Kluci z AirsoftWars mě poprosili, jestli bych na jejich akci VÁLKA!!! neodvelel jednu stranu. Slovo dalo slovo, a tak v sobotu brzo ráno mířím do Přehvozdí u Českého Brodu, kde se akce koná.

Jak se blížím, vyskakují vzpomínky na DPM camp No.3, který se tam konal v roce.. 2007. Bože, jak to letí, už je to 8 let... Vzpomínám na super partu z celé republiky, co se tam tenkrát sešla, a na zážitky z té akce. Jak jednu noc přijeli místní policajti mrknout, co je to tam za srocení, a hlídka jim řekla, že je tam vojenský camp, a že velitel spí a že ho kvůli nim nebude budit. Jak jsme nechali četu Basic přes noc v lese jen s malou polní a pak jsme jim ještě přepadli Platoon harbour. Jak po tradičním závěrečném cvičení přijel na tradiční párty kamarád v kiltu zahrát na dudy. Jak..

Foto: Momentka z akce

Psali jsme:Práce odstřelovače přímo jeho očima - tichá a neviditelná "smrt"

Konec vzpomínání, jsem na místě. Zrovna se rozednívá. Podle aut na parkovišti to odhaduju +/- na 200 lidí, a jak se za chvíli dozvídám, trefil jsem to přesně. Rychlá „organizátorská" porada s Riggsem, Igorem, Jarinem, a s Harrym, který bude velet druhé straně. Pak už to (v rámci airsoftových možností) jde v rychlém sledu - nástup, prezence kdo z přihlášených skutečně přijel a v jakém počtu, připomenutí základních pravidel, následně rozdělení „mých" cca 100 lidí do 4 čet, dohoda na volačkách, frekvencích atd. Všechno OK, z čeho nemám moc radost - že kluci z Plzeňské aliance JPP, Havranů a spol. jsou zase protivníci – už se z toho stává tradice. Ale protože jednu moji četu tvoří Rusové ze SAVE a spol., a druhou Němci z DSO, tak vím, že i na naší straně bude pár kvérů, které na ně dostřelí :)

Foto: Momentka z akce

První (dopolední) scénář – naše strana brání linii tvořenou třemi body, druhá strana nás má zlikvidovat. Naše taktika je celkem jasná – každý bod brání jedna četa, čtvrtá je v záloze, a podle toho, co vymyslí nepřítel, budeme reagovat. Celkem logicky enemy dva body jen oťukává, a jeho hlavní síla jde na třetí, dole u potoka. I přes vyslané posily bod brzo padne. Chleba se láme u prostředního bodu, který sice taky padne (umírám i já), ale nepříteli zbydou živí snad tři poslední bojovníci. Boje jsou tvrdé, ale férové - vzduchem lítá opravdu SPOUSTA plastu, ale nikdo se nehádá o zásahy, nenadává apod. Refrešujeme na parkovišti, jdeme posílit poslední zbývající bod. Je cca poledne. Připadá mi, že nepřítel se trousí spíš postupně, čekaný hromadný nápor se nekoná, místo 100 lidí útočí třeba jen 10, 15, 20. Nakonec je kvůli dynamice akce první scénář ukončen, následuje přesun na druhý.

Foto: Momentka z akce

Psali jsme:Airsoft v Rusku - naprosto věrná bojová simulace včetně bitevních vrtulníků, tanků a dělostřelectva

Odpolední scénář – dva neobsazené body kus od sebe, obě strany k nim vyráží zhruba ve stejnou chvíli z různých míst. Od chvíle, kdy nějaká strana obsadí nějaký bod, běží limit 60 min, aby jí druhá strana tento bod sebrala. Enemy je rychlejší, a vybrali si to dobře, bod je na mostě přes potok, cesta je z obou stran lemovaná rákosím, obchvat nemožný kvůli potoku a bažině. Ideální pro obranu, špatné pro útok. Přicházíme lesem seshora, roztahujeme se do rojnice, tušíme zradu, a samozřejmě, Plzeňáci číhali bokem, ještě že jsme na ně šlápli. Máme pár ztrát, medici ošetřují, část Plzně padla, zbytek ustupuje. Posíláme za nimi jednu četu, ať je od nás drží dál, a zbytek pokračuje k cíli, času je málo. Dole je ještě před potokem roztažených pár lidí, ty rychle a snadno likvidujeme podkovou, ale pak přichází ten kritický terén. Organizuju hromadný útok pod dýmem, postup je možný jen po cestě, masakrální palba do rákosí i z něj.

