Sovětský pilot uletěl v MiGu-25 do Japonska a hrůza opadla – nebyla to zázračná a neporazitelná stíhačka
Dne 6. září 1976 přistálo na letišti v japonském městě Hakodate sovětské vojenské letadlo. Vzletová a přistávací dráha nebyla dostatečně dlouhá, a těžký letoun ji přejel o desítky metrů, než konečně zastavil. Šlo o cennou trofej – MiG-25 – s nímž se nyní mohli potenciální protivníci SSSR podrobně seznámit.
Pilot opustil kokpit a vypálil dva varovné výstřely do vzduchu. Na silnici vedle letiště se shromáždili motoristé a začali si pořizovat fotografie. Po několika minutách se k letadlu konečně dostali zaměstnanci letiště. Pilot, 29letý poručík Viktor Ivanovič Bělenko ze sovětských sil protivzdušné obrany, jim řekl, že chce zběhnout.
Foto: MiG-25 | Wikimedia Commons / Public domain
Nešlo o typické zběhnutí. Bělenko právě uletěl 650 km a přistál na zahraniční letecké základně ve stroji Mikojan-Gurevič MiG-25, nejtajnějším letounu, jaký dosud Sověti vyvinuli. Západní země si MiGu-25 poprvé všimly kolem roku 1970. Špionážní satelity odhalily nový typ letounu při testování. Západní vojenské představitele znepokojovala zejména velká křídla letounu.
Velká křídla jsou u stíhacích letounů užitečná. Vytvářejí vztlak a usnadňují zatáčení. Zdálo se, že nové letadlo má jak velká křídla, tak dva obrovské motory. Vojenští představitelé se obávali, jak rychle dokáže letět a zda Západ má něco, co by s ním dokázalo držet krok. A v březnu 1971 si Izrael všiml nového letadla, které zrychlovalo na Mach 3,2 a stoupalo do výšky 19 tisíc m. Pentagon čelil možnosti, že Sověti zkonstruovali letadlo, se kterým USA nedokážou držet krok.
Byl to klasický případ vojenské dezinterpretace, jak uvedl Stephen Trimble, americký redaktor časopisu Flightglobal: "Zdálo se, že jeho schopnosti přecenili čistě na základě vzhledu, z velikosti křídla a obrovských rozměrů vstupů vzduchu. Věděli, že bude velmi rychlý, a také si mysleli, že bude velmi obratný. V tom prvním měli pravdu, ale v tom druhém ne."
MiG-25 vznikl jako reakce na americké letouny F-108, SR-71 a B-70. Všechny měly schopnost létat rychlostí Mach 2+. Sověti s nimi potřebovali držet krok. V 50. letech Sověti skutečně krok drželi. Ale technologie potřebná pro přechod z Mach 2 na Mach 3 byla obrovskou výzvou, kterou Sověti potřebovali splnit co nejdříve.
Rostislav Běljakov vedl konstrukční tým MiGu-25. Použili dva proudové motory R-15, které byly zkonstruovány pro výškové řízené střely. Tyto motory by vyžadovaly velké množství paliva, a proto byl MiG-25 konstruován tak, aby unesl 13 600 kg paliva. Díky tomu byl MiG-25 obrovský, vlastně jen o několik metrů kratší než čtyřmotorový britský bombardér Lancaster.
Sověti se rozhodli postavit svůj nový proudový letoun z oceli. To byl také pravý důvod velkých křídel. Potřebovali udržet všechnu tu ocel ve vzduchu. Neudělali letadlo obratnější, jak se Pentagon obával. Také stíhací verze letadla byla kvůli hmotnosti výzbroje schopna dosáhnout pouze rychlosti 2,5 Machu. Verze, kterou Izraelci viděli letět rychlostí 3,2 Machu, byla průzkumná. Ale Pentagon nic z toho nevěděl a ani vědět nechtěl, dokud se mu nepodařilo jedno z letadel získat.
Bělenko byl vzorný sovětský občan. Narodil se těsně po druhé světové válce poblíž kavkazských hor. Vstoupil do armády a stal se stíhacím pilotem. Čekal ho ale také rozvod. Začal pochybovat o tom, zda jsou USA tak špatné, jak je líčí propaganda SSSR.
Vypracoval plán. MiG-25 nemohl doletět na americkou leteckou základnu s plnou nádrží paliva, ale mohl doletět do Japonska. Jednoho dne při rutinní cvičné misi porušil formaci a zamířil k Japonsku. Letěl nízko, aby se vyhnul radarům SSSR i Japonska. Trasu letěl podle paměti s úmyslem přistát na letecké základně Čitose, ale měl dost paliva jen na to, aby doletěl do bližšího Hakodate.
MiG byl rozebrán a prozkoumán do nejmenších podrobností. Bylo zjištěno, že nový sovětský letoun není "superstíhačkou", které se obávali. Verdikt byl jednoznačný: MiG-25 nebyl příliš užitečný bojový letoun. Byl to drahý a těžkopádný letoun a v boji by nebyl nijak zvlášť účinný. Byl to "papírový tygr". Jeho radar byl roky pozadu za americkými modely. Obrovské motory vyžadovaly obrovské množství paliva, takže MiG-25 měl pozoruhodně krátký dolet.
V důsledku Bělenkova zběhnutí a kompromitace radarových a raketových systémů MiGu-25P začali Sověti od roku 1976 vyvíjet pokročilou verzi MiGu-25PD. Plány na nový letoun, který by rozvíjel potenciál MiGu-25 letět rychleji, byly navrženy a prototyp neoficiálně označen jako MiG-25M. Měl nové výkonné motory, vylepšený radar i výzbroj. Výsledkem těchto prací ale nakonec nikdy nebyl stroj pro sériovou výrobu, protože nadcházející MiG-31 se ukázal jako perspektivnější.
Zdroj: warhistoryonline