EXCALIBUR
CZUB - 4M
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

1945: Kanadští výsadkáři zabránili ve Wismaru postupu Rudé armády dál na západ

 17. 03. 2023      kategorie: Vojenská historie      16 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Když se 2. světová válka chýlila ke konci, Spojenci začali být podezřívaví vůči těm, po jejichž boku dříve bojovali. Zvláště zřetelné to bylo u Britů, Američanů a Kanaďanů, kteří nedůvěřovali SSSR. Ve snaze zastavit šíření komunismu a sovětský postup na západ dostali parašutisté z 1. kanadského výsadkového praporu za úkol pomoci při osvobození německého města Wismar dříve, než dorazí Rudá armáda a zabere ho pro sebe.

Ačkoli si nevysloužili takové uznání jako příslušníci 101. výsadkové divize, 1. kanadský výsadkový prapor se účastnil některých z nejslavnějších bojů druhé světové války. Útvar kanadských výsadkářů se zformoval v červenci 1942 a byl první svého druhu v zemi. Byli vycvičeni ve Fort Benningu v Georgii a v RAF Ringway. Na základě toho nejlepšího z výcviku na obou místech byl nakonec vytvořen program na kanadské vojenské základně Shilo. Rok po svém vzniku byli vysláni do zámoří, aby se zúčastnili operace Overlord. Během ní měli za úkol zničit mosty u Dives a účastnit se útoku na baterii Merville. V prosinci 1944 byli přesunuti k bojům v bitvě v Ardenách, což bylo jejich poslední velké nasazení před operací Varsity.

Operace Varsity byl název pro výsadkový segment větší operace Plunder, plánu polního maršála Bernarda Montgomeryho na přesun spojeneckých vojsk přes Rýn do severního Německa. Zahrnovala nasazení více než 16 000 výsadkářů v tisícovkách letadel, což z ní činilo největší výsadkovou operaci, která kdy byla zahájena na jednom místě v jeden den.

varsityFoto: Operace Varsity, 24. března 1945 | Wikimedia Commons / Public domain

Nejrozsáhlejší operace se uskutečnila ve dnech 23.-27. března 1945, přičemž výsadkové jednotky přistály 24. března. O tom, nakolik byl tento dodatečný letecký útok nezbytný, se vedou diskuse – někteří tvrdí, že Montgomery chtěl jen předvést dobrou show – protože americké jednotky již překročily Rýn na dvou různých místech. Bez ohledu na to však své úkoly splnili výsadkáři efektivně.

Přistáli poblíž města Wesel. Sedmnáctá americká výsadková divize obsadila Diersfordt a vyčistila oblast od Němců, zatímco šestá britská výsadková divize obsadila Schappenberg a Hamminkeln a zmocnila se tří blízkých mostů. Během operace Varsity měli Kanaďané, připojení k Britům, za úkol pomoci vyčistit výsadkovou zónu a udržet její západní stranu. Tragicky během prvního výsadku přišli o svého velitele, podplukovníka Jeffa Nicklina. Později byl nalezen se střelnými zraněními zavěšený na padáku na stromě přímo nad německým zákopem. Pro jeho muže to byl šok, protože ho popisovali jako "člověka, který se zdál téměř nezničitelný". Poté, co se Nicklin nedostavil na místo setkání, převzal velení podplukovník Fraser Eadie.

Eadie řídil boj proti německému I. výsadkovému sboru den a půl, než konečně získal kontrolu nad oblastí. Po úspěchu operací Plunder a Varsity se parašutisté 1. kanadské a 6. výsadkové spojili s britskou 2. armádou, aby pochodovali na město Wismar v severním Německu a zabránili postupu sovětské Rudé armády na západ.

