Už několik desítek let tvořily a tvoří nákladní automobily Tatra pomyslnou páteř československé potažmo české armády. Tatrovky jsou bez nadsázky symbolem českých ozbrojených sil a je jen málo armád na světě, které by měly podobně unifikovaný vozový park spjatý s jednou značkou.

Mobilita dnešní české armády, co se týče nákladních vozidel, je téměř kompletně zajišťována automobily pocházejícími od kopřivnické společnosti Tatra Trucks. A podle slov představitelů armády i ministerstva obrany na tom české ozbrojené síly nechtějí nic měnit ani do budoucna. Tatra se může pyšnit titulem jednoho z nejstarších stále existujících výrobců vozidel na světě (už od svého vzniku vyráběla kočáry, později železniční vagony), který jako druhý v historii postavil a vyráběl sériový nákladní vůz v moderním slova smyslu. Tradice služby tatrovek v ozbrojených silách trvá už více než sto let. Za tu dobu prokázaly své kvality, zájem armády i nadále provozovat vozy z Kopřivnice tedy není překvapující.

Ostatně už rakousko-uherská armáda využívala jejich služeb. Když vypukla první světová válka, tehdejší ministerstvo války zadalo kopřivnické automobilce NW vývoj nákladních vozů s nosností dvě a čtyři tuny. V roce 1916 se tak do armádních služeb dostaly první tatry, tehdy ještě pod označením NW, konkrétně to byla dvoutuna TL2 a od ní odvozená čtyřtunka TL4.

Psali jsme:Nové zbraně z ukrajinských dílen

Foto: NW TL2

Foto: NW TL4

Tyto vozy Tatra vyráběla a pro armádní použití dodávala pod změněným označením Tatra T 51 a T 50 i po skončení války, staly se tak prvními tatrovkami ve výzbroji čs. armády.

A nezůstalo jen u nich, i když ve dvacátých letech armáda spíše sázela na vozidla značek Škoda a Praga. O desetiletí později už měly automobily značky Tatra na motorizaci čs. armády významný podíl. V roce 1938 tvořily tatry 43 procent armádní flotily nákladních vozů, u speciálních vozidel to bylo dokonce více než 51 procent. Celkem měla čs. armáda v roce 1938 ve své výzbroji 2837 tatrovek z celkového počtu 7846 vozidel. Z typů vyráběných v Kopřivnici se nejvíce uplatnila T 27, armáda těchto vozů mezi lety 1933 až 1938 odebrala přes 1400 kusů.

Psali jsme:Rusko zveřejnilo první video z letu nového bezpilotního letounu

Foto: Tatra T 27

Druhou nejpočetnější armádní tatrou byl typ T 82, ten armáda zakoupila v počtu tří stovek, třem stovkám se blížily i počty nákladních, velitelských a obrněných tatrovek typu T 72 z let 1933 až 1935. V armádních službách byly i více než dvě stovky T 85 dodaných v posledních dvou letech existence první republiky, na desítky kusů se počítaly například osobní vozy T 57 a dílenské vozy či dělostřelecké tahače na podvozcích T 29 a T 25.

Foto: Tatra T 25

Tatra připravovala pro armádní použití i další typy, ty se ale do výzbroje čs. armády nedostaly kvůli začátku okupace. Některé z nich se pak uplatnily například v řadách rumunské či čínské armády, několik typů používal i Wehrmacht. Zajímavostí je, že chystané vozy Tatra V 750 a T 28 se do sériové výroby nakonec dostaly pod značkou Lorraine, to když licenci na jejich produkci zakoupila tato francouzská společnost.

Legenda zvaná T 111

Začátek dominance nákladních vozů Tatra v ozbrojených silách Československa a později Česka můžeme najít u legendární T 111. I když vznikla v roce 1942 podle požadavků Wehrmachtu, její vlastnosti nemohly zůstat bez odezvy ani u obnovené poválečné čs. armády. Do roku 1962 vzniklo přes 33 tisíc „stojedenáctek" a velké procento z nich sloužilo právě v armádě. Tatry se tak staly páteří ozbrojených sil, což bylo částečně dáno i direktivním rozhodnutím komunistické vlády, že doménou kopřivnické automobilky budou nadále především těžké nákladní vozy.

Foto: Tatra T 111

Nicméně to nic neubíralo na užitných vlastnostech i schopnostech tatrovek v dalších letech. Proto také na jejich podvozcích vznikly ve své době špičkové zbraňové systémy jako například obrněné transportéry OT-64 SKOT nebo samohybné houfnice DANA vz. 77, na jejichž vývoji a výrobě se kopřivnická Tatra významně podílela.

