Ve 30. letech minulého století se sovětští inženýři zaobírali nejroztodivnějšími konstrukcemi, mezi kterými nalezneme i koncept tanku, který by se vznášel na vzduchovém polštáři. Obrněné vozidlo mělo být schopno rychle překonávat vodu, poušť nebo jiný těžký terén. Konstruktéři během jeho vývoje využili platformu prvního sovětského civilního vznášedla L-1.

Vůbec první úspěšné experimenty s technologií vozidel na vzduchovém polštáři se v Sovětském svazu datují do první poloviny 30. let 20. století. Za vznikem prvního civilního vznášedla stál inženýr a designér Vladimir Israilevič Levkov (1895-1954). V roce 1934 ve své laboratoři navrhl a postavil první vznášedlo s označením L-1. Po úspěšných testech se pustil také do návrhu vojenské verze L-5 (Земноводный подлетающий танк). V roce 1937 zahájila skupina inženýrů z moskevského leteckého závodu č. 84 vývoj prvního vojenského vznášedla. Opancéřovaný tank na vzduchovém polštáři byl stavěn podle Levkovy dokumentace a pro jeho konstrukci byla využita platforma zmíněného vznášedla L-1. Aerodynamický trup vozidla měl průřez ve tvaru písmene U a měl být svařen z 10–13 mm ocelových pancéřových plátů se svažující se přídí a zádí. Dva letecké motory M-25 o celkovém výkonu 1450 k poháněly dvě vrtule, které byly usazeny ve svislých tunelech na přídi a zádi části trupu. Konstrukční dokumentace stanovila, že vozidlo o hmotnosti 8,5 tuny se bude viset ve výšce 20–25 cm nad hladinou vody nebo země a jet rychlostí 120 km/h. Zatáčení bylo dosaženo pomocí žaluzií, které regulovaly proudění vzduchu. Tank byl navržen pro dvoučlennou posádku: řidiče, který seděl za přední vrtulí, a velitele/střelce, který obsluhoval válcovou otočnou věž. Výzbroj tvořil jeden tankový kulomet Děgťarjov ráže 7,62 mm. Koncem roku 1937 vznikla maketa tanku v měřítku 1:4. Byť konstruktéři viděli ve vozidle velký potenciál, projekt si nezískal podporu vysoce postavených armádních činitelů a tak byl ukončen.

Foto: Levkov L-5 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Speciální kurz smyku (Armáda České republiky)

Později letecký konstruktér a vynálezce Pavel Grochovskij (OKB letectva Rudé armády) pracoval na vznášejícím se obrněném automobilu s pomocnými koly a věží z tanku T-38, který rovněž nebyl nikdy dokončen. Podobný osud stihl též jeho vznášedlo schopné přepravit 20 vojáků, přičemž konstrukce vozidla jim umožňovala střílet aniž by jej museli opustit, a to i za jízdy. připomenu, že většímu rozšíření vznášedel v minulosti bránily jejich vysoké provozní náklady (obrovská spotřeba paliva) a často dost omezený dosah. Vývoj moderních pohonných jednotek o vysokém výkonu při nižší spotřebě paliva a rozsáhlé využití nových lehkých materiálů (hlavně kompozitů) při jejich výrobě ovšem vede ke snižování celkových provozních nákladů.

Zdroj: Kabinet kuriozit, GlobalSecurity.org, Secret Projects Forum