Jednalo se o velký podnik, neboť jim trvalo 37 dní, než překročili 459 km německého území. Kanaďané měli převzít vedení a v čele útoku jel major Stanley Waters ve svém tanku. Jeho jízda byla nezapomenutelná, Eadie vzpomíná: "Waters byl kluk z Calgary. Jeho kovbojské instinkty ho ovládly a hnal tanky maximální rychlostí." Jiný spolubojovník poznamenal: "Nikdy jsem si neuvědomil, že Sherman může ujet 60 mil za hodinu." Jistě nadsázka. Muži se cestou setkali s mnoha německými vojáky, ale jen zřídka se setkali s bojem. V jejich prospěch hovořilo to, že válka se chýlila ke konci a většina nepřátelských vojsk se buď vzdala, nebo chtěla, aby kanadští výsadkáři pokračovali v pohybu a zachytili sovětský postup. Některé německé jednotky, na které narazili, šly dokonce tak daleko, že kanadské nepřátele povzbuzovaly. Jen občas se setkali s palbou, ale ta většinou netrvala dlouho.

shutterstock_249573877Foto: Operace Varsity zahrnovala nasazení více než 16 000 výsadkářů v tisícovkách letadel, což z ní činilo největší výsadkovou operaci, která kdy byla zahájena na jednom místě v jeden den. (ilustrační foto) | Shutterstock

Jedna zpráva dokonale popisuje kanadské zkušenosti: "Podivnost situace spočívá v tom, že míjíme kompletní jednotky německé armády, ležící u silnice, některé s vozidly, dokonce i s dělostřelectvem s koňskými zápřahy, ale nevyměňují se žádné výstřely, neukazují se bílé prapory a my nemůžeme zastavit, abychom je odzbrojili. Tento postup je naprosto fantastické popsat. Prorážíme si cestu skrz to, co musí být divize nepřítele." Skupina prošla 15. dubna 1945 Bergen-Belsenem a 2. května dorazila do Wismaru. Tam se setkali s prvním skutečným odporem, protože Němci u vjezdu do města opevnili zátaras – ten však dlouho nevydržel. Poté se spojenci rozptýlili, aby se ujistili, že se v okolí neskrývají nepřátelští vojáci.

Celkově se jim podařilo Wismar snadno ovládnout. Kai-Michael Stybel, ředitel turistického ruchu ve Wismaru, vzpomínal na osvobození: "Byli tu Kanaďané a všichni byli šťastní a ulevilo se jim, že se nebude bojovat." Během několika hodin po jejich příjezdu se objevila Rudá armáda – maršál Konstantin Rokossovskij a 3. tankový sbor 70. armády 2. běloruského frontu. Navzdory nespokojenosti s tím, že je Spojenci do Wismaru předběhli, se s nimi Rudá armáda až příliš ráda stýkala. Oficiální kanadský písemný záznam je označil za "nejvytrvalejší a nejžíznivější pijáky, s jakými se kdy setkali."

Ačkoli se zdálo, že se obě strany rychle spřátelí, jejich vztahy se rychle rozpadly a Sověti si vedle Kanaďanů zřídili vlastní zátaras. Nakonec Montgomery přiletěl do města 7. května 1945, aby se setkal s Rokossovským a předal město sovětské okupační zóně zřízené Jaltskou konferencí. Kanaďané byli poté posláni zpět do Velké Británie a 21. června se vrátili domů.

Okupace Wismaru se může zdát jako bezvýznamná součást války, zejména proto, že Spojenci nakonec předali území Rudé armádě. Mnozí se však domnívají, že příchod kanadských a britských výsadkářů před sovětskými vojsky byl ve skutečnosti nesmírně důležitým manévrem, neboť zabránil jejich postupu do Dánska a fakticky je v Německu zablokoval.

Zdroj: warhistoryonline

 Autor: Petr Žák

Komentáře

Vaclav Flek

17. 03. 2023, 21:42

Myslim, ze clanek celkem dobre vystihl specifiku boju 2. beloruskeho frontu, vedeneho Rokossovskym v Pomoranech v poslednich tydnch valky. Ty  se lisily od bitvy o Berlin, kterou vedl 1. belorusky a 1. ukrajinsky front. Zatimco v bitve o Berlin se nemecke jednotky v podstate ze zoufalstvi rozhodly pro houzevnaty odpor, nebot pro sebe nevidely nadeji, v Pomoransku mely velkou nadeji vzdat se Montgomeryho 21. skupine armad a uniknout tak sovetskemu zajeti. To bylo asi hlavnim duvodem snadnych spojeneckych vitezstvi na tomto useku, spise nez hrdinstvi kanadskych vysadkaru. Proto valecne akce v Pomoransku jeste pred koncem valky prakticky ustaly, a vetsina velkych nemeckych svazu, vcetne 3. tankove armady, skoncila bez boje jako zajatci Britu.

