Ohrdruf Němci založili listopadu 1944 jižně od německé Gothy a jako dílčí tábor se Ohrdruf nacházel asi 45 km západně od Buchenwaldu. Tábor Ohrdruf s kódovým označením SIII byl založen, aby poskytoval nucené práce na vybudování trasy, která by vedla ke komunikačnímu centru v suterénu nedalekého hradu Mühlberg, který se nachází ve městě Ohrdruf, přičemž úkolem vězňů bylo spojit hrad s železnicí vykopáním tunelů přes nedaleké hory. Tyto tunely měly také sloužily jako nouzový úkryt pro vlak, který obsahoval Hitlerovo velitelství, Führersonderzug, v případě, že by proběhla jeho evakuace z Berlína. Místní dělníci proráželi skálu dynamitem a vězni pak přicházeli kopat a sbírat kameny. V úděsných pracovních podmínkách a bez ochranných pomůcek utrpělo mnoho vězňů vážná zranění a často se stávalo, že byli zranění muži přímo na místě esesáky zabiti. Komunikační centrum nebylo nikdy dokončeno a projekt byl opuštěn, protože postup amerických jednotek byl rychlejší.

Foto: Američtí generálové Eisenhower, Bradley, Patton a Eddy si 12. dubna 1945 po osvobození tábora prohlížejí kremační hranici | Wikimedia Commons / Public domain

V březnu 1945 dosáhl počet vězňů v Ohrdrufu 11 700. Mezi vězni byli lidé různých národností, Francouzi, Belgičané, Němci, Maďaři, Češi, Lotyši, Italové, Rusové, Ukrajinci, Poláci a Jugoslávci a Židé. Začátkem dubna, s blížícím se postupem spojeneckých sil, esesáci evakuovali téměř všechny vězně do Buchenwaldu a během tohoto pochodu smrti zemřela čtvrtina vězňů. Vězni, kteří byli příliš slabí nebo nemocní, aby se pochodu mohli zúčastnit, byli v táboře zabiti. V táboře zůstalo jen několik stovek vězňů, kteří měli před postupujícími Američany zahladit stopy po německých zvěrstvech, ale Američané byli rychlejší a 4. dubna 1945 vstoupili do tábora. Dva dny po osvobození vstoupili do tábora generálové Dwight D. Eisenhower, George S. Patton a Omar Bradley, aby na vlastní oči viděli ty hrůzy, které se tam odehrávaly. Zvěsti o těch zvěrstvech byly tak děsivé, že bylo těžké uvěřit, že Němci byli něčeho podobného schopni, a tak jim chtěli čelit na vlastní kůži.

Psali jsme:Vojenská přehlídka k 100. výročí vzniku republiky bude opravdu velkolepá

Generálové v čele s vězněm, který v táboře pracoval, se začali tím místem smrti procházet a všude nacházeli četné mrtvoly, které byly roztroušené po celém areálu tábora. Jednalo se o muže, kteří byli zabiti před evakuací tábora a ostatní je nestihli pohřbít. Také byla objevena vyhořelá hranice s ohořelými ostatky vězňů, což byl další důkaz o urychlené evakuaci SS a marné snaze zakrýt jejich zločiny. V jedné části tábora několik vězňů generálům předvedli různé způsoby mučení, které němečtí dozorci prováděli, přičemž Eisenhowera zaujalo, že vězeň, který jim mučení ukazoval, vypadal mnohem lépe než ostatní, nebyl hubený a zjevně netrpěl. Eisenhower pojal podezření, a řekl svému pobočníkovi, že s tím mužem chce později mluvit osobně a pokračovali v prohlídce. Na závěr byla objevena kůlna, která ukrývala hromadu zhruba 30 vyhublých těl, které byly posypané vápnem. Z kůlny vycházel obrovský zápach a Patton, drsný voják, který ve válce už viděl bezpočet hrůz, odmítl do této kůlny vstoupit a opřen o stěnu budovy se pozvracel. Když prohlídka smrti skončila, byli němečtí občané z nedalekého města Ohrdruf rozzuřenými americkými vojáky donuceni si tábor prohlédnout a mrtvé pohřbít, což byla praxe, která se později při osvobození jiných táborů pravidelně opakovala. Po prohlídce bylo zjištěno, že starosta Ohrdrufu a jeho manželka se ve svém domě oběsili.

Po návštěvě generálů v táboře Eisenhower nařídil, aby byly všechny americké jednotky v oblasti poslány do Ohrdrufu, aby každý voják na vlastní oči viděl německá zvěrstva. Kromě toho zavolal generálu George C. Marshallovi, vedoucímu sboru náčelníků štábů ve Washingtonu, DC, a požádal ho, aby byli do osvobozených táborů posláni členové Kongresu a američtí novináři, aby děsivé scény, které američtí vojáci odhalovali, pečlivě zdokumentovali. Dva dny po návštěvě tábora se generál dozvěděl, že vězeň, který jim při návštěvě Ohrdrufu dělal průvodce, působil jako kápo a byl jinými vězni ubit k smrti.

Osvobození Ohrdrufu otevřelo mnoha Američanům, vojákům i civilistům oči, protože do té doby mnoho z nich pořád považovali válku v Evropě za zbytečnou a za svého nepřítele považovali Japonce. Britové, Francouzi, Poláci, Jugoslávci, Sověti, Čechoslováci, Norové a další s Němci bojovali, aby zbavili Evropu jejich prokletí, ale pro Američany bylo Německo jen dalekým nepřítelem za mořem, který je nepálil. To se změnilo, a jak američtí vojáci pokračovali dál Německem, a osvobozovali další tábory, včetně koncentrační tábory Dora-Mittelbau, Buchenwald a Dachau, jejich odhodlání bojovat a nenávist vůči Němcům rostla. Například v Dachau američtí vojáci vzteky postříleli německé dozorce a esesáci přestali být považováni za vojáky a byli stříleni na potkání, jako na východní frontě. Po osvobození Ohrdrufu Eisenhower jasně a jednoduše řekl:,, Dost často jsem slyšel, že americký voják neví, za co bojuje. Teď už ví. "

Zdroj: britannica, Historie válek

Psali jsme:Vývoj frontové linie na Donbasu od 15. května do 17. července