Zkušený voják, který nikdy nebyl fanatikem. Albert Kesselring patřil k několika málo německým polním maršálům, jejichž schopnosti respektovali i protivníci. Měl za sebou pozoruhodnou kariéru. Začínal jako dělostřelec, stal se jedním z otců Luftwaffe a později dokázal vést i pozemní frontu s precizností zkušeného stratéga, který se více než vyrovnal kolegům z Wehrmachtu či SS. 

Foto: Kesselring s Oberstem Ferdinanden Hippelem | Wikimedia Commons / Public domain

Když se v roce 1933 dostal k moci Adolf Hitler, tehdy už padesátiletý Albert Kesselring sloužil jako důstojník Reichswehru. Zatímco mnoho jeho kolegů pohltila nacistická ideologie, Kesselring zůstal především profesionálním vojákem. Byl technicky zdatný, organizačně schopný a měl dar komunikace, což byly vlastnosti, které mu otevřely dveře do nově vznikající Luftwaffe.

Psali jsme:Abdol Husajn Sardárí – íránský Oskar Schindler zachránil za 2. světové války mnoho životů

V polovině třicátých let se podílel na přeměně civilního letectva v moderní údernou sílu. Stal se blízkým spolupracovníkem Hermanna Göringa, i když oba muži byli naprosto odlišní: Kesselring byl střídmý, pracovitý a disciplinovaný, zatímco Göring se topil v přepychu a osobních rozmarech. Právě Kesselring patřil k těm, kteří budovali základy taktiky blízké letecké podpory, tedy doktríny, která se v prvních letech války ukázala být smrtící.

Maršál nad Británií

V létě 1940 převzal Kesselring velení nad 2. leteckou flotilou, která měla klíčovou roli v plánované invazi do Británie. V rámci Bitvy o Británii prosazoval logickou a vojensky účinnou strategii: ničit především radarové stanice, letiště RAF a průmyslové zázemí výroby letadel. Věřil, že zničením britského letectva bude možné vynutit si příměří nebo otevřít cestu k invazi.

Zpočátku měla Luftwaffe úspěchy. Britské základny v jižní Anglii utrpěly těžké ztráty a systém radarů byl v ohrožení. Kesselring byl přesvědčen, že útoky je třeba ještě několik týdnů soustředit na vojenské cíle. Jenže Hitler, podrážděný britskými nálety na Berlín, rozhodl jinak. Nařídil bombardování Londýna a dalších měst jako odvetu, která sice přinesla utrpení civilistům, ale zároveň poskytla RAF tolik potřebný oddech.

Kesselring chápal, že tím byla bitva prohrána. Luftwaffe utrpěla těžké ztráty, invaze byla odložena a Británie přežila. Jeho strategické myšlení však tehdy ukázalo, že dokázal vidět za horizont momentální Hitlerovy nálady.

Psali jsme:Centrum leteckého výcviku LOM PRAHA převzalo první nové letouny Zlín

Psali jsme:Generální ředitel Tatra Trucks: Česká armáda je pro Tatru prioritní a také referenční zákazník

Psali jsme:Gripen E je svými schopnostmi v mnoha ohledech s F-35A srovnatelný

Generál na zemi

Po porážce nad Británií byl Kesselring přeložen na středomořské bojiště. V severní Africe koordinoval leteckou podporu pro Rommelův Afrikakorps a brzy se stal velitelem německých vojsk v Itálii. Tam se z bývalého pilota stal jeden z nejlepších obranných stratégů celé války.

Po kapitulaci Itálie v roce 1943 dokázal Kesselring během několika týdnů zformovat roztříštěné jednotky a vybudovat novou obrannou linii – Gustavovu. Právě ta zastavila spojenecký postup na dlouhé měsíce. Bitva o Monte Cassino se stala symbolem jeho taktického mistrovství. Využil drsný terén Apenin, špatné počasí i logistické slabiny protivníka. Spojenci, kteří měli početní i materiální převahu, se přes jeho obranu probíjeli s obrovskými ztrátami.

Britové mu začali říkat „Smiling Albert“. Věděli, že za jeho klidným úsměvem se skrývá železná disciplína a schopnost vést vojáky i v beznadějné situaci. Na rozdíl od mnoha jiných velitelů Wehrmachtu se nespoléhal na fanatismus, ale na důkladné plánování.

Spor s Hitlerem a poslední rozkazy

Kesselring zůstal loajální, ale nikdy nebyl slepým vykonavatelem Hitlerových rozkazů. V závěru války, kdy Berlín vyžadoval obranu „do posledního muže“, Kesselring odmítal obětovat zbytečně své vojáky. V březnu 1945 byl jmenován vrchním velitelem na západní frontě – měl zastavit spojenecký postup z Francie. Věděl, že je to nemožné.
Jeho rozkazy z posledních dnů války zněly prostě: ustoupit tam, kde to má smysl, a zachránit co nejvíc mužů. Bojoval už jen o čas, nikoli o vítězství.

Odsouzený i respektovaný

Po kapitulaci Německa byl Kesselring zajat Brity a postaven před vojenský tribunál. Obžaloba se týkala především masakru civilistů v Ardeatinských jeskyních a represí proti italskému odboji. Byl odsouzen k smrti, přestože mnozí jeho někdejší protivníci – včetně britského maršála Harolda Alexandera – upozorňovali, že Kesselring se většinou držel válečného práva a trest by měl být zmírněn.

V roce 1952 byl po zásahu britské vlády propuštěn ze zdravotních důvodů. Zemřel čtyři roky poté, v roce 1960, ve věku 74 let. V Německu byl vnímán rozporuplně – pro jedny představoval čestného vojáka, pro druhé symbol slepé služby zločinnému režimu.

Maršál bez iluzí

Albert Kesselring zůstává jednou z nejzajímavějších postav druhé světové války. Dokázal vést jak letce, tak pěšáky, a jeho vojenské myšlení překonávalo mnohé kolegy z Wehrmachtu i SS. Nebyl hrdinou, ale ani fanatikem, spíše mužem, který v chaosu nacistické války zůstal vojákem staré školy. Jeho život je připomínkou, že i v době totálního šílenství mohou existovat lid

Zdroj: Correlli Barnett, Hitlerovi generálové, 1997