V průběhu druhé světové války používaly spojenecké mocnosti i mocnosti Osy k prosazení svých zájmů různé taktiky. Jedním ze způsobů samozřejmě bylo také využívání špionů a sabotérů k odhalování a podkopávání protivníkova úsilí. Spojené státy se pak tuto činnost rozhodly rozšířit i mimo profesionální špiony a umožnily komukoliv na nepřátelském území podílet se na sabotážích.

Za tímto účelem byla vytvořena speciální příručka, která byla distribuována do nepřátelských zemí s cílem získat lidi pro pomoc se sabotážními akcemi. Tito hrdinové tak měli za úkol např. podkopávat produktivitu na pracovišti - to vše ve jménu pomoci Spojencům vyhrát válku.

Foto: William J. Donovan, hlava OSS | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Tibet není jen zemí pobožných horalů. V minulosti šlo o velice obávané válečníky, před kterými se třásla i Čína

Úřad pro strategické služby (OSS) byl předchůdcem CIA a vznikl jako agentura Sboru náčelníků štábů (JCS). Vznikl během druhé světové války a zpočátku fungoval jako mnohem menší instituce známá jako Úřad koordinátora informací (COI) pod velením generálmajora Williama J. "Divokého Billa" Donovana. Po japonském útoku na Pearl Harbor se tato instituce rozšířila a začala se na válečném úsilí podílet velmi významným způsobem.

Organizace byla rozdělena na různá oddělení, která se zabývala různou škálou činností – od získávání tajných zpravodajských informací až po verbování nepřátelských agentů a kontrašpionáž. Operace strategických služeb byly jedním z hlavních oddělení v rámci OSS. Dané oddělení měly pobočky zodpovědné za výcvik odbojářů, stejně jako za podněcování sabotáží a vyvolávání chaosu v nepřátelských zemích. Byly také zodpovědné za vytvoření příručky Simple Sabotage Field Manual.

Tato polní příručka jednoduché sabotáže byla vytvořena tak, aby byla použitelná doslova kýmkoli. Měla být jednoduchým návodem pro obyvatele zemí Osy a podrobně popisovala, jak mohou tito nespokojení občané podkopávat výrobu a dopravu, aby pomohli spojenecké věci. Některé části byly použity také pro letáky nebo prezentovány v rozhlase. Příležitostně byl manuál vysvětlován i osobně.

V příručce byly propagovány dva různé typy sabotáží: fyzické činy a záměrné lidské chyby. Uváděly se v ní příklady, jak lze fyzicky narušit výrobu, včetně toho, jak zpomalit tovární výrobu zničením materiálu. Byly zde dokonce uvedeny tipy, jak k rozbíjení věcí používat předměty denní potřeby, jako jsou sponky do vlasů apod.

Psali jsme:Tajná zbraň, která spojencům pomohla dobýt Ludendorffův most u Remagenu

Foto: V příručce byly propagovány dva různé typy sabotáží: fyzické činy a záměrné lidské chyby. Uváděly se v ní příklady, jak lze fyzicky narušit výrobu, včetně toho, jak zpomalit tovární výrobu zničením materiálu. (ilustrační foto) | Wikimedia Commons / Public domain

Příklady, jak může lidská chyba narušit každodenní život v nepřátelské zemi, byly mnohem velmi kreativní. Jejich principy spočívaly v tom, že potenciální sabotéři měli činit cíleně špatná rozhodnutí a zaujímat nespolupracující postoje, přičemž k témuž přiměli i ostatní.

OSS vyzývala občany, aby "při každé příležitosti hystericky plakali a vzlykali", zejména pokud hovořili s vládním úředníkem, nebo aby si přinesli pytel molů, které by pak vypustili během promítání propagandistického filmu, aby moli přiletěli k promítačce a zablokovali tak promítání. K ovlivnění dopravy příručka navrhovala, aby průvodčí ve vlaku vydávali dvě jízdenky na stejné místo, čímž měli záměrně vyvolat hádku.

Ačkoli manuál obsahoval nápady na sabotáže, do kterých se mohl zapojit kdokoli, obsahoval i řadu nápadů určených speciálně pro ty, kteří na pracovištích zastávali střední manažerské pozice. Tito specialisté dostali konkrétní pokyny, aby co nejčastěji vytahovali nepodstatné záležitosti, debatovali o konkrétních formulacích, pořádali zbytečné porady a povyšovali špatné pracovníky. Byli také vybízeni k tomu, aby mluvili co nejčastěji a běžné rozhovory proměňovali v "projevy".

Příručka také navrhovala, aby vedení způsobilo problémy se svými výrobky tím, že bude schvalovat vadnou práci ve smyslu priorizace nedůležitých prací, zadávání novým zaměstnancům neúplné nebo zavádějící pokyny, upřednostňování špatných či líných pracovníků, aby se snížila morálka. Součástí sabotáží bylo také zdržování objednávek na skladě, takže vznikala vyšší pravděpodobnost výpadku kvůli opožděnému plnění objednávek.

Jednoduchá polní příručka sabotáže, která byla odtajněna až v roce 2008, byla plná způsobů pro běžné občany, kteří chtěli pomoci spojeneckému válečnému úsilí podkopáním svého pracoviště a dalších zařízení. Jak uvedla CIA po zveřejnění dokumentu: "Dohromady tyto návody připomínají, jak snadno lze podkopat produktivitu a pořádek."

Zdroj: warhistoryonline