Údolí slz v Golanských výšinách: Jomkipurská válka a statečný odpor dvou izraelských obrněných brigád
6. října 1973 Sýrie a Egypt zahájily souběžný útok na Izrael. Tento útok se stal známým pod různými názvy, například jomkipurská válka, říjnová válka nebo ramadánová válka. Cílem tohoto útoku bylo získat zpět území ztracené během šestidenní války v roce 1967 a v případě úspěchu přejít k porážce a zničení židovského státu. To, co se pak během války odehrálo, byla jedna z nejvypjatějších tankových bitev v dějinách: bitva v Údolí slz na Golanských výšinách.
Egypt a Sýrie, stejně jako Jordánsko, zmobilizovaly své síly a hrozily útokem na Izrael již v roce 1967. V reakci na to však Izrael zahájil preventivní údery proti všem třem protivníkům, zatlačil je zpět a rychle obsadil Sinajský poloostrov, pásmo Gazy, Západní břeh Jordánu a Golanské výšiny.
I přes tehdejší varovné signály byl v roce 1973 útok o nejvýznamnějším židovském svátku Jom kipur pro Izrael překvapením. Jom kipur je nejsvětějším dnem židovského roku a Izraelské obranné síly byly tehdy v den napadení hluboko pod plným stavem. Na Golanské výšiny začaly proudit syrské obrněné síly čítající 1400 tanků, podporované 1000 kusy dělostřelectva a letectvem. Asi 400 syrských tanků pak byly T-62, v té době nejmodernější sovětské tanky. Zbytek tvořila kombinace starších T-54 a T-55.
Foto: Vyřazené syrské tanky T-62 na Golanských výšinách | ארכיון היסטורי "אגד" / CC BY 2.5
Útočníkům v cestě stály dvě izraelské brigády, které měly za úkol zadržet invazi, zatímco byli mobilizováni záložníci k posílení fronty. Byly to 7. obrněná brigáda na severu a 188. brigáda Barak na jihu. Dohromady měly 170 tanků a 70 děl. Na izraelské frontové linii to byla kombinace tanků Centurion a M-48 Patton.
Počáteční syrský útok zahrnoval ženijní tanky, které zajistily odminování izraelských obranných min a překonání protitankových příkopů. Hlavní tíhu obrany převzala 7. izraelská obrněná brigáda, proti které postupovalo 500 tanků a 700 obrněných transportérů. Přestože měly izraelské jednotky výraznou početní nevýhodu a ztratily řadu vlastních tanků, podařilo se jim linii udržet a způsobit Syřanům těžké ztráty.
Tu noc bitva pokračovala syrskými útoky a izraelskými protiútoky. Izraelské linie byly několikrát prolomeny, ale vytrvalými protiútoky se podařilo útočníky vždy zatlačit zpět. Těžké boje na severních Golanských výšinách pokračovaly ještě dva dny. Navzdory stále větším ztrátám syrské síly nadále pokračovaly v tlaku.
Na jižních Golanech se 6. října odhadem 600 syrských tanků pokusilo prolomit linii drženou izraelskou brigádou Barak s pouhými 12 tanky. Obranné minové pole a silná dělostřelecká palba tehdy během prvního útoku zničily několik desítek syrských tanků. Přesto však syrské síly s drtivou převahou pokračovaly v útoku. K vyrovnání šancí byly povolány izraelské stíhačky, ale mnoho z nich bylo sestřeleno nově pořízenými sovětskými protiletadlovými systémy.
Těžké boje pak pokračovaly až do noci. Izraelci se uchýlili k taktice rychlého úderu a útěku s omezeným počtem tanků a dělostřelectva. To zřejmě pomohlo zabránit syrským silám, aby tu noc obsadily jižní Golanské výšiny. Syřané se zřejmě domnívali, že čelí většímu nepříteli, než tomu bylo ve skutečnosti.
Dne 7. října zahájily syrské tanky další postup. Velitel brigády Barak, plukovník Jicchak Ben-Šoham, už tehdy neměl téměř žádné tanky a připravoval se na poslední útok. Následně bojoval ve svém postavení proti postupu nepřítele, dokud nebyl zabit a jeho brigáda zcela zničena.
Poslední odpor brigády Barak a syrská pauza po bitvě získaly Izraeli více času a na frontu začaly proudit izraelské záložní jednotky. Během několika dní se pak syrský postup změnil v úplný ústup.
K 9. říjnu už Izrael chránil severní část země pouze šesti tanky. Když se 7. obrněná brigáda začala stahovat, byla posílena malou skupinou 15 tanků. Syřané viděli přijíždět čerstvou izraelskou techniku a domnívali se, že jde o předvoj velkých posil a okamžitě začali ustupovat. Stovky zničených tanků a dalších vojenských vozidel pokrývaly krajinu. Tato rozsáhlá destrukce pak vedla jednoho izraelského důstojníka k tomu, že danou oblast označil jako "Údolí slz".
Izrael tehdy válku vyhrál, avšak za cenu velkých ztrát. Sýrie a Egypt byly nuceny ustoupit, ale prokázaly mnohem větší odhodlání než v roce 1967. Válka nakonec skončila 25. října 1973 na stejné frontové linii jako v roce 1967. O několik let později Izrael a Egypt podepsaly mírovou smlouvu a Sinajský poloostrov se vrátil pod egyptskou kontrolu. Izrael a Sýrie jsou technicky vzato ve válečném stavu dodnes.
Zdroj: warhistoryonline