Receno jinak, pro marsala Rokossovskeho predstavoval posledni rok valky tri za sebou jdouci frustrace: Behem te prvni musel se svym 1. beloruskym frontem necinne stat pod Varsavou, kde tehdy Nemci krvave potlacovali povstani a obraceli cele ctvrti v sutiny, aniz by smel mestu, kde prozil mladi, poskytnout pomoc. Druhou frustraci predstavovala ztrata veleni 1. beloruskemu frontu, ktery byl predurcen k dobyti Berlina s tim, ze tato slava mela pripadnout Zukovovi, zatimco Rokossovskij prevzal 2. belorusky front. Treti frustraci pak byla skutecnost, ze uder 2. beloruskeho frontu v Pomoransku dopadl do prazdna nebot wehrmacht pred Rudou armadou prekotne ustupoval do britskeho zajeti. Rokossovskeho front tak v teto etape valky ziskal velmi malo zajatcu a minimum valecnych vavrinu.

Standa

18. 03. 2023, 13:25

Vaclav Flek

Ten příspěvek je na úrovni fantazií, převzatých pravděpodobně od Vámi s oblibou citovaných, sovětských disidentů a takzvaných „amatérských historiků“. Samozřejmě nepředpokládám, že by bylo vhodné nabídnou nějaký odkaz na seriózní vojenské historiky, nebo paměti vojevůdců, kteří plánovali a řídili válečné operace. Pokud se týká Pomořanska, alespoň odkaz na milovanou Wikipedii.

Východopomořanská operace – Wikipedie (wikipedia.org)

Je pravda, že německé jednotky západním spojencům kladly minimální odpor, zejména v roce 1945. Jednak proto, že probíhala tajná jednání o uzavření „Separátního míru“, a také Hitler všechny kvalitní jednotky odeslal na Východní frontu. Britové, zejména Churchill se nikdy netajili svojí nenávistí vůči jiným národům, včetně obyvatel Sovětského svazu. To bylo vidět při Versailleském diktátu, a při řádění „expedičních“ si v Občanské válce. Na Jaltské konferenci dal ale americký prezident Franklin D. Roosevelt Churchillovi najevo, že velmocenská pozice Velké Británie je už slabá. Roosevelt věřil v teorii postupného přibližování se režimů v SSSR a USA. Roosevelt osobně Stalina respektoval a obdivoval se nevýslovnému úsilí sovětského lidu, který nesl největší tíži války (podporoval jej hlavní poradce pro zahraniční politiku Harry L. Hopkins). Churchill se tedy snažil zachránit vliv Velké Británie alespoň v Evropě, a byl ochoten porušit jakékoliv smlouvy, třeba i dohodnuté linie dotyku se Sovětskou armádou. Chtěl dokonce svoji vizi prosadit i za cenu další války v Evropě a vojenské dohody s Německem. Plán útoku proti Rudé armádě, operace Unthinkable.

Pokud se týká Rokossovského, už jsme to probírali v nedávném článku, a vidím, že jste mezitím neměl jakoukoliv snahu načerpat věrohodné informace.

Vaclav Flek

18. 03. 2023, 19:53

pro Standa :

Opakovane jsem napsal, ze vasi neznalosti se vyrovna pouze vas nedostatek krticke analyzy a schopnosti poucit se. Jiz se nechci vice opakovat. Vas text nema cenu rozebirat vetu po vete, znamenalo by to v podstate negaci kazde jedne z nich. Zkusim jenom zareagovat na tri z vasich mylnych, ci primo lzivych tvrzeni :

1) Pokud cerpam z del modernich ruskych historiku, z nichz rada vysla i v ceskem prekladu, nepovazuji je za "disidenty". Nazyvam je "pokrokovymi", nebot vystupuji proti oficialnimu putinovskemu vykladu dejin II. svetove valky, ktery je velmi blizky byvalemu sovetskemu vykladu, pouze s potlacenim ulohy komunisticle strany. Vsem, o kterych jsem se v minulosti zminoval vychazeji v masovych nakladech jeich knihy, a mysim, ze ani jeden z nich nesplnuje definici "amaterskeho historika". Jedinym "disidentem" by snad mohl byt Viktor Suvorov, ale ani u nej to oznaceni nesedi, slo o prisusnika GRU, ktery i ideovych duvodu presel na zapadni stranu.

