Mimořádně diskutovanou zprávou z ukrajinského bojiště se stalo sestřelení ruského letounu Su-30 SM, ke kterému došlo 2. května poblíž ruské základny Novorossijsk. Poprvé v historii zde totiž došlo k sestřelení nadzvukového letounu bezpilotním systémem, dronem.

Foto: SU-30SM | Alexander Rybalchenko

Psali jsme:Nové tanky Arjun Mk.1A pro indickou armádu

I proto se vyrojila hned celá řada komentářů, že tento sestřel ruského letounu je jakýmsi předznamením zániku nadzvukových letounů, že nadzvukové letouny, jako je nejen Su-30, ale i třeba letouny F-35 pořizované Českou republikou, ztrácejí smysl. Bývá poukazováno i na ekonomický faktor, kdy nadzvukové letouny stojí desítky milionů dolarů, a jsou tak mnohdy až neúnosnou zátěží pro státní rozpočty zemí, zatímco drony jsou podstatně levnější. Podle těchto komentářů akvizice nadzvukových letounů představují nesmyslnou investici do zbraňových systémů vhodných jen pro minulé války – s tím, že mnohem smysluplnější je investovat do dronů. Je ale tomu skutečně tak?

Sestřel ruského letounu Su-30 

O samotném sestřelu ruského letounu Su-30 přitom zatím máme jen málo informací. Především nevíme, zda tento sestřel byl výsledkem nějaké cílené, předem připravené operace, anebo šlo o spíše náhodnou událost. Nevíme, zda tuto operaci provedla pro tento účel speciálně vycvičená jednotka ukrajinské armády, zda se na takovýto způsob protivzdušného boje ukrajinská armáda systematicky připravuje. Za takové situace je ovšem poněkud předčasné tuto situaci nějak zásadně hodnotit a vyvozovat z ní dalekosáhlé závěry. Přesto již dnes tato událost stojí za hlubší zamyšlení.

V hlavní roli – námořní dron

Předně je třeba říci, že tohoto sestřelu dosáhl námořní dron – tedy zástupce kategorie označované USV. Nešlo o létající dron (jak se objevilo v některých českých médiích).

Hlavním hrdinou této události se stal ukrajinský USV Magura V 7, který je součástí širší rodiny námořních dronů Magura. Jde plavidlo o délce pouze 5,5 metru, a hmotnosti cca 1000 tun. Dosahuje rychlosti až 42 uzlů, cca 78 km/h, přičemž jeho akční rádius činí 800 km. Zatímco základní typ Magura V5 představuje klasický námořní dron určený k ničení válečných lodí a nese až 200 kg výbušniny, od něj odvozený Magura V7 představuje jeho protiletadlovou verzi. Pro plnění svých úkolů je vybaven upravenou leteckou protiletadlovou střelou R-73, kterou má standardně ve výzbroji celá řada ruských letounů (paradoxně včetně samotného Su-30). Nutno ale říci, že dron Magura V7 podle všeho nenese nějaký radar pro zjišťování vzdušných cílů, což je dáno jeho malými rozměry a nízkou nosností.

Psali jsme:Ochránce Moskvy: Suchoj Su-9 "Fishpot B"

Úspěch ukrajinské armády a zvlášť USV Magura V7 je o to cennější, že byl sestřelen právě letoun Su-30 SM. Letoun Su-30 SM totiž představuje poměrně výkonný, moderní letoun. Je sice faktem, že letoun Su-30 SM patří ještě do čtvrté generace nadzvukových stíhacích letounů a nikoliv generace páté (jako např. F-35), jenže letouny čtvrté generace jsou dosud ve výzbroji světových letectev včetně velmocí široce zastoupeny. Jen samo zařazení letounu Su-30 SM do čtvrté generace proto ještě o ničem nevypovídá. 

Letoun Su-30 SM je přitom výsledkem poměrně zajímavé geneze. Su-30 SM totiž představuje rozvinutí známého letounu Su-27. Oproti němu se ale výrazně liší. Zatímco Su-27 ve své základní podobě představoval jen specializovaný stíhací letoun, letoun Su-30 SM je mnohem univerzálnější, jelikož dokáže působit i proti pozemním cílům. Tím se letoun Su-30 SM liší i od dalších derivátů Su-27, a to jak od letounu Su-34, který je určený pro údery proti pozemním cílům, tak i letounu Su-35, který je naopak primárně určen pro stíhací úkoly.