LIWA a její následovníci

Ostatně o výjimečnosti tater se mohli přesvědčit bývalí protivníci zpoza železné opony během operací Pouštní štít a Pouštní bouře, kdy jejich služeb využívala i americká armáda, neboť získala určitý počet vozidel z přebytků sjednoceného Německa. Po letech velitel čs. protichemického praporu Ján Való vzpomínal, jak tatrovky naší jednotky nové spojence překvapovaly, a to natolik, že jimi Saudská Arábie plánovala vybavit celou svou armádu. Nestalo se tak jen díky neschopnosti tehdejších státních orgánů zahraničního obchodu, ale to je jiný příběh. Konec komunistického režimu v Československu i zkušenosti z Perského zálivu však znamenaly další milník pro vývoj vojenských vozidel Tatra i jejich službu v české armádě. Projekt LIWA z počátku 90. let, který automobilka nabízela i mimo své tradiční odbytiště, přinesl změnu.

Foto: Tatra T 816 LIWA

Zahraniční zákazníci vyžadovali specifické úpravy a verze vozidel, Tatra tak začala do svých typů montovat i motory, převodovky a nástavby zahraniční provenience. Díky tomu také v Kopřivnici získali s vozy řady T 816 LIWA první velkou zakázku z Blízkého východu, když do Spojených arabských emirátů putovalo na 1127 vozidel.

Zahraniční mise české armády a vstup do NATO přinesly další podněty, a tak v roce 1999 Tatra představila nové modely, které začaly psát současnost tatrovek v ozbrojených silách. Modelová řada T 815 Armax zastupovala českou cestu, tyto tatry dostávaly tatrovácké motory i převodovky, naproti tomu řada T 816 Force nabízela i motory a převodovky zahraniční provenience.

Foto: Tatra T 815 Armax 6x6

Foto: Tatra T 816 Force

Dalším významným bodem v historii působení tatrovek v českých ozbrojených silách bylo zavedení tzv. automobilu terénního středního (ATS) v minulém desetiletí. Automobilka Tatra v roce 2002 zakoupila práva a technickou dokumentaci k výrobě vozu ROSS R-210, který byl ve velmi malém počtu přijat i do výzbroje AČR. Ukázalo se však, že v původní podobě není možné automobil armádě dodávat. Tatra tedy provedla rozsáhlou modernizaci a v roce 2004 představila nový typ T 810 6x6 ATS. Do stavu armády se netradiční tatrovky s žebřinovými podvozkovými rámy dostaly v roce 2008 na základě objednávky z roku 2006 na 556 kusů.

Ve stejném roce jako T 810, která je dnes označována jako Tatra Tactic, spatřil světlo světa i první exemplář nového vozu zprvu označovaného jako T 817, později T 815-7, dnes Tatra Force.

Force navázala na klasickou řadu T 815, ovšem její konstrukce a vnější tvary vycházely z požadavků na moderní vojenský vůz, nejde tedy o vojenský derivát civilního typu. Technická konstrukce vozů řady Force rozvíjí klasickou tatrováckou koncepci a posunula ji o úroveň výše. Typickým znakem řady Force jsou výrazné unifikační vazby mezi jednotlivými modely. Vývoj konstrukce podvozku, a především pneumatického systému odpružení, přídavných/sestupných převodovek a systému řízení přispěl k sjednocení technologických prvků a částí s dalšími obchodními řadami automobilky Tatra Trucks.

Foto: Tatra Tactic

Podvozkový systém je velmi variabilní, základní varianty se znakem náprav 4x4, 6x6 a 8x8 mohou být doplněny o vícenápravové provedení podle potřeby při zachování jejich unifikace. Do vozů řady Force lze instalovat různé pohonné jednotky a převodovky, aniž by to omezovalo přepravní kapacitu pancéřované kabiny.

Foto: Nové pancéřované kabiny v rámci řady Force

Řada Force se do sériové výroby dostala v roce 2007, v roce 2016 došlo k modernizaci standardních dvou i čtyřdveřových kabin a také byla v Tatře zavedena nová moderní technologie jejich výroby. Tatra Trucks rovněž začala ve svých výrobních prostorách vyrábět pro řadu Force nové pancéřované kabiny, opět ve dvou i čtyřdveřovém provedení.

Pokračování v 2. díle...