2) K vasemu doporuceni na "pameti vojevudcu" sdeluji, ze jsem precetl mnoho pameti byvalych sovetskych vojevudcu, a nasel v nich malo pravdy. Duvodem jsou predevsim zasahy "literarnich spolupracovniku", kteri byly sovetskym marsalum a generalum pri psani pameti prideleni. Myslim, ze velmi vymluvny je priklad marsala Zukova - vyslo devet vydani jeho pameti, ktera se od sebe lisila, dle ideove potreby v dane chvili (vetsinou se jednalo o vynechani celych pasazi v pametech). Az desate vydani melo byt udajne necenzurovane. Ja z nej obcas cituji, ale i zde jsem velmi kriticky jak k tomu, co tam chybi, tak k tomu, co neodpovida pravde. Vy jste si zrejme nikdy nedal tu praci srovnat mezi sebou jednotlive edice Zukovovych pameti (ktere se dokonce menily i ve vydanich po jeho smrti, ktere jiz nemohl jako autor ani teoreticky "korigovat").

3) Vas neznalost vyplyva take z toho, co pisete o operaci "Unthinkable". Neslo o plan utoku, ale o prisne tajnou stabni rozvahu, zda je mozne vynutit splneni Jaltskych dohod ze strany Sovetskeho svazu vojenskou cestou, tedy to, cemu se moderne rika "analyza proveditelnosti". Rozbor zpracovala skupina nejvyssich stabnich dustojniku britskych ozbrojenych sil (maximalne tri desitky osob, pricemz cely zamer znalo asi sest z nich), Pote, co byl jejich zaver negativni, byl cela analyza ulozena do sejfu a nikdy nebyl aktivovan.

Takto bych mohl pokracovat, ale myslim,, ze sam vidite, ze to nem velky smysl...

Šebesta

19. 03. 2023, 20:30

Neznám seriozního komunistického historika Stando.

Šebesta

19. 03. 2023, 20:50

Stando ty vaše hlody to je jeden hnůj za druhým. Pokud připustím že Chrurchil něco porušil a Roosewelt respektoval Stalina opačně to určitě neplatilo. Stalin považoval Roosewelta za slabocha a idiiota kterému vnutí cokoli a Stalin sám porušil prakticky všechno co bylo na Jaltě podepsáno.Jen tak mimochodem když jsme u těch slibů. Když byl náš president Beneš v Moskvě v prosinci 1943 a podepisovala se čs.-sovětská dohoda o poválečné spolupráci měl Beneš vůči západu tedy zejména vůčí VB a Francii dost nedůvěry. (kvůli Mnichovu 1938) Paradoxně ho Churchil varoval (nesouhlasil s Mnichovskou dohodou) a by do Moskvy v prosinci 1943 nejezil že na to má času dost. Beneš si nedal říct a považoval Stalina za seriozního politika který své sliby plní. Stalin Benešovi slíbil,že se nebude vměšovat do našich záležitosti. Hned v létě 1947 Stalin svůj slib porušil když Československu zakázal účast na Marschalově plánu. A tak bych mohl pokračovat až do listopadu 1989 pokud jde o nevměšování SSSR do našich záležistosti. Chlape proberte se už jste trapný.

