Když se 2. světová válka chýlila ke konci, Spojenci začali být podezřívaví vůči těm, po jejichž boku dříve bojovali. Zvláště zřetelné to bylo u Britů, Američanů a Kanaďanů, kteří nedůvěřovali SSSR. Ve snaze zastavit šíření komunismu a sovětský postup na západ dostali parašutisté z 1. kanadského výsadkového praporu za úkol pomoci při osvobození německého města Wismar dříve, než dorazí Rudá armáda a zabere ho pro sebe.

Ačkoli si nevysloužili takové uznání jako příslušníci 101. výsadkové divize, 1. kanadský výsadkový prapor se účastnil některých z nejslavnějších bojů druhé světové války. Útvar kanadských výsadkářů se zformoval v červenci 1942 a byl první svého druhu v zemi. Byli vycvičeni ve Fort Benningu v Georgii a v RAF Ringway. Na základě toho nejlepšího z výcviku na obou místech byl nakonec vytvořen program na kanadské vojenské základně Shilo. Rok po svém vzniku byli vysláni do zámoří, aby se zúčastnili operace Overlord. Během ní měli za úkol zničit mosty u Dives a účastnit se útoku na baterii Merville. V prosinci 1944 byli přesunuti k bojům v bitvě v Ardenách, což bylo jejich poslední velké nasazení před operací Varsity.

Operace Varsity byl název pro výsadkový segment větší operace Plunder, plánu polního maršála Bernarda Montgomeryho na přesun spojeneckých vojsk přes Rýn do severního Německa. Zahrnovala nasazení více než 16 000 výsadkářů v tisícovkách letadel, což z ní činilo největší výsadkovou operaci, která kdy byla zahájena na jednom místě v jeden den.

Psali jsme:Jávská děla Cetbang

Foto: Operace Varsity, 24. března 1945 | Wikimedia Commons / Public domain

Nejrozsáhlejší operace se uskutečnila ve dnech 23.-27. března 1945, přičemž výsadkové jednotky přistály 24. března. O tom, nakolik byl tento dodatečný letecký útok nezbytný, se vedou diskuse – někteří tvrdí, že Montgomery chtěl jen předvést dobrou show – protože americké jednotky již překročily Rýn na dvou různých místech. Bez ohledu na to však své úkoly splnili výsadkáři efektivně.

Přistáli poblíž města Wesel. Sedmnáctá americká výsadková divize obsadila Diersfordt a vyčistila oblast od Němců, zatímco šestá britská výsadková divize obsadila Schappenberg a Hamminkeln a zmocnila se tří blízkých mostů. Během operace Varsity měli Kanaďané, připojení k Britům, za úkol pomoci vyčistit výsadkovou zónu a udržet její západní stranu. Tragicky během prvního výsadku přišli o svého velitele, podplukovníka Jeffa Nicklina. Později byl nalezen se střelnými zraněními zavěšený na padáku na stromě přímo nad německým zákopem. Pro jeho muže to byl šok, protože ho popisovali jako "člověka, který se zdál téměř nezničitelný". Poté, co se Nicklin nedostavil na místo setkání, převzal velení podplukovník Fraser Eadie.

Eadie řídil boj proti německému I. výsadkovému sboru den a půl, než konečně získal kontrolu nad oblastí. Po úspěchu operací Plunder a Varsity se parašutisté 1. kanadské a 6. výsadkové spojili s britskou 2. armádou, aby pochodovali na město Wismar v severním Německu a zabránili postupu sovětské Rudé armády na západ.

Psali jsme:Okno do historie: Válka v Kosovu

Jednalo se o velký podnik, neboť jim trvalo 37 dní, než překročili 459 km německého území. Kanaďané měli převzít vedení a v čele útoku jel major Stanley Waters ve svém tanku. Jeho jízda byla nezapomenutelná, Eadie vzpomíná: "Waters byl kluk z Calgary. Jeho kovbojské instinkty ho ovládly a hnal tanky maximální rychlostí." Jiný spolubojovník poznamenal: "Nikdy jsem si neuvědomil, že Sherman může ujet 60 mil za hodinu." Jistě nadsázka. Muži se cestou setkali s mnoha německými vojáky, ale jen zřídka se setkali s bojem. V jejich prospěch hovořilo to, že válka se chýlila ke konci a většina nepřátelských vojsk se buď vzdala, nebo chtěla, aby kanadští výsadkáři pokračovali v pohybu a zachytili sovětský postup. Některé německé jednotky, na které narazili, šly dokonce tak daleko, že kanadské nepřátele povzbuzovaly. Jen občas se setkali s palbou, ale ta většinou netrvala dlouho.

Foto: Operace Varsity zahrnovala nasazení více než 16 000 výsadkářů v tisícovkách letadel, což z ní činilo největší výsadkovou operaci, která kdy byla zahájena na jednom místě v jeden den. (ilustrační foto) | Shutterstock

Jedna zpráva dokonale popisuje kanadské zkušenosti: "Podivnost situace spočívá v tom, že míjíme kompletní jednotky německé armády, ležící u silnice, některé s vozidly, dokonce i s dělostřelectvem s koňskými zápřahy, ale nevyměňují se žádné výstřely, neukazují se bílé prapory a my nemůžeme zastavit, abychom je odzbrojili. Tento postup je naprosto fantastické popsat. Prorážíme si cestu skrz to, co musí být divize nepřítele." Skupina prošla 15. dubna 1945 Bergen-Belsenem a 2. května dorazila do Wismaru. Tam se setkali s prvním skutečným odporem, protože Němci u vjezdu do města opevnili zátaras – ten však dlouho nevydržel. Poté se spojenci rozptýlili, aby se ujistili, že se v okolí neskrývají nepřátelští vojáci.

Celkově se jim podařilo Wismar snadno ovládnout. Kai-Michael Stybel, ředitel turistického ruchu ve Wismaru, vzpomínal na osvobození: "Byli tu Kanaďané a všichni byli šťastní a ulevilo se jim, že se nebude bojovat." Během několika hodin po jejich příjezdu se objevila Rudá armáda – maršál Konstantin Rokossovskij a 3. tankový sbor 70. armády 2. běloruského frontu. Navzdory nespokojenosti s tím, že je Spojenci do Wismaru předběhli, se s nimi Rudá armáda až příliš ráda stýkala. Oficiální kanadský písemný záznam je označil za "nejvytrvalejší a nejžíznivější pijáky, s jakými se kdy setkali."

Ačkoli se zdálo, že se obě strany rychle spřátelí, jejich vztahy se rychle rozpadly a Sověti si vedle Kanaďanů zřídili vlastní zátaras. Nakonec Montgomery přiletěl do města 7. května 1945, aby se setkal s Rokossovským a předal město sovětské okupační zóně zřízené Jaltskou konferencí. Kanaďané byli poté posláni zpět do Velké Británie a 21. června se vrátili domů.

Okupace Wismaru se může zdát jako bezvýznamná součást války, zejména proto, že Spojenci nakonec předali území Rudé armádě. Mnozí se však domnívají, že příchod kanadských a britských výsadkářů před sovětskými vojsky byl ve skutečnosti nesmírně důležitým manévrem, neboť zabránil jejich postupu do Dánska a fakticky je v Německu zablokoval.

Zdroj: warhistoryonline