Fireforce byla taktika vzdušných výsadků používaná vojenskými uskupeními Republiky Rhodésie (varianta americké taktiky “Air assault“, která byla hojně aplikována ve Vietnamu), která měla za úkol lokalizovat a eliminovat pokusy protivládních rebelů o infiltraci Rhodésijského území. Zároveň tato taktika dovolovala používat aeromobilní lehkou pěchotu jako síly rychlé reakce v případě, že by se některá jednotka Rhodésijských obranných sil dostala do problémů. "Fireforce" tvořily většinu války tři, ke konci války čtyři jednotky (dvě černošské a dvě bělošské), a každá z nich se starala o obrovské území o tisících kilometrech čtverečních. Mužstvo bylo bráno z elitní bělošské Rhodesian Light Infantry a nebo z černošských Rhodesian African Rifles a vojáci u Fireforce sloužili minimálně šest týdnů, někdy i několik měsíců. Další součástí "Fireforce" byly vrtulníky Alouette III, později Bell UH-1, které nesly označení K-Car a G-Car. Příslušníci "Fireforce" používali také letouny, nejčastěji C-47 Dakota a Cessna Skymaster.

Foto: "Fireforce" tvořily většinu války tři, ke konci války čtyři jednotky (dvě černošské a dvě bělošské), a každá z nich se starala o obrovské území o tisících kilometrech čtverečních. | Wikimedia Commons

Součástí první vlny "Fireforce" byl K-Car, ve kterém letěl velitel "Fireforce". Tento vrtulník byl zároveň vybaven 20mm kanónem pro palebnou podporu. O výsadek se pak staraly většinou tři G-Cary, vyzbrojené kulomety. Každý G-Car převážel 4 muže, Dakota nesla obvykle 20 výsadkářů připravených k seskoku a Cessna Skymaster, vybavená dvěma kulomety, různými lokálně vyráběnými bombami a raketami, pak sloužila k blízké palebné podpoře výsadků.

Psali jsme:Bitva u Fleurus roku 1794 – její okolnosti a jedna inovace s ní spojovaná

Pokud byl na území, které hlídaly jednotky "Fireforce", spatřen nepřítel, byla okamžitě vyslána první vlna, kterou tvořilo 32 vojáků výsadku, 4 vrtulníky, Dakota a Skymaster. Hned za ní vyrážela druhá vlna, která byla tvořena automobily, které měly přivést posily a zároveň palivo a munici pro vrtulníky první vlny.

Foto: O výsadek se staraly většinou tři G-Car, vyzbrojené kulomety, kdy každý nesl 4 muže výsadku. | Wikimedia Commons

Po příletu nad území, kde se pohyboval nepřítel (kterého v tu dobu sledovaly průzkumné oddíly, často členové Sealous Scouts), přeletěl K-Car nad cílem, označil ho kouřovými granáty a poté vystoupal do výšky cca 300 metrů, odkud naváděl zbytek Fireforce a zároveň ho podporoval střelbou z 20mm kanónu. Při ceně 25 dolarů za jeden náboj do kanónu se střelci K-Caru omezovali na střelbu dávkami o třech ranách, dalším důvodem k tomuto opatření bylo omezené množství munice, které mohla malá Alouette III nést. První dva G-Cary, které vysadily své vojáky, se poté ihned vracely pro posily, které se blížily po zemi ve druhé vlně. Třetí G-Car po vyložení výsadku kroužil okolo nepřítele a útočil na něj kulomety. Zároveň sloužil jako záloha, kdyby se K-Car dostal do problémů a prováděl klamné výsadky na prázdno, aby zmátl nepřítele.

Foto: Součástí první vlny Fireforce byl K-Car, ve kterém letěl velitel Fireforce, tento vrtulník byl zároveň vybaven 20mm kanónem pro palebnou podporu. | Wikimedia Commons

Ihned poté, co vedoucí K-Car označil cíl, provedla na něj útok Cessna Skymaster vyzbrojená napalmem a raketami. Následně na něj opakovaně útočila kulomety. Výsadkáři v Dakotě byli vysazováni co nejblíže nepříteli a pokud to nebylo možné, byli vysazeni dál a poté pro ně přiletěli G-Car vracející se pro posily. Výsadkáři standardně skákali z výšky 500 stop (cca 150 metrů), často však skákali z 300 stop (91 metrů). Zaznamenaný rekord je z 217 stop (66 metrů) a nebylo neobvyklé, že stihli i tři bojové seskoky za jeden den.

Foto: Třetí G-Car po vyložení výsadku kroužil okolo nepřítele a útočil na něj kulomety. Zároveň sloužil jako záloha, kdyby se K-Car dostal do problémů a prováděl klamné výsadky na prázdno, aby zmátl nepřítele. | Wikimedia Commons

Na zemi se příslušníci "Fireforce" spoléhali především na rychlost a agresivitu útoku. Každý výsadek 4 mužů měl předem určený směr kterým bude postupovat, tento směr se pak korigoval podle toho, kudy ustupoval nepřítel. Účelem bylo nepřítele zachytit při ústupu a zničit ho rychlým agresivním útokem. Důraz byl kladen na získání zajatců kvůli možným informacím - to se však vzhledem k rychlosti v krátké vzdálenosti na kterou se boje odehrávaly nedařilo příliš často.

Akce trvaly většinou několik hodin, než se podařilo protivníka úplně eliminovat. Nepřítel se snažil rhodésijské území infiltrovat většinou ve skupinách o 6 až 12 mužích, aby ztížil jejich objevení. První vlna výsadku "Fireforce" sestávala z 32 mužů, což znamenalo převahu 3:1 ve prospěch útočících "Fireforce". Kolik nepřátel Fireforce za válku zabila není úplně jisté, odhady jsou však v řádu tisíců. Na konci války si "Fireforce" držela poměr přibližně 80 zabitých nepřátel na jednoho svého ztraceného člena.

Video: Vzdušné výsadky malých družstev - Rhodéská taktika "Fireforce" / YouTube

Článek byl přejat s laskavým svolením autora a redakce stránky "Válka. Válka se nikdy nemění." https://www.facebook.com/WarNeverChange/