Vše umocňoval poměrně moderní radiolokátor NO11M Bars, resp. NO11M-R Bars-R, na ruské poměry pokročilé software a schopnost nést a používat zbraně o dalekém dosahu. Letoun Su-30 SM proto dokázal působit proti vzdušným cílům za hranicí viditelnosti, a stejně tak působit proti pozemním cílům na velkou vzdálenost. I díky těmto svým vlastnostem se stal letoun Su-30 SM úspěšným exportním artiklem. Ostatně – letoun Su-30 byl vyvinut primárně pro export. Letouny Su-30 tak zakoupila hned celá řada států, např. Čína, Indie či Venezuela. Pro některé z těchto států se pak letoun Su-30 stal páteřním či dokonce jediným letounem nadzvukového letectva.

Právě díky svému exportnímu úspěchu, rozjeté sériové výrobě a z ní vyplývající nižší ceně letoun Su-30 SM zaujal i ruskou generalitu. Proto si jej pořídilo i samotné Rusko pro své vzdušné síly, ale i pro ruské námořnictvo (do jehož sestavy sestřelený Su-30 SM patřil) v celkovém počtu cca 120 letounů.

Každopádně letoun Su-30 představuje poměrně moderní, výkonný letoun. Není to žádný zastaralý letoun, jako jsou MiG-21 či Mig-23, které dosud létají v různých rozvojových zemích. Sestřelení letounu Su-30 je proto mnohem závažnější, a to nejen z ekonomických důvodů, kdy ztráta letounu v hodnotě cca 1 miliardy Kč je samozřejmě pro ruské letectvo bolestná, ale především proto, že má vyšší vypovídací hodnotu.

Jak asi k sestřelení letoun Su-30 SM došlo

Je otázkou, jak vlastně k tomuto sestřelu nadzvukového letounu pouhým námořním dronem došlo, či spíše jak k němu mohlo dojít. Předně – zasáhnout nadzvukový letoun, a to navíc letoun s tak vynikající manévrovatelností, jakou se vyznačují právě letouny rodiny Su-27/30/35, je složitou záležitostí i pro velké válečné lodě disponujícími výkonnými radary a protiletadlovými systémy o dalekém dosahu. O to je tento sestřel letounu Su-30 SM námořním dronem disponujícím jen lehkou raketou R-73 o poměrně malém dosahu obdivuhodnější.

Je ale zřejmé, že Ukrajinci museli mít povědomí o tom, že letoun Su-30 se bude v dané oblasti a v daný okamžik vyskytovat, a to nejspíš na základě dlouhodobého pozorování. Rusové se totiž i přes dosavadní válečné zkušenosti stále nezbavili zvyku vykonávat rutinní hlídkové lety ve stejných oblastech ve stejné hodiny.

Stejně tak lze předpokládat, že operátoři USV Magura V7 dostali informace od nějakého (zřejmě pozemního) radiolokátoru o velkém dosahu, kterému se podařilo detekovat ruský letoun již předtím, než se začal pohybovat v dané oblasti. A to i proto, že SUV Magura V7 žádným adekvátním radiolokátorem nedisponuje. Případně tomu bylo tak, že Ukrajinci měli na základě svých dosavadních zkušeností povědomí o tom, kdy se v dané oblasti bude ruský letoun Su-30 SM pohybovat, proto byl předem do dané oblasti vyslán USV Magura V-7,a když radiolokační systém zjistil přítomnost ruského letounu v oblasti a předal operátorovi USV Magura V7 příslušné informace, došlo k odpálení protiletadlové střely.

