plán útoku: Spojenci a nacisté bok po boku

O pár týdnů později ležely na stole konkrétní návrhy. Den „D“ nové války byl stanoven na 1. července 1945. Spojenecké síly – především americké, britské a kanadské jednotky – měly zaútočit na sovětské pozice ve střední Evropě. Kromě toho dokument počítal s mimořádně kontroverzním prvkem: začleněním až 100 000 německých vojáků z bývalého Wehrmachtu do nové protisovětské armády. Ti, kdo ještě v dubnu bojovali proti Britům a Američanům, se nyní měli postavit po jejich boku proti novému nepříteli.

Západní plánovači si byli vědomi, že Rudá armáda je obrovská a má výhodu v tankové síle i pozemních jednotkách – ale věřili, že technologická převaha Západu a moment překvapení mohou převážit. Cílem bylo prorazit sovětské linie v Německu, donutit Stalina k ústupu z Polska a obnovit svobodu ve východní Evropě.

Reálné šance – a katastrofický výhled

Interní analýza ale byla střízlivá až mrazivá. Generálové rychle dospěli k závěru, že operace je vojensky extrémně riziková. Sovětské síly v Evropě měly tehdy asi 11 milionů vojáků, zatímco Západ by byl schopen nasadit zhruba 2,5 milionu. Rudá armáda měla morální převahu vítězů nad Berlínem, logistické zázemí a byla zvyklá bojovat v rozsáhlých, krvavých operacích. Navíc se předpokládalo, že útok by vyvolal masová povstání komunistických buněk v Evropě – včetně Francie a Itálie.

Ani Spojené státy nebyly této myšlence nakloněny. Prezident Truman i jeho vojenští poradci považovali návrh za šílený a odmítli se na něm podílet. A tak 9. července 1945 byla Operace Unthinkable formálně pohřbena – bez jediného výstřelu. Churchill zanedlouho po volbách padl, Stalin upevnil svou moc ve východním bloku a svět se místo nové světové války ponořil do studené války, která trvala další čtyři dekády.

Mýtus? Nebo reálná hrozba?

Dlouho se o Operaci Unthinkable mluvilo jako o pouhé kuriozitě – úletu politika posedlého Ruskem. Ale odtajněné dokumenty ukázaly, že nejde o fantazii, nýbrž o reálně promýšlený plán. Ukazuje strach, paniku a strategickou nejistotu, která panovala i mezi vítězi války.

Churchill věřil, že kdo váhá, prohrává. A i když byl nakonec donucen ustoupit, jeho varování před Sovětským svazem se naplnilo během několika málo let – v Berlíně, Koreji i v Maďarsku. Operace Unthinkable tak zůstává jedním z nejděsivějších „co kdyby“ 20. století. Válečný stroj byl unavený, ale stále se otáčel – a jen málo chybělo, aby začal znovu drtit Evropu, tentokrát pod jinou vlajkou.

Zdroj: historypress.co.uk