Sherman: Známý tank US Army a USMC opředený řadou nelichotivých legend
Sherman - notoricky známý tank US Army a USMC opředený řadou nelichotivých legend. Pojďme se u tohoto tanku zaměřit na jeho výdrž, oblíbenost u posádek, na celkové ztráty, nebo na původ přezdívky Ronson. Jaká byla vlastně americká tanková doktrína?
Foto: M4 Sherman (oficiální označení americké armády Medium Tank, M4) byl nejznámější americký tank ve druhé světové válce a krátce po ní. Pojmenován byl britskými vojsky po americkém generálu Shermanovi. S téměř padesáti tisíci vyrobenými kusy to byl druhý nejpočetnější tank války, předčil jej pouze ruský T-34. Kromě nasazení v ozbrojených silách USA byl v rámci programu o půjčce a pronájmu dodáván dalším mocnostem vzdorujícím Německu: Více než třetina všech vyrobených Shermanů putovala britské armádě, čtyři tisíce Sovětskému svazu. | Wikimedia Commons
Za prvé je nutné si uvědomit, že Medium Tank M4, jak jeho oficiální název zněl, nebyl z počátku ani tank primárně určený na boj proti jiným tankům. Zní to možná divně, ale Sherman byl vlastně taková “holka pro všechno.” Počítalo se s ním jako s poměrně hodně univerzálním strojem s primární rolí podpůrného prostředku pro pěchotu. Proto vlastně také převažovaly v munici náboje tříštivé a tříštivotrhavé. Mimo to jeho rolí mohlo být i vedení nepřímé palebné podpory, proto byl tank opatřen dokonce speciálními dělostřeleckými zaměřovači a tuto roli Sherman poměrně hojně zastával v Koreji. Pojďme se však podívat na jednotlivé legendy, které kolem tanku kolují.
Přezdívka Ronson zapalovač (či Tomkocher) kvůli údajné vysoké vznětlivosti stroje po zásahu. Co se vznětlivosti týče, nebyly během 2. světové války Shermany o nic horší, než jiné tanky ostatních národů. To, co v případě zásahu tanku způsobí následný požár, není ve většině případů palivo, ale munice. Sherman byl v tomto ohledu jeden z nejbezpečnějších tanků celé války a dokonce i brzkých poválečných let. První verze tanku sice měly problémy s větší hořlavostí, ale to bylo rychle odstraněno změnou rozmístění munice. V roce 1944 dostaly tanky M4 dokonce "mokré schránky" s municí, o kterých si jiné osádky povětšinou mohly nechat jen zdát. Nové muniční schrány byly navíc přesunuty z bočnic do podlahy trupu, kde za cenu horší přístupnosti bylo střelivo výrazně méně zranitelné. Jak ukazují statistiky, u tanků Sherman, vybavených "mokrým" uložením munice (takováto vozidla Američané označovali písmenem W v názvu, tj. např. M4A1(76)W) následně kleslo procento po zásahu vyhořelých Shermanů na pouhých 10-15 % a staly se z nich jedny z vůbec nejbezpečnějších tanků (mimo to byla stále pravděpodobnost vyhoření kolem 80 % po zásahu, což se ovšem od tanků jiných armád prakticky nelišilo). O tom také svědčí velmi nízké ztráty amerických tankistů na všech bojištích.
Americký voják měl, mimo jiné i díky množství výlezů a volného prostoru, v případě přímého zásahu vozidla šanci na vyřazení (nikoliv úmrtí ale většinou jen zranění) pouhých 48-57 %, což se poměrně dost dále lišilo v závislosti na verzi vozidla. Pokud bychom počítali s horní hranicí pravděpodobnosti, bylo by to pořád velmi dobré číslo v porovnání s ostatními národy. O přezdívce Ronson dále nesvědčí jediný dokument, jediný dopis ani jediné hlášení, ve kterých Sherman během války figuruje. Je to asi jako s rozšířeným pojmem Blitzkrieg (Blesková válka), který byl během války v novinách a oficiálních zprávách na německé straně použit přesně dvakrát a sám Heinz Guderian (pomyslný otec Bleskové války) tvrdil, že pojem musel vzniknout po válce nejspíš v zahraničí. Sami Němci používali pojem "Bewegungskrieg", tedy pohyblivá válka, ale o tom třeba někdy jindy. Zkrátka i přezdívka Ronson se objevuje prakticky až po válce, což je poměrně velký paradox v kontextu s četností používání tohoto pojmu v současnosti.
Co se oblíbenosti Shermanů u posádek týče, tak kromě amerických posádek si tank velmi pochvalovaly například i ruské gardové útvary. Shermany byly tanky tiché, pohodlné a relativně jednoduché na ovládání. Hlavní výhodou byl fakt, že americký průmysl zvládl bleskově řešit veškeré problémy ohledně těchto tanků. Když se např. zjistilo, že standardní gumové bloky na pásech (zaručující až dvojnásobnou výdrž článků a tichost pohybu) na ledě a sněhu kloužou, byly okamžitě dodány speciální články dovybavené speciálními zuby, jež zaručovaly perfektní přilnavost v zimních podmínkách. Dále oproti ostatním tankům byly Shermany vybaveny stabilizátory pohybu kanonu, což byla nesporná výhoda. Fakt, že je posádky málokdy dokázaly efektivně ovládat, je bohužel věc druhá.
A jak si Shermany vlastně vedly proti ostatním tankům? Pojďme se zabývat jen západní frontou na evropské scéně, neboť v Pacifiku většinu japonských tanků vyřadily bazooky a granáty. Sherman se svojí odolností převyšující odolnost německých tanků Pz. III a IV (což byli jeho nejčastější protivníci na evropských bojištích) byl poměrně smrtícím strojem. Střety Shermanů s velmi dobře pancéřovanými německými Tigery (Panzer VI) byly jen ojedinělé. Americké velení proti těmto strojům posílalo primárně buď stíhače tanků jako byl M-10, M-18 nebo M-36 nebo vyžadovalo leteckou podporu nejčastěji ve formě letounů RAF Hawker Typhoon, jež raketami RP-3 německé tanky obvykle velmi spolehlivě zlikvidovaly. Co nezvládly Typhoony, zvládly buď protitanková děla či bazooky, tudíž Shermany měly vždy dostatečné množství podpory na to, aby byly nějak přímo německými těžkými tanky ohroženy. Existovali také speciální verze tanku, jako byly např. britské tanky Sherman Firefly či M4A3E8 (notoricky známý pod přezdívkou Easy Eight), které mohly Tigerům i Pantherům (německý střední tank Pz. V) naprosto bez problému čelit na stejné vzdálenosti, na které by tyto tanky mohly ohrozit je. Největší hrozbou pro Shermany byly bezesporu německé ruční protitankové zbraně Panzerfaust resp. Panzerschreck.
Nutno podotknout, že Sherman určitě nebyl nějaký supertank (i když tank s názvem Supersherman také existoval a Izraelci jej po válce poměrně hojně využívali) a měl i své nedostatky. Cílem tohoto článku však bylo poukázat na fakt, že napříč velmi rozšířeným negativním legendám o tomto tanku byl Sherman úplně průměrný až nadprůměrný tank, který se k americké tankové doktríně dokonale hodil. V rámci článku jsem čerpal z oficiálních dokumentů US Army a osobních vzpomínek osádek tanků.