Tato situace tak poněkud připomíná známý sestřel amerického letounu F-117 srbským protiletadlovým systémem S-125 během operace Spojenecká síla. I tato událost svého času vyvolala značný poprask. Letoun F-117 totiž dokázal sestřelit zastaralý sovětský systém S-125 pocházející z šedesátých let minulého století (byť v Srbsku důkladně modernizovaný). Tohoto sestřelu přitom bylo dosaženo především díky tomu, že americké letouny létaly pravidelně ve stejných místech a ve stejný čas; Srbové si tak dokázali vypočítat, kdy a kudy se budou americké letouny pohybovat. Mohli se proto na tuto situaci včas připravit a zaměřit systémy S-125 a jim příslušející naváděcí systémy příslušným směrem. V případě sestřelu ruského letounu Su-30 SM to nejspíš bylo obdobné, byť je zde samozřejmě celá řada rozdílů.

Kolem celé této akce zůstává celá řada neznámých. Důležitou je především otázka, zda tohoto sestřelu dosáhla nějaká jednotka, která se specializuje na boj námořních SUV pro boj proti nadzvukovým letounům. Námořní systémy SUV vyzbrojené lehkými PLŘS totiž existují již nějaký čas, zatím se ale předpokládalo jejich použití spíš proti méně pohyblivým vzdušným cílům, především vrtulníkům. Sestřelení nadzvukového letounu – byť se zřejmě vzhledem k tomu, že plnil jen hlídkové úkoly, pohyboval jen podzvukovou rychlostí – bylo skutečně mistrovským kouskem. Zatím ukrajinské oficiální prameny jen vydaly obecné oznámení, že akci provedly speciální síly; s tím, že neznáme charakter této jednotky. Pokud ale ukrajinská armáda disponuje jednotkou či jednotkami, které se zaměřují na boj proti vzdušným cílům pomocí dálkově řízených USV a jsou k tomu adekvátně vycvičeny, může to být pro Rusko skutečně vážný problém. Další, podobné sestřely ruských nadzvukových letounů totiž mohou brzy následovat.

A na druhou stranu je dost dobře možné, že šlo jen o náhodu, či spíše celou souhru náhod. I to se v dějinách vojenských operací občas stává, a leckdy to vojenským stratégům dokázalo zamotat hlavu. A někdy to vedlo i k předčasným závěrům s neblahými důsledky. I proto je třeba při hodnocení této operace postupovat obezřetně.

Mohou drony nahradit nadzvuková letadla či válečné lodě? 

Již dnes se přitom i na základě této události objevují názory, že vojenské letouny jsou bezcenné, když je dokáže sestřelit poměrně jednoduchý a levný námořní dron. Případně že mohou námořní drony nahradit velké válečné lodě, protože budou schopny vykonávat úkoly protivzdušné obrany, které dosud plnily specializované válečné lodě. Ale tak tomu není.

I sestřelení ruského letounu Su-30 totiž ukazuje, že klíčovým prvkem pro je získání dokonalého situačního povědomí, a následně i detekce daného vzdušného cíle. V tomto případě potřebné informace zevně dodal operátorovi USV Magura V7 nějaký radiolokační systém. Ale takovýto spolupracující pozemní systém není vždy k dispozici (to naznačuje, že sestřelení letounu Su-30 bylo výsledkem dlouhodobě připravované akce, která vycházela ze znalosti, že se v dané oblasti bude letoun pohybovat). Mnohem lepší je, když příslušný detekční systém – tedy nějaký vysoce výkonný radar - nese přímo samotný bojový systém. Námořní SUV takovým systémem zatím nedisponují, a vzhledem ke svým malým rozměrům jím ani disponovat nemohou. Operátor systému tak nemůže získat patřičné situační povědomí, a to i když vezmeme v potaz, že mu v tom může čím dál víc napomáhat umělá inteligence. Oproti tomu nadzvukové letouny či válečné lodě patřičnými radarovými systémy disponují. Zatím proto ani létající drony, ale ani námořní drony SUV nemohou nadzvuková letadla či válečné lodě nahradit.

Lze ale předpokládat, že nadzvukové letouny a válečné lodě budou čím dál více s létajícími drony, resp. námořními drony spolupracovat, že se stanou vůdčími prvky těchto bezosádkových systémů. Díky tomu ovšem válečné konflikty získají zcela novou, vyšší dynamiku. Bohužel ke škodě nás všech. 

Zdroj: bbc.co.uk, sukhoi.org