Vzestup a pád Nočního jestřába
Na vrcholu studené války se americké letectvo čím dál častěji obracelo k technologii Stealth, aby pokročilo ve schopnostech průzkumných letounů a tehdejší stroj F-117 Nighthawk (Noční jestřáb) nemohl být dokonalejší.
Americká agentura DARPA (Defence Advanced Research Projects Agency) v polovině 70. let hledala technologii, která by byla schopná poskytnout letadlům ochranu před nepřátelskými radary, což by letounům umožnilo nepozorovaně proklouznout do nepřátelského vzdušného prostoru. V závislosti na požadavcích vytvořil americký výrobce Lockheed v roce 1976 odvážný technologický demonstrátor HAVE Blue, kterému se také přezdívalo “the Hopeless Diamond”. V roce 1977 prodělal HAVE Blue první úspěšný let a v roce 1978 DARPA udělila společnosti Lockheed kontrakt na vývoj a výrobu vylepšené verze pod názvem F-117 Nighthawk.
Foto: F-117 Nighthawk | Wikimedia Commons / Public domain
Letoun F-117 Nighthawk prolomil několik zažitých pravidel. Nejočividnějším pokrokem bylo prolomení pravidel aerodynamiky, kdy se očekávalo, že pro letadla jsou nejlepší zakulacené povrchy, které kladou větru minimální odpor. F-117 Nighthawk byl pravým opakem, měl trojúhelníkový profil plný rovných desek v nestandardních úhlech a tím i mnoho ostrých hran, křídla pod ostrým úhlem 67 stupňů, která se táhla od čumáku až po konec letounu. Ostré hrany měly svůj důvod – a to odrážet radarové vlny tak, aby se nevracely zpět do vysílače a tím se pro radar stát neviditelným.
První úspěšný let provedl F-117 v roce 1981 v Oblasti 51 na Edwardsově letecké základně v Mohavské poušti v Nevadě, čímž se stal prvním Stealth bojovým letounem vůbec. Zalétal ho firemní pilot Hal Farley. Kvůli extrémnímu utajení probíhaly letecké zkoušky pouze v noci, což má za důvod rozšíření pověr o UFO v Oblasti 51.
Veřejnosti byl letoun poprvé odtajněn v dubnu 1990 na Nellisově letecké základně v Nevadě za přítomnosti tisíců zvědavých lidí. V té době již byla sériová produkce ukončena, v naprostém utajení se americkému letectvu a společnosti Lockheed podařilo vyprodukovat celkem 64 strojů, z toho 59 bylo sériových strojů a 5 prototypů. Nighthawk byl produkován pouze v jediné verzi a to ve verzi F-117A, nijak jinak nebyl nikdy modifikován.
První jednotkou vyzbrojenou těmito stroji byla 4450. taktická skupina, která byla později přejmenována na 37. taktické stíhací křídlo. Několik měsíců před odtajněním projektu veřejnosti se dva stroje účastnily operace Just Cause, americké invaze do Panamy, kde stroje podnikly úspěšné bombardování panamského vojenského letiště Rio Hato.
Co však upevnilo pověst Nighthawků byla jejich účast během války v Perském zálivu v roce 1991. Zde Nighthawky podnikly 1 271 bojových letů bez ztráty jediného vlastního stroje ani bez žádného poškození. Na konci 20. století stroj také bojově létal během války v Kosovu, kde byl jeden stroj sestřelen. Stalo se tomu 27. března 1999. Podle leteckého inženýra Chrise Morehouse to bylo díky kombinaci strategie a štěstí.