Standa

19. 03. 2023, 22:14

Šebesta

Samozřejmě, každý člověk může mít svůj názor. Daný většinou prostředím, ve kterém se pohybuje nebo pohyboval, a případně rodinným zázemím, ve kterém vyrůstal. Diskuze není o tom, někoho přesvědčit o jedinečnosti svého názoru, ale respektovat i jiné pohledy na problematiku. Ovšem tady mi to připadá, jako když zarytí fanoušci nějakého fotbalového klubu v hospodě adorují nekriticky svoje sportovní hvězdy. A náhodou se do jejich diskuze připlete fanda konkurenčního klubu. Okamžitě se na něj sesypou a většinou to skončí napadáním a urážkami. Je pravda, že můj názor není mnohdy v souladu se současným "světonázorem". Dnes jsou stravitelné pouze "korigované informace" a kdo si dovolí zveřejnit něco jiného, je to xenofobie a "šíření dezinformací".

Zdeněk

19. 03. 2023, 22:34

Správně Standa Elektron,
braň své základní ústavní právo být za idiota a braň ho do roztrhání rudé knížky ... :laughing::joy::rofl:

Vaclav Flek

20. 03. 2023, 00:15

pro Sebesta :

Pane Sebesto, v podstate souhlasim s tim, co pisete diskutujicimu Standovi, jenom dve poznamky :

1) Stalin svuj slib Benesovi neporusil az v roce 1947, ale poprve jiz v roce 1945, kdy v podstate mocensky (po zfalsovanem referendu) pripojil Podkarpatskou Rus k SSSR, ackoli se predtim zavazal k respektovani uzemnich hranic predmnichovskeho Ceskoslovenska. Pritom Podkarpatska Rus nebyla soucasti Ruske rise, ale tvorila po dlouha staleti soucast Uher, takze ani historicky narok na ni nevznikal.

2) Verim, ze se na mne nebudete zlobit, kdyz si dovolim opravit vas pravopis vlastnich jmen na spravnou verzi : - Roosevelt, Churchill, Marshall

Vaclav Flek

20. 03. 2023, 00:28

pro Standa :

Nesouhlasim s vasim vyjadrenim diskutujicimu panu Sebestovi o tom, ze kazdy jiny pohled je ihned provazen napadanim a urazkami. Pokud se podivate jenom na tuto nasi vymenu (nebo na nekterou jinou v nedavne minulosti), uvidite, ze jsem vas nikdy nenapadal, i kdyz jsem s vasimi nazory rozhodne nesouhlasil. Obcas jsem mival pocit, ze ve chvili, kdy jste se ocitl v argumentacni nouzi (kde jste si jiz nevystacil s frazemi), jste zvolil pozici mrtveho brouka.

Mate samozrejme pravdu v tom, ze mate pravo na vlastni nazor, to vam rozhodne nechci upirat, ani vas o sve pravde presvedcovat. Tato diskuse ma byt o vymene nazoru, ale cekal bych, ze pokud narazite na odlisny nazor, pokusite si jej treba overit z vlastnich zdroju. Ja si vase nazory prilis overovat nepotrebuji, jsou mi velmi dobre zname z obdobi totality, ve kterem jsem musel prozit kus zivota.

Standa

20. 03. 2023, 08:17

Vaclav Flek

Moje poznámka, že každý jiný názor v těchto diskuíchi je provázen napadáním a urážkami byl myšlen ve všeobecné rovině. I když samozřejmě nesouhlasíte téměř s ničím, co napíši, jsou Vaše příspěvky korektní a slušné. Trošku mě zaskočilo Vaše litování osudu Kozáků ve službách Němců. Je mi 75 let, takže kus života jsem také prožil. Když si tak porovnám dobu, kterou nazýváte "totalita" s dnešními hony na "čarodejnice", byla to za dřívějšího režimu selanka.

Šebesta

20. 03. 2023, 08:44

PRO Flek. Anglicky neumím Roosevelt s jednoduchým v. už vím.Někdy s tím psaním mám problém. Pokud jde o podkarpatskou Rus tak tady bych vám oponoval. Beneš s připojeném této oblasti v podstatě neměl problém. Byla to chudá oblast a pokud jsem četl korespondenci co psal Stalinovi neměl závážné námitky.

