76mm děla modernějších amerických Shermanů si dokázala poradit i s pancířem Tigeru. Měla ale své nevýhody
Parametry hlavní tankové výzbroje mají zásadní význam v každé bitvě, zejména když jsou na bojišti nepřátelské tanky, které je potřeba ničit z větší vzdálenosti. Americké zkušenosti z prvních let druhé světové války byly jednoznačné a vedly k zavedení mnohem účinnější zbraně. Rozdíl v ráži činil pouhý 1 mm, avšak výkon 76mm kanónu byl skvělý.
Tanky Sherman americké armády byly zprvu vybaveny 75mm děly. Tato děla byla během druhé světové války poměrně účinná a dokázala zničit střední německý tank na vzdálenost kolem 800-900 metrů. Po většinu války si dokázaly poradit s nejrozšířenějšími německými tanky, a samozřejmě se všemi typy obrněných vozidel. Problémem však byly novější německé tankové konstrukce – těžké tanky Tiger a střední tanky Panther. Zkušenosti z Itálie hovořily jasně: 75mm kanon nestačí a vystavuje americké tankové osádky velkému riziku, protože se k cíli musel americký tank velmi přiblížit, aby měl naději německý pancíř prostřelit.
Foto: Sherman M4A3(76)W HVSS se 76mm dělem | BonesBrigade, CC BY-SA 3.0
Počátkem roku 1944 pak do Velké Británie dorazily k testování tanky Sherman vybavené 76mm kanony. Koncem roku 1944 resp. začátkem roku 1945 pak měly být tyto tanky ve větším počtu nasazeny. V čem byl nový kanon, který měl oproti původnímu kanonu větší ráži pouze o 1 mm, účinnější?
Hlavním důvodem, proč byl 76mm kanon považován za lepší, byla jeho průbojnost pancířem, kdy nová zbraň byla schopna prorazit až o jeden palec silnější pancíř než jeho předchůdce. To bylo důležité hlavně vzhledem k novým německým tankům, s nimiž se Spojenci setkali ke konci války.
Panzer IV a Panzer III, s nimiž se setkali v severní Africe, mohla původní 75mm děla ničit úspěšně. Ale čelní pancíř tanku Tiger začal spojencům působit skutečné problémy. Děla ráže 75 mm nedokázala tento pancíř prorazit, ačkoli stále dokázala tyto tanky vyřadit ze zadní části či boků. Při použití vysokorychlostních protipancéřových střel (HVAP) dokázala 75mm děla prorazit 4 až 4,5 palce pancíře na vzdálenost téměř 1100 metrů. Stejné náboje používané v 76mm dělech pak dokázaly prorazit 6 až 7 palců pancíře, což stačilo i na perforaci čelního pancíře tanků Tiger.
Dělo ráže 76 mm bylo také schopno střílet vyšší rychlostí. Často se uvádí, že 75mm kanón se délkou hlavně blíží spíše houfnici. Kratší hlaveň snižovala úsťovou rychlost, což způsobovalo, že střely byly méně účinné proti pancéřovaným cílům. Tato kratší hlaveň nevadila velitelům, kteří viděli 75mm tanky spíše jako podpůrná vozidla pěchoty. Nezbytnost nasazení tanků Sherman proti obrněné technice a především tankům a samohybným dělům si vyžádala změnu. Delší hlaveň 76mm kanonu umožňovala Spojencům lépe zasahovat proti nepřátelským těžkým tankům.
Delší hlaveň 76mm kanonu také umožňovala používat účinnější náboje. Věž byla schopna zpracovat munici HVAP, která byla proti těžkému pancíři účinnější než tříštivé střely. Používání munice HVAP se nakonec během druhé světové války stalo nevýhodou. Tyto střely obsahovaly wolfram obalený lehčím hliníkem (materiály již ke konci války začaly být nedostatkové). Co se týče tříštivých nábojů, výbušná síla 76mm granátů nebyla tak silná jako u 75mm nábojů. Náboj 76 mm měl náplň o hmotnosti 0,86 libry, zatímco 75 mm náboj měl náplň o hmotnosti 1,47 libry. Dasné snížení nálože bylo způsobeno nutností silnějších stěn střely za účelem možnosti střelby tříštivých střel z delší hlavně. To vedlo k tomu, že 76mm střela byla proti slabě obrněným a neobrněným cílům méně efektivní, proto starší tanky se 75mm dělem stále nacházely na bojišti velmi dobré uplatnění.
Střela ráže 76 mm měla také silný úsťový ráz (úsťovou energii), který měl vliv na rychlost střelby, a po výstřelu zůstával u ústí hlavně oblak kouře po dobu 8-30 sekund, než se rozptýlil. V boji pak byla tato doba veliteli tanků a střelci považována za příliš dlouhou a často problematickou.
V důsledku těchto nevýhod mnoho velitelů a posádek tanků během války i nadále považovalo 75mm kanon za lepší variantu. Výměna 75mm kanonu za 76mm kanon nebyla snadná, protože bylo nutné vyměnit celou tankovou věž. Skutečná životaschopnost 76mm kanonu se pak rozvinula až po druhé světové válce.
Zdroj: warhistoryonline