Foto: Technologický demonstrátor HAVE Blue. Od finálního Nighthawku se výrazně lišil. Nahoře pohled zespoda. | Wikimedia Commons / Public domain
Americké F-117 totiž létaly na bombardovací mise stále jednou a tou samou trasou, což bylo v rozporu s nařízeními, ovšem američtí piloti měli plnou důvěru ve své „neviditelné letadlo“. Ve vzduchu navíc létaly letouny pro elektronický boj EA-6B Prowler, ty měly za úkol boj se srbskými radary a protivzdušnou obranou, což se jim dařilo na jedničku. Během 78 dní trvající operace Allied Forces provedly spojené státy 38 004 bombardovacích náletů, při nichž byla sestřelena pouze 2 americká letadla. Onen osudný den, 27. března ovšem byly Prowlery kvůli počasí uzemněny, což Srbové díky svým kontaktům v Itálii, odkud letadla vzlétala, věděli. Tuto skutečnost měly na paměti i Američané a tak vydali rozkaz k útočným operacím pouze letounům F-117 Nighthawk, které měly největší šanci k úspěchu. Srbové zjistili, že letouny F-117 mohou identifikovat pomocí sovětských radarů včasného varování 1RL131 Terek, které jsou schopny zachytit letouny do vzdálenosti 370 kilometrů, ovšem letouny F-117 vůči tomu byly imunní a k zachycení byly pouze tehdy, pokud byl radar nastaven pouze na nejnižší frekvenci a tedy největší šířku pásma. Tím se ovšem radarové vlny silně rozředily a F-117 tak mohl být zachycen na maximální vzdálenost pouhých 24 kilometrů, což bylo zoufale málo. Srbové ovšem věděli, jakou trasou americké F-117 nejčastěji létají a tam radar postavili. Radar 1RL131 Terek ovšem není určený k navádění zbraní a nemohl tedy protivzdušný komplet S-125 Něva na cíl navést. Srbové tedy museli zkombinovat ještě další tři radary, a to P-15 Tropa, SNR-125 a PRV-11 Veršina. Díky kombinaci těchto čtyř radarů byli Srbové schopni detekovat americký F-117, ovšem pouze na vzdálenost pouhých 24 kilometrů a zaměřit ho byli schopni pouze na vzdálenost 1,5 kilometru. A teď přichází ta část o štěstí, kterou zmiňoval Chris Morehouse. Americké F-17 létaly na mise v roji po třech, z dochovaných záběrů víme, že se Srbům však podařilo zachytit na radaru pouze jeden stroj a to na vzdálenost pouhých 8 kilometrů, zaměřit se jim ho podařilo jen díky tomu, že F-117 byl již blízko cíle a otevřel svou pumovnici, čímž zvýšil svůj odraz na radaru, neboť vnitřek pumovnice nebyl nedesignovaný k odražení radarových paprsků. Srbové měli na odpal od prvního zachycení radarem pouhých 20 sekund a tak na stroj vypálili ze systému Něva/Pečora dvě rakety V-600, z nichž první cíl díky ztrátě radarové stopy minula, Druhá střela cíl nezasáhla, ovšem explodovala nedaleko letounu sériového čísla 82-0806, který pilotoval kapitán Darrell Patrick "Dale" Zelko. Fragmenty rakety V-600 vyřadily systém řízení letu a pilot byl nucený se katapultovat. Trosky letounu jsou dodnes k vidění v muzeu v Bělehradě.
Foto: Srbové potřebovali k zachycení a navedení střely na F-117 celkem čtyři radary 1RL131 Terek, P-15 Tropa, SNR-125 a PRV-11 Veršina. | Wikimedia Commons / Public domain
Srbové sestřelu dostatečně mediálně využili a věta „Promiňte, nevěděli jsme, že je neviditelný“ zlidověla. Amatérská a laická veřejnost sestřel hodnotí jako neúčinnost technologií Stealth a nadřazenost sovětských /ruských protivzdušných systémů nad západními protějšky, ovšem ve skutečnosti se jednalo, jak podotkl Chris Morehouse, o kombinaci strategie a štěstí, kdy k zachycení letounu byly potřeba celkem čtyři různé radary a k sestřelu došlo pouze díky otevřené pumovnici letounu F-117. Navzdory sestřelu podnikaly Nighthawky další bombardovací nálety, tentokrát již ovšem pokaždé po jiné trase, čímž snížily šance srbské PVO letouny sestřelit na nulu.
Letouny byly trvale uzemněny v roce 2008 po 27 letech kariéry, což se může zdát jako brzy, moderní letouny totiž standardně slouží více než 30 let. Ovšem vývoj nových radarů a protivzdušných systémů šel natolik dopředu, že již F-117 nemohly být dále považovány za Stealth letouny. Revoluční design plný ostrých hran a úhlů také stál za jeho pádem. Údržba letounu byla velice náročná a bombardovací kapacita, kdy letoun mohl nést maximálně dvě bomby, které společně nemohly přesáhnout hmotnost 2 200 kilogramů, se stala silně nedostačující. Letectvo také v té době mělo lepší letouny, ať už se jedná o Stealth bombardéry B-2 Spirit, tak i nové Stealth víceúčelové stroje F-22 Raptor, který vstoupil do služby v roce 2005 a Nighthawk již nebyl potřeba.
Nighthawk nicméně na poli letectví způsobil revoluci v podobě netradičního tvaru a technologie Stealth. Dnes lze druhý vyrobený prototyp nalézt vystavený v Národním muzeu amerického letectva v Daytonu ve státě Ohio.
Zdroj: SOFREP, DARPA, Aviation Geek Club