Šebesta

20. 03. 2023, 08:57

Za vaším názorem pane Stando pokud to chápete je miliony mrtvých povražděných komunisty. Když vemu jen naší republiku jsou to tísíce zničených životů a rodin. Komunista Stalin byl vrah srovnatelný s Hitlerem ať chcete nebo ne a naší soudruzi ? To je taky vizitka z naší země udělali spolu s Rusy (sověty) sovětskou kolonii.(1945-1989). To jsou fakta kterým se nevyhnete a nelze před nimi útéct. To že to tady po listopadu Havel,Klaus a Zeman zprasili je taky fakt ale to už je jiná kapitola.

Vaclav Flek

20. 03. 2023, 19:39

pro Standa :

Neverim, ze vase tvrzeni o tom, ze obdobi totality bylo "selankou" ve srovnani s dnesni dobou, muzete myslite vazne ! I ja jsem prozil Prazske jaro, brutalni srpnovou invazi i naslednych 21 let tzv. normalizace, kdy se do okupovane zeme znovu "zavadel poradek". Pokud jste to nahodou skutecne myslel vazne, ai jste zil v nejake uplne jine zemi nebo nejake uplne jine dobe.

Nevim, proc vas udivuje ma litost nad tragickym osudem desetitisicu zrazenych kozaku(a take jejich rodin), kteri, na rozdil od vaseho mylneho presvedceni, nemeli nic spolecneho s Waffen-SS. Velmi doporucuji precist si knihu Nikolaje Tolsteho "obeti Jalty". Predpokladam (ale nevim to zcela jiste), ze vysla i v ceskem prekladu. Anglicky original vysel poprve v roce 1979, ja mam k dispozici rusky preklad z roku 1996.

Vaclav Flek

20. 03. 2023, 19:56

pro Šebesta :

Pane Sebesto, s tou Podkarpatskou Rusi asi nemate pravdu. Neverim, ze jeji odtrzeni od obnoveneho ceskoslovenskeho statu bylo Benesovi lhostejne, mimo jine tim ztracel svou aureolu obnovitele Ceskoslovenska v predmnichovskych hranicich. Jeho korespondenci se Stalinem z te doby konkretne neznam, ale vim, ze vzajemne vztahy byly jiz tehdy poznamenany znacnou servilitou ceskoslovenske strany.

Je pravdou, ze vznikajici Ceskoslovensko nemelo v roce 1918 na Podkarpatskou Rus zadny historicky narok. Ten ovsem nemelo ani na radu slovenskych oblasti, obyvanych vetsinove Madary, mimo jine cely Zitny ostrov. Tehdy se parcelovalo uzemi porazenych Uher zpusobem, jakym
se dnes kraji narozeninovy dort. Nevim, jak by se obyvatele Podkarpatske Rusi rozhodli, pokud by volba v roce 1945 byla mezi Ceskoslovenskem a Madarskem. K tomu ovsem nedoslo a realna volba byla mezi Ceskoslovenskem a Sovetskym svazem. Za teto situace mnoho obyvatel Podkarpatske Rusi misto zfalsovaneho referenda "hlasovalo nohama". Neco o tom vim, byli mezi nimi i moji pribuzni...

Standa

20. 03. 2023, 21:42

Vaclav Flek

Už jsem se o tom zmiňoval. V roce 1968 mi bylo rovných dvacet let. Na nějakou srpnovou brutální invazi si nepamatuji. Byla to nutná internacionální pomoc proti pokusům o puč. Vykonával jsem základní vojenskou službu u útvaru PVOS v Praze, a sovětští vojáci s námi chodili asi dva měsíce držet služby na sále. Byli to docela obyčejní kluci, jako my (vůbec jsme neřešili, kdo je Rus, Ukrajinec nebo jiné národnosti).
Nebýt pár "pošahaných" jedinců, kteří si hráli na odbojáře z roku 1945, ani by si nikdo nějaké invaze nepovšiml.
Také v období Vámi uváděné "normalizace" jsem do roku 1989 prožil spokojený život. Měl jsem stálou práci (bez obav, že firmu někdo "zprivatizuje" a většinu zaměstnanců vyháže na ulici), dostal jsem byt, a v pohodě jsem vychoval potomky. Možná proto, že jsem nebyl "nedoceněný hééérec" a jiný podivín.