Foto: Momentka z akce

Čelo padá, tlačíme se dál, už vidíme vlajku, taky umírám, ale pár kluků se probilo skoro až k vlajce. Coby mrtvola se jdu podívat k Harrymu, vidím, že má skoro všechny svoje lidi mrtvé, vlajku drží snad poslední 3-4 obránci. Nám ještě pár lidí zbylo, ale bod získávají tři minuty po limitu, takže smůla. Balíme propriety a chystáme se vyrazit zpět na parkoviště, v tom doráží nějaký nimrod, napruzený z kraválu co vyrábíme. Jarin to velmi zkušeně uklidňuje, vyjasňují si kdo tuhle akci povolil, odkud kam to povolení platí atd. Nicméně tím ztrácíme čas a na parking docházíme už za tmy, většina lidí toho má za ten den dost a jde večeřet.

Foto: Momentka z akce

Noční scénář je pro dobrovolníky, na obou stranách se najde cca 20 zájemců. Obránci určeného bodu vyráží kolem 21h, my chvíli po nich. Bohužel, pro mne má scénář rychlý konec - když se přiblížíme k bodu a začneme se roztahovat do podkovy, levé křídlo má kontakt a začíná to tam čistit, mám dva kontakty 30m přede mnou a jdu po nich, obránce schovaný celou dobu nehnutě v kopřivách mi ze dvou metrů oznamuje, že mám, a nezbývá než to uznat, vůbec jsem o něm nevěděl.

Neděle začíná „standardně" - část účastníků večer odjela, takže se na nástupu schází cca polovina původního počtu. Protože musel odjet i Harry, velení druhé strany se ujímá Hrabi od Plzeňáků. Jde se na poslední scénář - nepřítel obsazuje náhorní plošinu ve vzrostlém a přehledném smrkovém lese, z jedné strany je kryje pole, z druhé stráň od potoka. Budují několik bunkrů, které se vzájemně kryjí. V kombinaci s dostřelem jejich zbraní těžký oříšek. Necháváme jednu četu (no, spíš už družstvo, kolem 10 lidí) schované nahoře poblíž jejich pozic - pro překvapivý útok s momentem překvapení, a zbytek obchází prostor velkým obloukem, zkusíme to odspoda od potoka.

Foto: Momentka z akce

Máme jednu výhodu, platí pro nás refreš 30min, zatímco nepřítel po zásahu odchází na další obrannou linii. Zkoušíme to zprava, zleva, zase zprava. Znovu a znovu organizuju oživlé na mrtvolišti do nových útočných skupin. Jak nepřátel nahoře pomalu ubývá, konečně se nám podaří zničit jedno hnízdo odporu dole u potoka (padlo na něj několik pytlů kulí a snad deset granátů), a zároveň zatlačí posílené levé křídlo a zachytáme se tak i nahoře na horizontu u pole. Ještě jeden refreš, a vytlačujeme poslední zbytky obránců. Vzhledem k času se s Hrabim operativně domlouváme na změně, oživí svoje lidi a pošle je do protiútoku, a my budeme bránit. Za pár minut je to tu, zase proudy plastu oběma směry, naše první linie padá, ale způsobila nepříteli tvrdé ztráty, dochází mu síla. Od potoka mu jde do boku naše ruská přepadovka, za chvíli je dobojováno. Je tak akorát čas, dojít na parkoviště, závěrečný nástup, poděkování atd.

Kdybych to měl stručně shrnout, hodnotím akci jednoznačně pozitivně. 200 lidí není na říjen vůbec špatné. Členitý a hlavně legálně pronajatý prostor, tvrdý ale férový protivník. Obecně jsem byl úrovní účastníků mile překvapen. Nekonali se žádní nesmrtelní terminátoři, kompenzátoři ega apod. Naopak, pravidla byla v drtivé většině dodržována, rozkazy velení vykonávány, a i co do schopnosti radiokomunikace, navigace, taktiky atd. to byl airsoftový nadprůměr. Několik jednotek by (po výměně maskáčů :)) určitě mohlo uvažovat o vstupu do DPM aliance. V paměti mi utkvěla čtveřice z Hamburku, přijeli omrknout jak se u nás válčí (jsou nadšení, u nich znají airsoft jen na hřištích ala naše paintballová, a restrikce na všechno od maskáčů po zbraně – inu, daň za to, že jejich země získala ve 2. světové válce stříbrné medaile..). 800km na akci jeli asi 11 hodin, respekt (pravda, taky jsem byl na akci 1000km v Chorvatsku..) Překvapení pro mne bylo, že se vytrácí reenacting - kromě Rusů, Němců a jedné USMC jednotky byly snad všechny ostatní týmy čistě airsoftové - různé Airsoft komando, BB team, Hunters apod. Každému samozřejmě co jeho jest, ale přijde mi to škoda.