V dnešním, poněkud vtipném a odlehčeném článku se podíváme na typický den sovětského vojáka v 80. letech.

Budíčeeeeek!

Typický den sovětského vojáka začal – samozřejmě – probuzením! A to opravdu časným. Budíčky se totiž neurčovaly podle pevně stanoveného času, ale spíše podle východu slunce. Ranní vstávání se tak v průběhu roku měnilo s tím, jak brzy svítalo, ale můžeme říci, že většinou šlo o časy 5:30–5:45. Vojáky hned zrána budilo slovo „Podyom!“ – Vstávat!

Následovalo rychlé ustlání postelí a příprava na ranní rozcvičku. Ta se konala za každého počasí – i mrazu – venku. Dělila se na čtyři části. Úvodní 5–10minutové rozběhání předcházelo dynamickému cvičení, které obsahovalo základní protažení, jako kroucení hlavou a pažemi. Následoval běh na místě se zvedáním kolen, kliky, dřepy a výskoky. Poté následovala 10–15minutová silová část, která zahrnovala angličáky a shyby na hrazdě. Pokud areál disponoval překážkovou dráhou, mohl následovat i překážkový běh. Rozcvička byla zakončena během v délce 2–5 kilometrů v závislosti na jednotce. U elitních sil, jako například výsadkářů, se závěrečný běh často prováděl i s výstrojí.

Snídaně – nejdůležitější jídlo dne

Po rozcvičce následovala ranní hygiena a přesun na snídani, která se podávala nejčastěji mezi 7:00–7:30. Základem byla kaše s vysokým obsahem sacharidů, což ve většině armádních jídelen znamenalo jáhlovou kaši nebo vařené kroupy. Ocelově šedé želé bylo všeobecně na nejspodnějším stupni oblíbenosti u všech vojáků!

Občas se ale našly výjimky – mohla se objevit krupicová, pohanková či ovesná kaše. Někdy se ke snídani podávala také vařená rýže nebo těstoviny.

K pití byl nejčastěji podáván hořký černý čaj a k zakousnutí standardizované dva plátky černého žitného chleba s tenkou vrstvou margarínu, nebo – v lepším případě – másla. Podle tabulek měl každý voják dostat ke snídani 20 gramů másla, ovšem toho bylo dosaženo jen velmi zřídka. Žitný chléb mohl ve výjimečných situacích nahradit světlý.

Foto:  Ocelově šedá kaše jako základ každého dne? Ale jistě | Archiv Vlada Besedovského

A po snídani „legrace“

Jádro dne sovětského vojáka se točilo kolem teorie a praktických cvičení. V závislosti na délce služby se denní rutina měnila. Zpočátku tvořila největší část dne teoretická příprava: politická studia, teorie boje, memorování vojenské struktury a hodností i rozvíjení teoretických schopností v rámci specializace daného vojáka.

       Foto: Dopoledne bylo vyhazeno spíše teorii | Archiv Vlada Besedovského

Oběd

Oběd probíhal nejčastěji mezi 13:00 a 14:00. Právě díky sovětským obědům vznikl legendární vojenský vtip:
„Na oběd dostáváme tři jídla: zelí s vodou, zelí bez vody a vodu bez zelí.“
Což ale nebylo tak daleko od reality.

Oběd měl více chodů. Začínalo se polévkou – buď borščem, nebo gulášovou. Často ale boršč spíše připomínal vodu s několika kousky zelí, a to kvůli přísným kvótám přídělů masa. Výjimečně se podávala hrachová polévka, která byla mezi vojáky oblíbená.

Hlavní chod musel obsahovat větší množství sacharidů – nejčastěji dušené maso s brambory, pohanka, rýže, těstoviny či ovesné vločky. K pití vojáci obvykle dostávali kompot (často nesladký kvůli nedostatku cukru) nebo černý čaj.

Foto: K obědu bylo nejčastěji dušené maso s rýží či bramborami | Archiv Vlada Besedovského

A po obědě další „legrace“

Po obědě následovalo praktické cvičení, které probíhalo od 14:00 do 18:00. Jeho náplň závisela na jednotce i druhu zbraní, které využívala. Součástí byl jak bojový výcvik – střelecká příprava, nácvik útoku a obrany, topografie, práce s mapou – tak i taktický výcvik, zahrnující přesuny, kopání zákopů či práci s bojovou technikou.

Odpoledne se také pravidelně prováděla údržba výzbroje, výstroje a techniky: čištění zbraní, kontrola tanků a BVP i osobní výstroje. Ke konci dne se dělaly i práce v kasárnách – úklid či opravy zjištěných závad.

 Foto: Odpoledne následovalo taktické či bojové cvičení | Archiv Vlada Besedovského

Večeře

Večeře probíhala standardně mezi 18:00 a 18:30. Opět se podávala ocelově šedá kaše, dušené maso nebo častěji konzervovaná „Tušnoka“ – směs zbytků a odkrojků z vepřového, hovězího a drůbežího masa (včetně kostí a chrupavek) dušená ve vlastní šťávě. K tomu vojáci dostávali chléb s margarínem či máslem.

V závislosti na regionu se někdy podávaly i ryby a občas sladký dezert v podobě oslazeného tvarohu.

Foto: Po večeři měli vojáci volno. Psali dopisy, hráli karty, nebo si jen povídali a odpočívali | Archiv Vlada Besedovského

Zhasnout a spát!

Mezi 20:00 a 22:00 probíhala příprava na spánek: večerní rozkazy, hlášení velitelům, kontrola výstroje a osobní hygiena. Večerka a zhasnutí světel probíhaly standardně ve 22:00.

Některé jednotky – například výsadkáři či příslušníci Spetsnaz – však měly přísnější režim, takže večer mohlo proběhnout ještě další fyzické cvičení nebo pochod.

Zdroj: Safar Publishing