S Vaším názorem na dobrovolnické jednotky Kozáků ve službách Němců nemohu souhlasit. Jednak to byli vlastizrádci, za válečného stavu, a jejich řádění na Ukrajině nebo i v Jugoslávii, se může směle označit za válečné zločiny. Ať měli oficiální označení Waffen-SS, nebo nikoliv. Byli pod přímým velením SS, tedy to byli Ozbrojení SS, i když používali třeba vlastní uniformy.
Na rozdíl od Vaší lítosti mám názor, že Sověti trestali genocidu obyvatel SSSR podivuhodně velice změkčile.
Třeba i české Vládní vojsko, bylo odesláno do Itálie, a byly z nich stavěny hlídky, jež měly zamezit působení italského hnutí odporu. Naštěstí neměli příležitost se brutálně projevit. Byli špatně vycvičení a špatně se orientovali v terénu. Většinou někde zabloudili a Italové z nich měli legraci. Ovšem operačně podléhalo Vládní vojsko oblastním velitelům SS Horní Itálie.

Standa

21. 03. 2023, 12:34

Šebesta

Stalin určitě nepovažoval Roosevelta za slabocha a idiiota, kterému vnutí cokoli. Byli to představitelé velkých hospodářsky se rozvíjejících zemí, a oba byli realisté. Pokud by se země sblížily, neměly by ve světě konkurenci. Samozřejmě USA jako začínající průmyslová velmoc potřebovaly odbytiště, a v tom jim překážela zejména Velká Británie. Roosevelt dával Churchillovi najevo, že koloniální éra britského stylu skončila, a nastává éra kolonializmu amerického stylu. USA se zapojily do "národně osvobozovacích bojů" zemí pod Britskou nadvládou, kde podle potřeby potom zorganizovaly převrat a dosadily svojí loajální vládu. Bohužel, Roosevelt v dubnu 1945 zemřel, a v politice USA došlo k zásadnímu obratu. Na funkci prezidenta USA se dostal Harry S. Truman a nastoupila jeho Doktrína o „zadržování komunismu“. To bylo sice líbivé pro vojenské jestřáby a bulvární plátky, ale to bylo vše. SSSR si vojensky ani politicky podrobit nešlo, proto Američané udělali mediálně ze Sovětského svazu největšího tyrana, kterého je potřeba mezinárodně izolovat a společně se před ním chránit. Vnutily okupovaným evropským zemím Marshallův plán obnovy, čímž je ovládly hospodářsky i politicky. Pro jistotu zanechaly "dočasně, na furt", na jejich území svoje vojenské základny. USA si tím ale samozřejmě zabouchly vrátka k surovinám a donutily SSSR k vojenskému i politickému soutěžení. Doplatily a doplácí na to obě země.

Pokud se jedná o Podkarpatskou Rus, bylo její připojení k Československu hloupost od samého počátku. Po I. sv. válce byla snaha oslabit a rozdrobit moc Německa a vlivné Rakousko-Uherské monarchie. Proto bylo především obnoveno zaniklé Polsko, a Uhersko se rozdrobilo na pseudostátečky, které nikdy samostatné nebyly. Původně mělo ČSR připadnout východní Slezsko a západní Halič, jako součást bývalého Rakousko-Uherska. Proti tomu se ovšem vehementně postavili Poláci, a protože Velká Británie a Francie si potřebovaly zajistit jejich poslušnost, jako nárazníkové pásmo proti bolševickému Rusku, českým vyjednávačům zavřely ústa nabídkou Podkarpatské Rusy. Sami obyatelé Podkarpatska nebyli připojení k ČSR nakloněni, protože s českými zeměmi neměli nikdy nic společného. Byly snahy o autonomní připojení k Maďarsku nebo Západokrajinské republice. Nakonec se do toho vložily "Rusínské rady" v USA, a bylo vymalováno. Podkarpatská Rus byla zaostalá, a nedala se nijak využít. Její deklarovaná autonomie byla jen na papíře, byli tam posíláni četníci a vojáci za trest. Takže její připojení k Ukrajině po II. sv válce bylo jediným rozumným řešením.